Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4812/2009

20Cdo 4812/2009

U S N E S E N Í

V. Z.

T-Mobile Czech Republic a.s.

, se sídlem v Praze 4, Tomíčkova 2144, identifikační číslo osoby 649 49 681, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 30, pro 15 870,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2009, č. j. -73, takto:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud napadeným rozhodnutím odmítl odvolání povinné proti usnesení ze dne 18. 12. 2008, č. j. -7, kterým obvodní soud nařídil podle usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 25. 8. 2008, č. j. -16, k upokojení pohledávky oprávněného na nákladech předcházejícího řízení ve výši 15 870,- Kč, jakož i pro náklady exekuce a oprávněného, které budou vyčísleny, exekuci na majetek povinné a jejím provedením pověřil soudní exekutorku JUDr. Marcelu Dvořákovou. Dospěl k závěru, že okolnost, že povinná po podání návrhu, ale ještě před vydáním rozhodnutí o nařízení exekuce, svoji povinnost splnila, není z hlediska podmínek rozhodných při pro nařízení exekuce rozhodná ( , o soudních exekutorech, exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 10. 2009, dále též jen „ “), že soud při nařízení exekuce nezkoumá, zda povinný dobrovolně svoji povinnost splnil a že tato okolnost může být důvodem pro zastavení exekuce podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ ).

V dovolání povinná, jehož přípustnost opírá o , namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Zásadní právní význam přisuzuje otázkám, zda lze mezi skutečnosti, které je možné namítat v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce (ve smyslu exekučního řádu a contrario), zařadit právní skutečnost spočívající v zániku práva oprávněného přiznaného exekučním titulem, a to jeho dobrovolným splněním ze strany povinného ještě v době před vydáním usnesení o nařízení exekuce, resp. zda tato právní skutečnost může být důvodem pro zamítnutí návrhu na nařízení exekuce. Za zásadní dále považuje otázku, zda v právním státě lze po právu nařídit exekuci k vymožení neexistujícího práva, jehož zánik vyšel najevo a byl povinným v exekučním řízení prokázán ještě předtím, než usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci, a dále otázku, zda je v souladu se zákonem a se zásadou hospodárnosti řízení exekuci nařizovat a poté ji hned z důvodu uvedeného v zastavovat. Povinná považuje za neudržitelný právní názor odvolacího soudu, který znamená, že v České republice lze nařídit po právu a vést exekuci na neexistující peněžité pohledávky. Tento názor je podle povinné v přímém rozporu s účelem exekučního řízení, kterým je ochrana věřitele spočívající ve výkonu rozhodnutí, které povinným nebylo splněno dobrovolně. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. ), dále jen „ “.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání proti usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních – k tomu srov. například nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. ) jedině ustanovením , tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování (právních) otázek, jež jsou ve stadiu rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí významné, uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí (již) ustálené soudní praxe.

V souzené věci povinný zpochybňuje právní závěr odvolacího soudu, že při nařízení exekuce se soud nezabývá tím, zda povinný splnil povinnost uloženou mu exekučním titulem či nikoli. Tento závěr je však správný a zcela v souladu s ustálenou soudní praxí, podle níž soud při nařízení výkonu rozhodnutí nezkoumá, stejně jako to, zda a v jaké míře povinný splnil uloženou povinnost; takové okolnosti mohou být hodnoceny a přísluší o nich rozhodovat až v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí podle , h) , které předpokládá provádění dokazování (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 20. 8. 1965, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 69/1965 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR; usnesení ze dne 17. 10. 2006, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. , uveřejněné v Soudní judikatuře č. 6, ročník 2005, pod č. 101). Dojde-li následně k zastavení exekuce, bude důvod jejího zastavení zohledněn při rozhodování o nákladech řízení. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2008, sp. zn. ).

Poukazuje-li povinný na rozhodnutí Nejvyššího soudu, v nichž opakovaně dovodil, že je-li neúčinnost titulu zjevná již v řízení o nařízení exekuce, nelze k ní nepřihlédnout jen proto, že prostor k jejímu posouzení se zpravidla přesouvá do stadia řízení o zastavení výkonu (srov. usnesení ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2004, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2005, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. ), a že v takových případech se uplatní zásada, že nařízení exekuce, která by musela být ihned poté zastavena, odporuje rozumnému a praktickému exekučnímu režimu, dovolací soud připomíná, že se vztahují k neúčinnosti exekučního titulu a o takový případ se v souzené věci nejedná.

Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle , odst. 3 ( ). Proto Nejvyšší soud dovolání povinného podle věta první a odmítl.

O nákladech, pokud oprávněnému v tomto stadiu řízení vznikly, rozhodne soudní exekutor ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. května 2011

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.

předsedkyně senátu