Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 370/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D, ve věci žalobce Ing. J. H., zastoupeného JUDr. Ilonou Vaněčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Na Slupi 15, adresa pro doručení: Praha 4, Na Pankráci 404/30, PSČ 140 00, proti žalovaným: 1) A. P., narozenému 28. 8. 1933, 2) L. P., 3) Ing. I. P., 4) Ing. P. M., zastoupenému Mgr. Liborem Douděrou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 583/15, o určení vlastnického práva k plotu a o zřízení věcného břemene, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. července 2009, č. j. -269, takto:

I.Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

„V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“ ( ).

Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. září 2008, č. j. -219, ve výroku I. zamítl žalobu na určení, „ že žalobce Ing. J. H., bytem L. 837/24, P. 5 je výlučným vlastníkem nemovitostí v žalobě uvedených, eventuálně, že se určuje že žalobce je vlastníkem ocelového plotu s betonovou podezdívkou v celkové délce 27,05 m postaveného na hranici pozemků p. č. 841/10 a p. č. 841/8 a pozemku p. č. 841/11 a p.č. 841/9 tak, jak je tato hranice pozemků vyznačena v geometrickém plánu č. 1481-330/2004 potvrzeným Katastrálním úřadem pro hl. m. Praha, katastrální pracoviště Praha dne 27. 7. 2005 pod čj. 3152/2005, když tento geometrický plán je nedílnou součástí tohoto rozsudku, a že se zřizuje věcné břemeno spočívající v právu cesty ve prospěch každého vlastníka pozemků p. č. 841/1 a 841/2 v k.ú. H., obec P. ke stavbě ocelového plotu s betonovou podezdívkou v celkové délce 27,05 m postaveného na hranici pozemků p. č. 841/10 a p. č. 841/8 a p. č. 841/11 a p. č. 841/9 tak, jak je tato hranice pozemků vyznačena v geometrickém plánu č. 1481-330/2004 potvrzeným Katastrálním úřadem pro hl. m. Praha, katastrální pracoviště Praha dne 27. 7. 2005 pod čj. 3152/2005, když tento geometrický plán je nedílnou součástí tohoto rozsudku, a to k tíži každého vlastníka pozemku p. č. 841/10 a 841/11 v k. ú. H., obec P.“, a rozhodl o nákladech řízení.

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu, a to proti „výrokové části, kterým byl zamítnut eventuální petit“, podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o (dále jen „ “) a uplatnil dovolací důvody uvedené v

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, jsou součástí procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle ve znění účinném před jeho novelizací provedenou

Dovolání není přípustné.

Mezi účastníky bylo sporné vlastnictví plotu, který postavili žalovaní 1) až 3), kteří poté žalobci prodali nemovitosti včetně budovy; žalobce tvrdí, že se stal vlastníkem plotu, který je samostatným předmětem právních vztahů (věcí) na základě smlouvy s žalovanými 1) až 3). Ve smlouvě sice tento plot jako předmět převodu nebyl uveden, ale jeho vlastnictví mělo přejít na žalobce jako příslušenství budovy. Odvolací soud naopak považoval plot za příslušenství pozemku, na kterém stojí; jako takový jej později žalovaní 1) až 3) spolu s pozemkem převedli na žalovaného 4). Dovolatel ovšem tvrdí, že plot je příslušenstvím domu, jehož je vlastníkem, a jako takový jej spolu s domem nabyl do vlastnictví. Odkazuje na právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. srpna 2001, sp. zn. , z kterého vyplývá, že stavby vedlejší (kůlny, stodoly, oplocení, žumpy), mají z hlediska § 119 odst. 2 obč. zák. povahu nemovitostí, plní doplňkovou funkci ke hlavní stavbě a jsou jejím příslušenstvím. Uvedený rozsudek však byl překonán rozsudkem velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. září 2003, sp. zn. , a judikatura z něj nadále nevychází (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2004, sp. zn. ).

Názor o tom, že oplocení je příslušenstvím domu, má kořeny ve starších stavebních předpisech, jak plyne z užití obratu „stavby, které plní doplňkovou funkci ke stavbě hlavní“ (viz stavebního ). Toto vymezení však sloužilo jen k účelům stavebního práva, vymezovalo pro účely stavebního řízení tzv. drobné stavby a navíc podléhalo vývoji. Z , ve znění pozdějších předpisů, se podává, že drobnými stavbami se rozumí doplňkové stavby ke stavbě hlavní uvedené v odstavci 1 a také další (tedy nikoliv již doplňkové) stavby uvedené v odstavci 2, včetně oplocení. Stavební předpisy navíc neurčují, co je a co není příslušenstvím podle obč. zák.; pro klasifikaci věci jako příslušenství záleží vždy na konkrétních okolnostech věci. Protože základní funkcí oplocení je ochrana pozemku (a jen nepřímo domu na něm postaveného), neshledává dovolací soud úvahu soudu odvolacího, že oplocení v této věci tvořilo příslušenství pozemku, na kterém stálo, zjevně nepřiměřenou. Jde o řešení konkrétní otázky na základě specifických skutkových zjištění a to, zda určitá věc tvoří příslušenství jedné z více v úvahu přicházejících věcí hlavních nemůže založit zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu, a tudíž ani přípustnost dovolání podle

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a věty první a , neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovaným v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohli požadovat, nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. června 2011

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu