Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2647/2003

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í

Ve výroku označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 20. 12. 2002, č.j. -5, kterým Okresní soud Brno - venkov nařídil podle usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2002, sp. zn. , ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 7. 2002, sp. zn. , výkon rozhodnutí uložením pokuty 100.000,- Kč za porušení povinnosti zdržet se propagace, výroby a prodeje výrobku schodišťového automatu s typovým označením CS4 se specifikovanými potisky a parametry ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “). Při zkoumání způsobilosti rozhodnutí (předběžného opatření) být podkladem pro exekuci odvolací soud uzavřel, že účinnosti nepozbylo. Z obsahu nalézacího spisu zjistil, že exekuční titul (v té části, jehož výkon byl navržen) nabyl 28. 8. 2002 právní moci; od tohoto dne plynula titulem určená třicetidenní lhůta, v níž měla oprávněná podat ve věci žalobu ( , věta první, ). Podala-li oprávněná žalobu k poštovní přepravě 27. 9. 2002, zamezila důsledku plynoucímu z ustanovení , i když soudu došla až 30. 9. 2002 ( ).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení a důvodnost spatřuje v nesprávném právním posouzení věci ( ), konkrétně povahy lhůty, kterou při nařízení předběžného opatření určuje podle ustanovení , věty první, navrhovateli soud k podání žaloby (tuto otázku má výslovně za zásadně právně významnou). S odkazem na konkursní judikaturu dovolatelka prosazuje názor, že zmíněná lhůta – sloužící k uplatnění práva a nikoli k vykonání procesního úkonu – je hmotněprávní povahy, z čehož plyne, že v jejím posledním dni musí být žaloba doručena soudu (odevzdání orgánu, který má povinnost ji doručit, ve smyslu nepostačuje). Jelikož oprávněná lhůtu zmeškala (žaloba k soudu došla až 30. 9. 2002), není splněna základní podmínka pro nařízení exekuce, tj. existence vykonatelného podkladového rozhodnutí ( ). Prostřednictvím důvodu uvedeného v dovolatelka dále namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro absenci úvah o přiměřenosti výše pokuty. Z uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněná se ve vyjádření ztotožnila s právním posouzením, na němž odvolací soud vystavěl své rozhodnutí; lhůta podle , věty první, je lhůtou procesní, soudcovskou, která se spravuje ustanoveními a násl. Navrhla proto, aby dovolání bylo zamítnuto, popř. odmítnuto, shledá-li ho dovolací soud nepřípustným.

Dovolání je podle ustanovení , odst. 3, ve spojení s , odst. 2 přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten se připíná k otázce, jejíž řešení dovolatelka zpochybnila, tj. otázce povahy lhůty podle ustanovení , věty první, , promítající se do posouzení vykonatelnosti předběžného opatření, resp. jeho účinnosti. Nejvyšším soud se dosud k uvedenému nevyjádřil.

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení , nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Podle ustanovení , věty první, uloží předseda senátu při nařízení předběžného opatření navrhovateli, aby ve lhůtě, kterou mu určí, podal u soudu návrh na zahájení řízení; to neplatí, může-li být řízení ve věci zahájeno i bez návrhu. Podle ustanovení předběžné opatření zanikne, jestliže navrhovatel nepodal ve lhůtě soudem určené návrh na zahájení řízení.

V projednávaném případě vycházel odvolací soud ze zjištění, které dovolatelka nezpochybnila (a při založení přípustnosti dovolání ustanovením ani úspěšně zpochybnit nemohla, viz ), že lhůta třiceti dnů, kterou oprávněné pro podání návrhu na zahájení řízení určil soud předběžným opatřením, začala běžet právní mocí exekučního titulu, tj. 28. 8. 2002, že žaloba byla odevzdána k poštovní přepravě 27. 9. 2002 a soudu došla po tomto dni (30. 9. 2002).

Podkladové rozhodnutí je neúčinné, jestliže – ač neodstraněno jiným rozhodnutím – sice stále existuje, ale pozbylo způsobilosti mít vliv na právní vztahy, k jejichž regulaci původně sloužilo. Zánik předběžného opatření podle ustanovení je typickým případem, kdy se exekuční titul stává ex lege neúčinným.

Ztrátu účinnosti rozhodnutí, které je podkladem výkonu (ať nastala před nebo po nařízení exekuce), zákon výslovně zmiňuje jako důvod pro zastavení výkonu, a to i bez návrhu (srov. , ). Jestliže však neúčinnost titulu je zjevná již v řízení, které předchází nařízení výkonu rozhodnutí, nelze k ní nepřihlédnout jen proto, že prostor k jejímu posouzení se zpravidla přesouvá do stadia řízení o zastavení výkonu; titul, který zjevně není – v případě, jde-li o vymáhání nepeněžitého plnění – v době rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí účinný, nemůže být obecně způsobilým titulem, na jehož podkladě by mohla být nařízena (a prováděna) exekuce (ostatně nařízení výkonu, který by musel být vzápětí zastaven, odporuje praktickým hlediskům).

Se závěrem odvolacího soudu, že na lhůtu podle ustanovení , věty první, lze aplikovat ustanovení , podle něhož je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit, dovolací soud nesouhlasí.

Lhůta stanovená navrhovateli usnesením o nařízení předběžného opatření k podání návrhu na zahájení řízení (žaloby) není svoji povahou procesní lhůtou k provedení úkonu, již má na mysli ustanovení a násl. ; jde o to, že soud je povolán vymezit dobu, ve které je třeba podat žalobu (zahájit řízení) s důsledky – pro případ, že se tak nestane – zániku předběžného opatření, které bylo dříve nařízeno. Podat návrh na zahájení řízení (žalobu) znamená zahájit řízení, což ve smyslu nastává dojitím návrhu soudu. Na rozdíl od lhůt procesních – vyjma těch, u nichž to zákon výslovně zakazuje – nelze zmeškání lhůty podle , věty první, (stejně jako ostatních hmotněprávních lhůt) prominout. Pro zachování lhůty je nezbytné, aby návrh na zahájení řízení (žaloba) nejpozději posledního dne lhůty došel soudu; nestačí tedy, jako je tomu u lhůt určených k procesnímu úkonu účastníka v daném řízení, tj. lhůt procesněprávních (např. lhůt k podání odporu proti platebnímu rozkazu / /, k podání odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně / , 2 /, k podání dovolání ( /), aby poslední den lhůty byla žaloba odevzdána orgánu, který má povinnost ji doručit ( ). Tomu odpovídá i úprava provedená , podle něhož je řízení (tedy i řízení, jež má na mysli ustanovení ) zahájeno dnem, kdy návrh na jeho zahájení dojde soudu, nikoliv dnem, kdy žaloba byla odevzdána orgánu za účelem doručení soudu.

Lze tedy uzavřít, že lhůta podle ustanovení , věty první, je lhůtou, k jejímuž zachování je nutné, aby žaloba byla nejpozději v poslední den lhůty doručena soudu; v opačném případě předběžné opatření zanikne ( ). Uvedené je v souladu s judikaturou týkající lhůt podle a , o konkursu a vyrovnání ve znění pozdějších předpisů (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 1998, Cpjn 19/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/1998 pod č. 52, bod XXIX, str. 199/375/, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/2002 pod č. 44, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2003 pod č. 37), i s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2000, sp. zn. , uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 3/2001 pod č. 23 (o povaze lhůty pro podání žaloby na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným).

Je-li právní závěr odvolacího soudu nesprávný, byl dovolací důvod podle uplatněn důvodně; Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí zrušil a jelikož se důvody zrušení vztahují i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i je a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení ( , část věty za středníkem, odst. 3, věta druhá, ). Dalšími námitkami v obsaženými dovolání, jež jsou podřaditelné ustanovení , se dovolací soud – se zřetelem k výsledku řízení – již nezabýval.

Soudy obou stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu ( , věta první, ).

V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího ( , věta druhá, ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. ledna 2005

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu