Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
+ 1 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (6)DF969797FA592BB9C1257A4E006A7A9F.html
HTML · 15.78 KB
No categories available
30 Cdo 3187/2009
30 Cdo 3187/2009
U S N E S E N Í
B. V.
L. V.
, zastoupeného JUDr. Jiřím Dolejšem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Nádražní 47, za účasti nezletilých dětí
L. V.
,
M. V.
, a
Š. V.
, zastoupených opatrovníkem Městským úřadem Chotěboř, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp.zn. 9 P 83/85 , o dovolání manžela vyšetřované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. března 2008, č.j. 17 Co 34/2008 -430, takto:
I. Dovolání
se odmítá.
II. Žádný z účastníků
nemá
právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Havlíčkově Brodě (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 17. října 2007, č.j. 9 P 83/85 -401, zastavil řízení o navrácení způsobilosti k právním úkonům a rozhodl, že České republice se náhrada nákladů řízení nepřiznává a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Řízení zahájené soudem z podnětu opatrovníka vyšetřované bylo zastaveno proto, že soud prvního stupně neshledal důvody pro navrácení způsobilosti k právním úkonům (k nakládání s částkou 2.500,- Kč měsíčně namísto dosud určené částky 1.340,- měsíčně); vycházel přitom ze znaleckého posudku znalce MUDr. M. B.
Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 3. března 2008, č.j.17 Co 34/2008 -430, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Neshledal namítanou podjatost soudkyně, která ve věci u soudu prvního stupně rozhodovala a skutkové a právní závěry soudu prvního stupně považoval za správné. Zdůraznil, že účastníci ani netvrdili změnu (odpadnutí) důvodu omezení způsobilosti k právním úkonům, když opatrovníka vyšetřované vedla k podání podnětu snaha o zvýšení částek, s nimiž by vyšetřovaná mohla disponovat, s ohledem na její vyšší příjem. Za stavu kdy soudem ustanovený znalec dospěl k závěru, že vyšetřovaná je stižena duševní poruchou a její rozumové schopnosti se nezměnily, je vyloučené provést změnu omezení způsobilosti k právním úkonům vyšetřované.
Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání manžel vyšetřované. Namítá vady řízení, spočívající v tom, že soudkyně neměla při jednání oblečen talár a vyjadřuje přesvědčení, že soudkyně se „bála“ rozhodnout o navrácení způsobilosti k právním úkonům vyšetřované. Nesouhlasí se znaleckým posudkem znalce M. B., neboť jako manžel vyšetřované je s jejími poměry nejlépe obeznámen. Soudem ustanovený advokát následně doplnil dovolání tak, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají v nesprávném právním posouzení věci. Znalecký posudek neobjektivně hodnotí zdravotní stav vyšetřované, setrvává na stereotypech a nebere v úvahu současný zlepšující se stav vyšetřované. Ten se již natolik upravil, že je schopna vykonávat práce a starat se o rodinu i o děti a měla by jí tak být dána možnost nakládat s vyššími peněžními částkami než dosud. Navrhuje vypracování nového znaleckého posudku a obsahově (§ 41 odst.2 občanského soudního řádu , dále jen „o.s.ř. “) se domáhá zrušení napadených usnesení soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu ) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném do 30. 6. 2009, neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podána ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř. o. s. ř. ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Napadené usnesení odvolacího soudu má povahu usnesení ve věci samé, neboť jím po provedeném dokazování bylo rozhodováno o tom, zda jsou splněny podmínky pro navrácení (částečné) způsobilosti vyšetřované k právním úkonům. Přípustnost dovolání by tak mohla být případně založena na základě některého z důvodů uvedeného v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř.
Dovolání navrhovatele proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. , protože se nejedná o rozhodnutí odvolacího soudu, jímž by rozhodnutí soudu prvního stupně bylo změněno a není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. , neboť rozsudek soudu prvního stupně byl prvním rozhodnutím ve věci v tomto řízení. Dovolání pak nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. , protože napadené usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (netvrdí to ostatně ani dovolatel v podaném dovolání) ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř.
Důvodem, pro který dovolatel dovolání podává ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. , tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jež spatřuje v tom, že znalec nesprávně posoudil duševní stav jeho manželky a rovněž soudy obou stupňů nesprávně rozhodly o tom, že není důvod vrátit jeho manželce způsobilost k právním úkonům, by bylo možno se zabývat pouze za stavu, kdy by dovolání bylo přípustné podle § 237 odst. 1 o.s.ř. , což v daném případě splněno není. Namítá-li dovolatel, že znalecký posudek je neobjektivní, pak tato námitka nepředstavuje uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. , ale dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Správnost usnesení odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť skutečnost, že usnesení odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř (srov. právní názory vyjádřené např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004 , které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06 , uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006). Pro úplnost pouze dovolací soud uvádí, že důvody pro odmítnutí dovolání jsou stejné povahy, k jakým dospěl v usnesení ze dne 22.9.2004, sp.zn. 30 Cdo 2060/2004 . Námitka, že soudkyně rozhodovala bez taláru, pak nevystihuje žádný z důvodů uvedených v § 241a o.s.ř.
Nejvyšší soud se tak ani nemohl zabývat případnými zmatečnostními vadami, neboť k těmto vadám by mohl přihlédnout jen tehdy, jestliže by předtím dovolání shledal přípustným (srov. ustanovení § 242 odst. 3 o.s.ř. ). Dovolací soud dále nepřihlédl k četným podáním dovolatele, jimiž měly být doplněny dovolací důvody, neboť byly učiněny po uplynutí lhůty stanovené v § 241b odst. 3 o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle § 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř. , neboť dovolatel neměl se svým dovoláním úspěch a ostatním účastníkům náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek
V Brně 27. dubna 2011
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu