Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1677/2017

-198

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně L. M., zastoupené JUDr. Josefem Moravcem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalovanému K. M. s místem podnikání Borovnice, zastoupenému JUDr. Pavlem Švandrlíkem, advokátem se sídlem Kostelec nad Orlicí, Na Lávkách 778, o 92.584 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 11. 2016, č. j. -178, t a k t o :

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 29. 11. 2016, č. j. -178, potvrdil rozsudek ze dne 16. 5. 2016, č. j. -135, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 14. 7. 2016, č. j. -140, kterým Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou zamítl žalobu o zaplacení 92.584 Kč se specifikovanými úroky z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (rozsudek soudu prvního stupně v části vyhovující žalobě v rozsahu 13.030 Kč s příslušenstvím nebyl odvoláním dotčen).

Odvolací převzal skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně, že účastníci uzavřeli v srpnu 2010 ústně smlouvu, jejímž předmětem bylo zhotovení krovů a záklopu na střeše domu žalobkyně za sjednanou cenu. Oproti projektové dokumentaci žalovaný použil na žádost žalobkyně na záklop místo dřevotřískových desek nebo prken o síle 25 mm, resp. 24 mm desky Durelis o síle 18 mm. Žalovaný žalobkyni neupozornil na nevhodnost použití tohoto materiálu na stávající krov. Žalovaný žalobkyni dílo předal dne 9. 9. 2010. Žalobkyně dopisy z 18. 4. 2013 a 9. 5. 2013 vytkla žalovanému vadu střechy spočívající v jejím zvlnění a požadovala odstranění vady ve stanovené lhůtě. Poté, co její požadavek odmítl, dopisem ze dne 18. 6. 2013, který žalovanému došel dne 25. 6. 2013, smlouvu zrušila z důvodu vytčené vady. Ze znaleckého posudku vypracovaného znalcem z oboru ekonomika a stavebnictví M. H. bylo zjištěno, že jednou z příčin deformace střešního pláště je v rozporu s projektovou dokumentací použití desek Durelis, u nichž byla výrazně překročena vzdálenost podpěr pro jejich instalaci a u některých z nich byly umístěny styčné spáry ve volném prostoru mezi podpěrami. Dalšími příčinami deformace střešního pláště jsou chybějící parotěsná zábrana, pojistná difuzní folie a odvětrávací štěrbiny, jejichž instalace nebyla součástí díla; hydroizolaci střechy a její pokrytí šindelem si žalobkyně zajistila svépomocí. Žalobkyně žalovanému zaplatila celkem 178.689 Kč (žalovaný ve vyúčtované částce zohlednil dohodu účastníků o slevě z ceny díla ve výši 10.000 Kč za neodstraněné vady krovu). Podle závěrů znalce hodnota žalovaným provedeného díla činí 165.659,12 Kč. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že účastníci uzavřeli smlouvu o zhotovení věci na zakázku (tj. zvláštní druh smlouvy o dílo) podle , , ve znění do 31. 12. 2013 ( ; dále jen „obč. zák.“). Žalobkyně v záruční době ( obč. zák.) vytkla vadu díla, za níž žalovaný zčásti odpovídá (, 2 obč. zák.), s požadavkem na její bezplatné odstranění ( obč. zák.). Jelikož žalovaný vadu v přiměřené lhůtě neodstranil, žalobkyně v souladu s obč. zák. smlouvu zrušila. Vzhledem k tomu, že smlouva byla zrušena od počátku, nastoupil režim vypořádání ve smyslu obč. zák., kdy každý z účastníků zrušené smlouvy je povinen vrátit druhému účastníku vše, co mu bylo podle ní plněno; není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada ve výši rovnající se obvyklé ceně nákladů na dosažení stejného plnění v daném místě a čase ( obč. zák.). Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) v souladu se zásadou, že musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením ze zrušené smlouvy, porovnal částku 178.689 Kč, kterou žalovaný získal od žalobkyně na úhradě ceny díla, a hodnotu nosné konstrukce krovu ve výši 165.659 Kč (tj. její obvyklou cenu), kterou žalovaný zhotovil pro žalobkyni, a dospěl k závěru, že bezdůvodné obohacení získané žalovaným na úkor žalobkyně převyšuje o 13.030 Kč bezdůvodné obohacení, které získala na jeho úkor žalobkyně.

Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které není ve smyslu , , ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srovnej čl. II. bod 2 ; dále jen „“), přípustné.

Odvolací soud vyřešil v dovolání nastolenou otázku vzájemného vypořádání stran smlouvy o dílo, která zanikla zrušením ve smyslu § 648 odst. 2 obč. zák., v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu (srovnej Stanovisko Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ze dne 20. 10. 1988, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 12/1989, rozsudky ze dne 23. 8. 2000, sp. zn. , ze dne 13. 10. 2004, sp. zn. , a ze dne 16. 12. 2003, sp. zn. , v nichž Nejvyšší soud zastává konstantní právní názor, že majetkovým vyjádřením bezdůvodného obohacení není částka, která odpovídá částce vynaložené na zhotovení díla, ale peněžitá náhrada odpovídající skutečnému majetkovému prospěchu zákazníka - objednatele díla). Odkaz žalobkyně na rozsudek ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. , je pro skutkovou odlišnost nepřiléhavý (jak správně uvedl odvolací soud), neboť v něm byla řešena zcela jiná situace, kdy výše nároku zhotovitele na úhradu toho, o co se objednatel zhotovením věci obohatil, přesahovala cenu díla sjednanou ve smlouvě o dílo v režimu obchodního zákoníku. V posuzovaném případě výše bezdůvodného obohacení získaného žalobkyní zhotovením díla nepřesáhla cenu, kterou za dílo zaplatila žalovanému. Vzhledem k řečenému nemůže být dovolání přípustné ani k posouzení otázky, zda závěry v odkazovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. , jsou uplatnitelné i ve vztahu ke smlouvám spotřebitelským, podléhajícím úpravě .

Přípustnost dovolání nezakládá vytyčená otázka výkladu a aplikace , kterou žalobkyně považuje za dovolacím soudem dosud nevyřešenou. Podle ustálené judikatury dovolacího soudu může být ustanovení aplikováno v případě, kdy je účastník částečně neúspěšný proto, že oproti znalci jinak odhadl výši plnění, nikoliv však v případě, kdy důvodem jeho částečného neúspěchu je skutečnost, že v žalobě jinak stanovil základ nároku (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. , ze dne 14. 8. 2014, sp. zn. , ze dne 8. 9. 2014, sp. zn. , a jeho rozsudek ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. ). V daném případě byl neúspěch žalobkyně založen nejen na odlišném stanovení výše plnění znalcem, ale především na odlišném posouzení základu věci soudy z hlediska důsledků zrušení smlouvy o dílo v podobě vzniku synallagmatického závazku smluvních stran. Jestliže odvolací soud rozhodl o nákladech řízení podle , 2 o. s. ř, nepochybil a rozhodl v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.

Namítá-li žalobkyně, že se nedomáhala vypořádání celé smlouvy o dílo, nýbrž pouze části vztahující se k provedené činnosti, pak ve vztahu k této otázce nedostála své povinnosti vymezit přípustnost dovolání, čímž znemožnila její dovolací přezkum. Předkládá-li totiž dovolatel k dovolacímu přezkumu více otázek, ať již hmotného či procesního práva, musí ve vztahu ke každé z nich uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. , ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , jež obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , odmítl).

Konečně zpochybňuje-li žalobkyně správnost znaleckého posudku, respektive jeho objektivitu a věrohodnost, neuplatnila jediný způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle (viz kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. ). Obdobně výtkami zaměřenými proti správnosti zjištěného skutkového stavu věci (vady díla zapříčinilo i svépomocné provádění díla), který je v dovolacím řízení nezpochybnitelný, se vymezuje převážně proti způsobu, jakým byly hodnoceny v řízení provedené důkazy; zvolená argumentace není způsobilá založit přípustnost dovolání podle

Dovolací soud dovolání odmítl ( věta první ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 8. 2018

JUDr. Blanka Moudrá předsedkyně senátu