Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 133/2001

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

o přechod vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30.6.1999, čj. -255, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30.června 1999, čj. -255, se zrušuje, a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 24.6.1997, čj. -189, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhaly určení, že na ně přechází vlastnictví k domu čp. 105 se stavební parcelou č. 6 a zahradou č. 13 v katastrálním území V. D., se všemi součástmi a příslušenstvím.

Krajský soud v Praze se v odvolacím řízení nejprve zaměřil na ocenění předmětných nemovitostí, poté vyzval žalobkyně k upřesnění žalobního petitu tak, aby příslušenství bylo přesně identifikováno; po tomto upřesnění změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že vlastnictví k domu čp. 105 s kůlnou I, kůlnou II, kůlnou III, chlévem I, chlévem II, míchárnou, plotem a venkovními úpravami – venkovním záchodem zděným, žumpou, domácí vodárnou, vodovodem, kamennou dlažbou a terasou s vchodem na špejchar s dřevěným schodištěm na pozemku č. 6, k pozemku č. 6 a k pozemku č. 13 – zahradě se studnou, vše v obci a katastrálním území V. D. přechází na žalobkyně, na každou v rozsahu jedné ideální poloviny. Současně rozhodl, že se žalobkyním nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně i soudem odvolacím.

Krajský soud v Praze se ztotožnil se závěry Okresního soudu v Kladně, že žalobkyně jsou osobami oprávněnými ve smyslu a c) , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen \"zákon o půdě\"), a v zákonné lhůtě uplatnily svůj nárok dle ustanovení cit. zákona na přechod vlastnického práva, a dále, že sporné nemovitosti přešly na stát způsobem uvedeným v a l) tohoto zákona. Odlišně od soudu prvního stupně posoudil v dané věci splnění podmínek, předpokládaných ustanovením zákona o půdě, když dospěl k závěru, že žalovaná nabyla předmětné nemovitosti v rozporu s tehdy platnými předpisy. Rozpor s platnými předpisy odvolací soud spatřuje v tom, že kupní smlouva sepsaná na Státním notářství v Kladně dne 1.11.1965 pod čj. NZ 952/65, N 1141/65, kterou Místní národní výbor ve V. D. prodal nemovitost žalované, je pro její neurčitost absolutně neplatná; v důsledku toho byl naplněn další předpoklad daný zákonem o půdě v . V odůvodnění rozsudku odvolací soud poukazuje především na ustanovení o právních úkonech a jejich náležitostech. Nedostatky kupní smlouvy shledává pak v tom, že kupní smlouva postrádá konkrétní výčet staveb tvořících příslušenství domu čp. 105, přičemž ani výkladem projevu vůle prodávajícího nelze dovodit, co bylo jejím předmětem; pro neurčitost a nesrozumitelnost v označení předmětu považuje odvolací soud kupní smlouvu za absolutně neplatnou. Vzhledem k tomuto závěru se odvolací soud již nezabýval dalšími argumenty, uplatněnými žalobkyněmi v odvolání, které rovněž směřovaly k prokázání nabytí nemovitostí žalovanou v rozporu s právními předpisy, a dále k prokázání toho, že tyto nemovitosti nabyla žalovaná za cenu nižší, než cenu odpovídající tehdy platným cenovým přepisům a na základě jejího protiprávního zvýhodnění. Výrok o nákladech řízení odůvodnil odvolací soud poměry účastníků.

Proti rozsudku odvolacího soudu, který nabyl právní moci dne 15.11.1999, podala žalovaná včas dovolání; jeho přípustnost založila na ustanovení písm a) a odůvodnila je tím, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno na základě nesprávného právního posouzení věci ( ). Dovolatelka namítá, že kupní smlouva, jíž na ni byly předmětné nemovitosti převedeny, splňuje všechny předpoklady smlouvy platné, když byla sepsána státním notářem a předmět převodu byl označen dostatečně; ze znění smlouvy je nepochybné, že byly převáděny všechny nemovitosti, tj. stavby spojené pevným základem se zemí – dům čp. 105, označený jako nemovitost stojící na pozemku č. 6 ve V. D. Nemovitost byla převáděna se všemi právy, břemeny a příslušenstvím jako celek, tedy zemědělská usedlost, kterou tvořil obytný dům a další hospodářská stavení, to je kůlny, chlévy, maštal, oplocení a další zařízení a vedlejší stavby, které mají z hlediska povahu nemovitostí, a které plní doplňkovou funkci k hlavní stavbě, domu čp. 105. Vedlejší stavby přešly na žalovanou jako příslušenství, aniž by je bylo třeba ve smlouvě výslovně uvádět a identifikovat. Ostatně i ze znaleckého posudku o ocenění nemovitosti ze dne 15.9.1963, který vycházel z popisu jednotlivých staveb, vyplývá vztah vedlejších staveb jako příslušenství k domu čp. 105. Dovolatelka považuje označení převáděných nemovitostí za dostatečné, a smlouvu, jíž byla nemovitost převedena z hlediska obecných ustanovení , za úkon učiněný svobodně, vážně, určitě a srozumitelně; není tedy prokázáno, že by nabyla nemovitost v rozporu s tehdy platným předpisem. Navrhuje proto zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání se vyjádřily žalobkyně tak, že výklad ustanovení , použitý odvolacím soudem, považují za správný. Poukazují v tomto směru i na judikaturu z osmdesátých let, konkrétně rozhodnutí, jež bylo publikováno pod č. 7 ve Sbírce soudních rozhodnutí z roku 1987; v něm je zdůvodněno, proč nelze považovat za platnou kupní smlouvu, v níž nejsou uvedeny věci, tvořící příslušenství věci hlavní. Ocenění nemovitosti z roku 1963, na něž v této souvislosti dovolatelka odkazuje, nebylo součástí smlouvy, ani na ně smlouva neodkazovala. Naopak pokud by byl ve smlouvě uveden celý rozsah nemovitostí, byla by smlouva neplatná pro rozpor s jiným právním předpisem. Právní předpisy totiž nedovolovaly převádět do vlastnictví fyzických osob nemovitosti, které svým rozsahem náležely do soukromého vlastnictví. Kupní smlouvu by z tohoto důvodu bylo třeba také posoudit jako neplatnou, a dojít k závěru, že žalovaná nabyla nemovitosti v rozporu s právními předpisy. Žalobkyně dále poukazují též na další důvody pro úspěšnou restituci majetku, jimiž se odvolací soud již nezbýval. Navrhují zamítnutí dovolání a přiznání náhrady nákladů dovolacího řízení.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů , a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedením podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění účinném před 1.1.2001 ( dále jen \"OSŘ\").

Dovolání splňuje náležitosti stanovené v a je přípustné, protože napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ( ). Vady řízení ve smyslu ustanovení nebyly zjištěny, a dovolatelka je ani neuplatňovala. Dovolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek v rámci uplatněného dovolacího důvodu ( 241 odst. 3 písm. d), ), přičemž dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Odvolací soud opřel svůj závěr o tom, že žalovaná získala předmětné nemovitosti v rozporu s tehdy platnými předpisy, o obecné ustanovení , stanovící základní náležitosti právních úkonů. Kupní smlouva, kterou byly stavby převedeny, nesplňovala podle odvolacího soudu z hlediska tohoto ustanovení požadavek určitosti, když příslušenství domu čp. 105 ve V. D. bylo převáděno touto smlouvou bez bližší identifikace, a je proto neplatná.

Dovolací soud shledává právní názor, vyslovený odvolacím soudem, a opírající se o starší judikaturu, za názor, který se v dřívější právní praxi státních notářství nevžil, a v současné době je v odborné literatuře považován za překonaný. Vychází přitom z komentáře k pátému a šestému vydání (Jehlička a spol., nakladatelství BECK, ), který vykládá příslušenství věci hlavní ve vztahu k posuzování platnosti smluv o převodu takto :\" Pokud je věc příslušenstvím, tj. splňuje-li znaky , platí zásada, že příslušenství sdílí právní osud hlavní věci a to bez zřetele k tomu, jestliže účastníci smlouvy toto příslušenství hlavní věci přímo identifikovali, či ve smlouvě pouze - jak je obvyklé - uvedli, že věc je převáděna s veškerým příslušenstvím, popř. se dokonce o příslušenství hlavní věci ve smlouvě nezmínili. … V právní praxi vznikaly a vznikají nadále pochybnosti při převodech staveb. které lze souhrnně označit jako vedlejší, tj. kůlen, stodol, oplocení, žump aj., které mají z hlediska povahu nemovitostí a jež plní doplňkovou funkci hlavní stavby … Byly-li tyto vedlejší stavby s doplňkovou funkcí určeny stejným vlastníkem hlavní věci k tomu, aby s ní byly trvale užívány a byly s ní spojeny společným hospodářským účelem, tvoří příslušenství hlavní věci. To znamená, že tyto vedlejší stavby přecházejí jako příslušenství v případě převodu hlavní stavby na nabyvatele, aniž by je bylo třeba ve smlouvě výslovně uvádět a identifikovat\".

Okolnost, že v daném případě nebylo zpochybňováno účastníky smlouvy, co činí příslušenství převáděné budovy, svědčí pro podporu tohoto výkladu. Rovněž žalobkyně – až do posledního jednání před odvolacím soudem – se domáhaly přechodu vlastnického práva k domu čp. 105 s příslušenstvím, za něž považovaly všechny související vedlejší stavby, které dříve sloužily provozu zemědělské usedlosti, a jejichž finanční ocenění bylo v řízení předmětem přezkumu.

Dovolací soud však vedle toho nepovažuje závěr soudu o neplatnosti právního úkonu za právní skutečnost, kterou by bylo možno hodnotit jako porušení právních předpisů ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 zákona o půdě. Tím je totiž míněno porušení předpisů, ukládajících právním subjektům práva a povinnosti – v případě citovaného ustanovení zákona o půdě jde zpravidla o předpisy upravující, kdy a za jakých okolností bylo možno uskutečnit převod ze státu nebo právnické osoby na osobu fyzickou. Pokud by ostatně smlouva o převodu nemovitostí byla absolutně neplatná z důvodů uvedených v ustanovení , mělo by to ten důsledek, že by nepřešlo na jejím základě vlastnické právo na žalovanou. ( Nárok podle ustanovení zákona o půdě by pak mohl být s úspěchem uplatněn pouze v případě, kdy by došlo k vzniku vlastnického práva žalované na základě vydržení; z tohoto hlediska ovšem odvolací soud věc neposuzoval).

Rozsudek odvolacího soudu, který byl založen pouze na právním výkladu shora uvedeném, nebyl proto shledán správným, a dovolací soud proto postupoval podle ustanovení věta za středníkem a odst. 2 . V dalším řízení je odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu, a bude se zabývat ostatními skutkovými podstatami uvedenými v ustanovení zákona o půdě, jak je uplatnily žalobkyně. Nově bude rozhodnuto též o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. srpna 2001

JUDr. Ema B a r e š o v á , v.r.

předsedkyně senátu