Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2663/2010

20 Cdo 2663/2010

U S N E S E N Í

Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky

Ing. J. V.

, zastoupenému JUDr. Stanislavou Bradovou, advokátkou se sídlem v Přerově, Kratochvílova 17, pro částku 263.093,- Kč, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 10. října 2007, č. j. - 75, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

Stručné odůvodnění ( ):

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 27. 4. 2007, č. j. - 57, kterým Okresní soud v Přerově zamítl návrh povinného ze dne 1. 6. 2006 (doplněný podáním ze dne 1. 9. 2006) na zastavení exekuce (nařízené k návrhu oprávněné ze dne 14. 2. 2006 usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 17. 2. 2006, č. j. - 4, mj. podle vykonatelného platebního výměru oprávněné ze dne 7. 7. 1997, č. 2141100829, ve spojení s rozhodnutím rozhodčího orgánu oprávněné ze dne 8. 10. 1997, č. 2170/97/Fi, pravomocným dne 2. 12. 1997, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 263.093,- Kč). Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a po částečném zopakování listinných důkazů se ztotožnil s jeho závěrem, že důvod zastavení exekuce podle není dán, neboť vznesená námitka povinného o promlčení pohledávky není důvodná. Jestliže totiž v řízení bylo zjištěno, že oprávněná vedla pro vymáhanou pohledávku na základě návrhu podaného u Okresního soudu v Přerově dne 16. 10. 2000 ve věci vedené pod sp. zn. výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, nařízený usnesením tohoto soudu ze dne 22. 12. 2000, který byl po bezvýsledném soupisu usnesením ze dne 14. 4. 2003 pravomocně zastaven, a u téhož soudu je pro tutéž pohledávku na základě návrhu oprávněné ze dne 20. 8. 2003 dosud veden pod sp. zn. výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného, docílila stavení běhu pětileté promlčecí doby podle obč. zák., stanovené v , o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, která neběžela od 16. 10. 2000 do 17. 6. 2003 a poté od 20. 8. 2003. Námitku povinného, že ke stavění běhu promlčecí doby nedošlo z důvodu, že oprávněná nesplnila podmínku uvedenou v obč. zák., tedy že ve vykonávacím řízení (jež bylo následně zastaveno) řádně nepokračovala, neshledal důvodnou, jelikož se oprávněná na bezvýslednosti předchozího výkonu rozhodnutí nepodílela.

Proti tomuto rozhodnutí podal povinný dovolání (doplněné podáním, doručeným soudu prvního stupně dne 17. 4. 2009), jehož přípustnost dovozuje z , a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci, který podle něj spočívá v tom, že soudy obou stupňů „nesprávně vyhodnotily procesní postup oprávněné v předcházejícím vykonávacím řízení“. Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že oprávněná ve vykonávacím řízení postupovala řádně s důsledkem přerušení běhu promlčecí doby, která podle jeho názoru neběžela od 16. 10. 2000 do 17. 6. 2003. Domnívá se, že oprávněná si před zahájením výkonu rozhodnutí i po jeho nařízení vedeném pod sp. zn. nepočínala s náležitou opatrností a uvážlivostí, přičemž „pravým důvodem“ pro zastavení výkonu rozhodnutí byl podle něj nedostatek součinnosti, ignorace výzev prvoinstančního soudu a její všeobecná nečinnost, nikoli skutečnost, že soupis movitých věcí se pro nedostatek majetku stal neúspěšným. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněná se ve svém písemném vyjádření k dovolání s rozhodnutími soudů obou stupňů ztotožnila.

Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 12. části první dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 a neshledal je podle , odst. 2, ve spojení s přípustným.

Rozhodnutí odvolacího soudu je totiž v otázce aplikace ustanovení § 112 obč. zák., které se vztahuje i na běh promlčecí doby k vymáhání práva na pojistné a penále na všeobecné zdravotní pojištění (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. ), v souladu s ustálenou judikaturou, od níž Nejvyšší soud nemá důvodu se ani v této věci odchýlit, podle níž v zahájeném řízení řádně pokračuje i ten účastník soudního řízení, který součinnost se soudem v řízení sám nevyvíjí, svými úkony však nebrání průběhu řízení a jeho skončení rozhodnutím soudu ve věci (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu SSR ze dne 25. 1. 1976, sp. zn. 4 Cz 8/76, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 32/1978 civ., č. sešitu 9-10/1978, jehož závěry jsou použitelné i v současné době), a nemá tudíž po právní stránce zásadní význam ve smyslu

Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle , věty první, a odmítl, aniž mohl přihlédnout k doplnění dovolání, neboť bylo podáno až po uplynutí zákonné lhůty k podání dovolání.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. srpna 2010

JUDr. Olga Puškinová

předsedkyně senátu