Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3172/2009

22 Cdo 3172/2009

U S N E S E N Í

Ing. M. K.

H. K.

, zastoupené Mgr. Miroslavou Pechovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Ke Strži 371, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. února 2009, č. j. -692, takto:

I.    Dovolání

se odmítá.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 10.300,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalobce JUDr. Miloslava Jandy.

O d ů v o d n ě n í:

Podle (dále jen „ “) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. května 2008, č. j. -622, zrušil a vypořádal podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem specifikovaným ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně tak, že část jich přikázal do výlučného vlastnictví žalobce, část do výlučného vlastnictví žalované (výroky I., II. a III. rozsudku), součástí rozsudku učinil geometrický plán pro rozdělení pozemků parc. č. 77/2  a parc. 78/1 vypracovaný Ing. K. B. ze dne 12. března 1999, č. 254-17/1998 (výrok IV. rozsudku), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 2.553.155,- Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok V. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o soudním poplatku (výroky VI., VII., VIII. a IX. rozsudku).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 25. února 2009, č. j. -692, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o povinnosti žalobce zaplatit České republice soudní poplatek změnil tak, že výše tohoto poplatku činí 53.900,- Kč. Jinak rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o věci samé a o povinnostech účastníků zaplatit státu znalečné a ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky navzájem potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozovala podle a uplatnila dovolací důvod podle

Žalobce podle obsahu vyjádření navrhl odmítnutí dovolání, neboť je považoval za nepřípustné, když nesplňuje podmínku existence otázky zásadního právního významu.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání je účastníkům znám, společně s vyjádřením žalobce k dovolání tvoří obsah spisu, a dovolací soud proto na ně odkazuje.

Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle ve znění účinném do novely provedené

Dovolání není přípustné.

Dovolání by mohlo být přípustné jen podle ve spojení s  

Dovolání může být přípustné podle jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.

Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 3080, usnesení  Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. září 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řadu dalších, implicite též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. , uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky –

www.nsoud.cz

 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. , uveřejněné tamtéž).

Pokud dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, nevede ani polemiku s právními názory odvolacího soudu, ale  zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu, pak nemůže být přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založena (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. října 2006, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C  4666).

Dovolání nevymezuje relevantní právní otázku, kterou by dovolací soud měl přezkoumat jakožto otázku zásadního významu. Dovolací soud v dovolání neshledal nic, co by z rozsudku odvolacího soudu činilo rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.

Po obsahové stránce je dovolání polemikou toliko se závěry nalézacích soudů týkajícími se ceny vypořádávaných nemovitostí, když podle názoru dovolatelky nalézací soudy u části vypořádávaných nemovitostí nesprávně stanovily na základě provedeného dokazování jejich obecnou cenu, která je podle jejího názoru vyšší než cena, ze které vycházely soudy při vypořádání.

Stanovení obvyklé ceny tvořící základ pro určení výše vypořádacího podílu v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví představuje otázku skutkovou, nikoliv právní. Námitka, že soud při stanovení ceny obvyklé chybně akceptoval nesprávné závěry podávající se znaleckého posudku, představuje tvrzené pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, které nemůže založit přípustnost dovolání opírající se o řešení otázky zásadního právního významu (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. prosince 2007, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní rozhledy, 2008, č. 5, str. 179 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. června 2007, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní rozhledy, 2008, č. 6, str. 217 nebo rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. května 2009, sp. zn. , uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky –

www.nsoud.cz

).

Tím, že dovolatelka z odlišných skutkových závěrů dospívá k jiné obecné ceně, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, a uplatňuje dovolací důvod podle             Tímto důvodem však přípustnost dovolání podle  založit nelze (srovnej též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, 2005, pod pořadovým č. C 3078 nebo nález Ústavního soudu České republiky ze dne 4. března 2009, sp. zn.   , uveřejněný na internetových stránkách Ústavního soudu České republiky –

http://nalus.usoud.cz

). Námitky vůči odborným závěrům znalce ostatně nemohou vést k úvaze o zásadním právním významu rozhodnutí (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. dubna 2009, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní rozhledy, 2009, č. 11, str. 418 – 419, pod pořadovým č. 121).

Dovolání v této části neřeší otázku zásadního právního významu, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v právní rovině v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Hodnotovým základem vypořádávaných nemovitostí při vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem je jejich obecná cena v daném místě v době rozhodování (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky  ze dne 30. ledna 1998, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 1999, pod pořadovým č. 15, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. ledna 2001, sp. zn. , uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, svazek 2, 2001, pod pořadovým č. C 110 nebo rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. května 2002, sp. zn. , uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, svazek 17, 2002, pod pořadovým č. C  1225 nebo rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. května 2009, sp. zn. , uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky –

www.nsoud.cz

) a tímto způsobem odvolací soud postupoval.

Dovolatelka dále namítala, že v řízení před nalézacími soudy nebyly provedeny jí navržené důkazy, kterými prokazovala obvyklou cenu vypořádávaných nemovitostí, čímž obsahově uplatnila dovolací důvod podle spočívající ve vadě řízení.  

K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle tohoto zákonného ustanovení může být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto pouze za předpokladu, že jde o řešení procesní otázky zásadního významu (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. února 2008, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5780 nebo nález Ústavního soudu České republiky ze dne 4. března 2009, sp. zn. , uveřejněný na internetových stránkách Ústavního soudu České republiky –

http://nalus.usoud.cz

 a tam uvedenou judikaturu).

Dovolatelka nevymezuje v daném ohledu žádnou otázku zásadního právního významu a dovolací soud nezjistil nic, co by mohlo zakládat úvahu o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Neprovedení konkrétního navrženého důkazu (důkazů) v řízení před nalézacími soudy otázkou zásadního právního významu zjevně není.

Jestliže dovolatelka v závěru dovolání poukazovala na skutečnost, že nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem spočívá v tom, že „se při vypořádání spoluvlastnictví odchýlil od zákonného požadavku § 142 odst. 1 obč. zák., aby při vypořádání přihlédl k velikosti podílů spoluvlastníků“, není tato výhrada v dovolání nijak blíže odůvodněna a není zřejmé, jak by se měla promítnout do poměrů předmětné věci, a to zvláště s přihlédnutím ke skutečnosti, že účastníci byli rovnodílnými podílovými spoluvlastníky vypořádávaných nemovitostí.

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované proto podle věty první a , c) odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z , , a neboť žalobce má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem v částce                 10.000,- Kč [odměna z částky určené podle , , ve znění po novele provedené , vyčíslená podle , , 2 vyhlášky (po snížení ve smyslu , ve spojení s vyhlášky o 50 % a o dalších 50 % podle vyhlášky), přičemž žalobce dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření žalobce k dovolání žalované) podle ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 10.300,- Kč. Dovolací soud proto uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 10.300,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalobce  ( , , ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalobce  domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 26. dubna 2011

Mgr. Michal Králík, Ph. D., v. r.      

předseda senátu