Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4822/2010

sp. zn. 118/2006, byl žalobce jako obžalovaný pravomocně zproštěn obžaloby. Žalovaná namítla, že odpovědnost na její straně není dána, neboť žalobce jako obviněný nepodal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, čímž nesplnil svou prevenční povinnost stanovenou v

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 10. 3. 2009, č.j. -69, žalobě zčásti vyhověl a žalovanou zavázal k zaplacení částky

ve výši 58.638,-- Kč s příslušenstvím (výrok I.); ohledně částky ve výši 14.496,50 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.); výrokem III. rozhodl o nákladech řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že jakkoliv by bylo možné obecně souhlasit s námitkou žalované, že nepodáním stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou v , v souzené věci vzhledem k individuálním okolnostem případu, zejména vzhledem ke skutečnosti, že žalobce byl zproštěn obžaloby až rozsudkem Nejvyššího soudu, který zrušil i předchozí odsuzující rozhodnutí soudů nižších stupňů. Soud prvního stupně uzavřel, že v souzené věci je spravedlivé pominout, že žalobce nepodal předmětnou stížnost.

K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem

ze dne 26. 10. 2009, č.j. -93, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil a rozhodl o nákladech řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že v souzené věci je třeba přihlédnout k individuálním okolnostem případu, které je třeba zohlednit před mechanickou a obecnou aplikací ustanovení , a že tudíž nepodání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání není v souzené věci důvodem nepřiznání práva žalobce na náhradu škody.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu, kterým soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, může být shledáno přípustným jen při splnění předpokladů uvedených v § 237 odst. 1

písm. c) , tj. má-li napadené rozhodnutí ve věci samé zásadní právní význam.

Podle (ve znění ) má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní právní význam zejména tehdy, řeší-li „právní otázku,

která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a)

a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.“

Dovolatelka prostřednictvím podaného dovolání namítla, že soudy nižších stupňů nepostupovaly správně, pokud žalobě vyhověly. Zopakovala, že odpovědnost za škodu

na její straně nemůže být s ohledem na ustanovení dána, neboť žalobce nepodal proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost.

V rámci svého vyjádření žalobce uvedl, že soudy posoudily věc zcela spravedlivě s ohledem na individuální okolnosti případu. Uzavřel, že v souzené věci jsou dány okolnosti zvláštního zřetele hodné a že lpění na povinnosti podat stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání dle by bylo přepjatým formalismem.

Předně ve vztahu k výroku II. rozsudku odvolacího soudu (výslovně napadenému dovoláním žalované, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, není dovolání přípustné, neboť napadený výrok není rozhodnutím ve věci samé dle (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2007, sp. zn. ) a přípustnost nelze dovodit ani z ustanovení , ,

(srov. též rozhodnutí ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2003).

Ve vztahu k výroku I. odvolacího soudu pak dovolací soud přípustnost dovolání žalované podle neshledal, neboť dovolatelkou vznesené námitky nezakládají zásadní právní význam napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.

Podle ustanovení „[n]ejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje.“ Obdobně již v rozsudku ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 31/2010, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že „[n]ejde-li o případ zvláštního zřetele hodný, soud přizná obviněnému, který byl v trestním řízení zproštěn obžaloby nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno, náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím podle jen tehdy, podal-li proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost.“ Již v usnesení Nejvyššího soudu

ze dne 15. 2. 2011, sp. zn. , bylo dovozeno, že „[p]řípady zvláštního zřetele hodné, kdy lze podle od podmínky vyčerpání opravných prostředků upustit, právní předpis blíže nedefinuje ani neposkytuje vodítko, v čem mohou být spatřovány. Ponechává tedy na úvaze soudu, aby v každém konkrétním případě dovodil a zdůvodnil, zda na straně účastníka byly objektivně dány takové okolnosti, pro které

na něm pro účely odpovědnosti státu za škodu netřeba podání opravného prostředku vyžadovat. Půjde zejména o případy, kdy nepříznivá situace na straně poškozeného, spočívající například v nepříznivé finanční situaci, špatném zdravotním stavu apod., mu znemožnila podat opravný prostředek, a kdy by zároveň vyloučení možnosti

(právě a jen z tohoto důvodu) uplatnit nárok na náhradu škody způsobené pravomocným rozhodnutím, které bylo pro nezákonnost zrušeno, představovalo vůči poškozenému přílišnou tvrdost (srov. Vojtek, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2007, 69 s.).“ Z povahy věci tak posouzení otázky naplnění okolností zvláštního zřetele hodných přísluší zásadně soudům nižších stupňů, přičemž přehodnocení jejich závěru o vyloučení ustanovení § 8 odst. 3 obč. zák. v konkrétní věci dovolacím soudem má místo jen ve výjimečných případech. Dovolací soud pak neshledal, že by se závěry soudů nižších stupňů odchylovaly od zjištěného skutkového stavu, byly nelogické či neodůvodněné, příp. nesly jiné znaky nepřípustné libovůle (viz nález Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. ). Soudy nižších stupňů řádně zdůvodnily, že v souzené věci není pochyb o tom, že žalobce jako obviněný nepodal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, avšak s ohledem na okolnosti tohoto případu, tj. skutečnost, že žalobce byl obžaloby zproštěn po odsuzujícím rozsudku až rozhodnutím Nejvyššího soudu na základě podané stížnosti pro porušení zákona, je spravedlivé, aby soud podmínku podání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání stanovenou v pominul.

Dovolací soud rovněž uvádí, že i podle závazného ( y) nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. , platí, že „podmínka obsažená v ustanovení , tzn. podmínka vyčerpání řádných opravných prostředků, vychází z obecné právní zásady prevence, neboť vylučuje odpovědnost státu v těch případech, kdy poškozený nevyužil dostupných právních prostředků k odvrácení hrozící škody. Současně však citované ustanovení umožňuje soudu zohlednit specifika konkrétního případu a nesplnění této podmínky prominout.“ Ústavní soud v uvedeném nálezu uzavřel, že „za situace, kdy podle soudem zjištěného stavu pro skutek označený v usnesení o zahájení trestního stíhání, který stěžovatel nikdy nepopíral, o němž však od počátku tvrdil, že není trestným činem (v kterémžto tvrzení mu soud v zprošťujícím rozsudku dal za pravdu), státním zástupcem, který má povinnost na zákonnost přípravného řízení dohlížet z úřední povinnosti [ tr. řádu) obžaloba podána byla, čímž dal státní zástupce najevo své přesvědčení o důvodnosti a zákonnosti zahájeného trestního stíhání, lze vycházet z předpokladu, že stěžovatelova stížnost by úspěšná nebyla.“ Jestliže v souzené věci byla státním zástupcem podána obžaloba pro skutek, o němž se dokonce až v řízení o stížnosti pro porušení zákona ukázalo, že ani na základě soudem provedeného dokazování, v němž byly vyčerpány všechny dosažitelné důkazy, nelze „spolehlivě uzavřít, že se vůbec stal skutek, jež byl předmětem rozhodování v hlavním líčení“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2006, sp. zn. 118/2006), potom nezbývá, než uzavřít, že stížnost žalobce by úspěšná nebyla. Za této situace se pak jevítrvání na vyčerpání tohoto opravného prostředku jako přepjatý formalismus, zakládající nejen porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu y, ale rovněž i práva na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím orgánu veřejné moci ve smyslu

y, neboť interpretuje omezující podmínku stanovenou v způsobem rozporným s y.(srov. též nález Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. , N 101/53 SbNU 279). Závěrem dovolací soud rovněž v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu (viz nález ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. , N 67/36 SbNU 707; nález ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. , N 133/46 SbNU 249; nález ze dne 3. 3. 2009, sp. zn. , N 42/52 SbNU 423; a nález ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. ) uvádí, že „právní základ nároku jednotlivce na náhradu škody v případě trestního stíhání, které je skončeno zproštěním obžaloby, je třeba hledat nejen v ustanovení d, ale v obecné rovině především v y, tedy v principech materiálního právního státu. Má-li stát být skutečně považován za materiální právní stát, musí nést objektivní odpovědnost za jednání svých orgánů či za jednání, kterým státní orgány nebo orgány veřejné moci přímo zasahují do základních práv jednotlivce.“ Ústavní soud také dovodil, že při důsledném respektování principu presumpce neviny představuje každé trestní řízení významný zásah do soukromého a osobního života trestně stíhaného.

Z důvodů shora uvedených Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemá zásadní právní význam, neboť vznesená otázka vychází z individuálních okolností daného případu a závěry zaujaté odvolacím soudem neodporují právní úpravě ani ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou k dispozici na internetových stránkách www.nsoud.cz) a Ústavního soudu (citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou k dispozici na internetových stránkách http://nalus.usoud.cz). Vycházeje z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy a jsou součástí procesního spisu vedeného soudem prvního stupně pod sp. zn. , dovolání podle věty první ve spojení

s odmítl.

Žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalobci účelně vynaložené náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady se sestávají z odměny advokáta

ve výši 4.317,50 Kč ( , , , a věta první , v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,-- Kč ( , , 3 , v platném znění) a 20% DPH ( a odst. 5 a , v platném znění). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle a

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 26. května 2011

JUDr. Iva B r o ž o v ápředsedkyně senátu