Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3180/2010

U S N E S E N Í

Družstva vlastníků domu Moravská 39/1375 v Praze 2

P. B.

, zastoupené JUDr. Janou Bodlákovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Cihelní 14, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. září 2009, č. j. -161, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 9. října 2008, č. j. -129, vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost vyklidit a vyklizený odevzdat žalobci do dvou měsíců po zajištění přístřeší

„byt o velikosti 1+1 s příslušenstvím nacházející se ve 3. poschodí domu č. p. 1375 v Praze 2 v Moravské ulici č. or. 39“

(dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 16. září 2009, č. j. -161, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Na zjištěném skutkovém základě (jenž je účastníkům řízení znám a nelze jej v daném případě zpochybnit /viz posléze uvedený výklad/ prostřednictvím dovolacího důvodu podle , , ve znění po novele provedené – dále jen „“) odvolací soud shodně se soudem prvního stupně především dovodil, že – z důvodů uvedených v jeho rozsudku – žalovaná není členkou Družstva vlastníků domu Moravská 39/1375 v Praze 2 (dále jen „“)

a ani nájemkyní předmětného (družstevního) bytu, a proto byt užívá bez právního důvodu. Současně – stejně jako soud prvního stupně – neshledal žalobu o vyklizení bytu výkonem práva v rozporu s dobrými mravy ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „obč. zák.“).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.

Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle

Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle ; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle se nepřihlíží (srov. věta za středníkem ). Přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu podle pak přichází v tomto případě v úvahu pouze tehdy, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné pod č. 132 v sešitě č. 7 z roku 2004 časopise Soudní judikatura, a z 23. srpna 2006, sp. zn. , a dále nález Ústavního soudu České republiky z 9. 1edna 2008, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze 7. března 2006, sp. zn. , z 28. února 2008, sp. zn. , a z 28. července 2010, sp. zn. ).

Dovolací soud zastává – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – názor, že vedle dovolacího důvodu podle dovolatelka uplatnila rovněž dovolací důvod podle (námitkami zpochybňujícími správnost skutkových zjištění rozhodných pro posouzení věci podle obč. zák.) a dále také dovolací důvod podle Posléze uvedený dovolací důvod uplatnila námitkou, že

„v případě, kdy již u Městského soudu v Praze probíhá řízení o žalobě na určení, že je … členem družstva …, projednávané pod sp. zn. , odvolací soud měl řízení o vyklizení družstevního bytu přerušit a vyčkat pravomocného rozhodnutí ve věci sp. zn. a nepředjímat tak rozhodnutí, které má být vydáno jiným soudem“

. Zmíněná námitka však nesměřovala k výkladu procesního předpisu, a navíc – z posléze uvedených důvodů – není ani opodstatněná, a proto jejím prostřednictvím nelze přípustnost dovolání založit. Otázku, zda je dovolatelka členkou bytového družstva, byl totiž odvolací soud (soud prvního stupně) oprávněn řešit v daném řízení (v němž nebyl oprávněn posoudit toliko otázku platnosti vyloučení dovolatelky z bytového družstva – viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. dubna 2000, sp. zn. , uveřejněný pod č. 61 v sešitě č. 5 z roku 2001 časopisu Soudní judikatura), a nebyl tudíž povinen řízení přerušit podle Návrhu dovolatelky na přerušení řízení podle přitom odvolací soud (soud prvního stupně) – s ohledem na znění citovaného ustanovení – nebyl povinen vyhovět (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. listopadu 2008, sp. zn. , uveřejněné pod C 7135 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu). Nastolenou právní otázku procesního práva tak nelze považovat za právní otázku zásadního významu.

K výtkám podřaditelným pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle je pak zapotřebí uvést následující. Zpochybnila-li dovolatelka – s poukazem na okolnosti uvedené v dovolání, jímž navíc přikládala jiný právní význam z hlediska ustanovení obč. zák. – správnost závěru, který odvolací soud přijal při posouzení věci podle citovaného ustanovení, lze konstatovat, že Nejvyšší soud České republiky opakovaně (srov. např. usnesení ze dne 15. března 2001, sp. zn. , uveřejněné pod C 308 ve svazku 3 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, dále usnesení ze dne 18. listopadu 2004, sp. zn. , ze dne 20. ledna 2005, sp. zn. , ze dne 9. února 2005, sp. zn. , a ze dne 23. února 2005, sp. zn. ) zaujal právní názor, který sdílí i v projednávané věci, že otázku, zda určitý výkon práva je podle zjištěných skutkových okolností významných pro posouzení konkrétní věci v rozporu s dobrými mravy, nelze považovat za otázku zásadního právního významu s obecným dosahem pro soudní praxi.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení , a proto je podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelce právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. května 2011

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu