Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 849/2008

U S N E S E N Í

I.         Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karlových Varech („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. června 2006, č. j. -155, rozhodl pod bodem I. výroku, že „podílové spoluvlastnictví účastníků k obytnému domu čp. 2 na pozemku p. č. 224 (způsob využití -  bydlení), pozemku p. č. 207 o výměře 142 m2 (druh pozemku – zahrada), pozemku p. č. 224 o  výměře 502 m2 (druh pozemku -  zastavěná plocha a nádvoří) a k pozemku p. č. 227/16 o výměře  90 m2 (druh pozemku – zahrada) zapsaných na LV č. 78 v katastru nemovitostí  vedeném Katastrálním úřadem pro K., Katastrální pracoviště K., pro k. ú. D., obec a okres K., se zrušuje“.  Pod bodem II. výroku soud rozhodl, že „nemovitosti se přikazují do výlučného vlastnictví žalované“, a pod bodem III. rozhodl, že „žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vypořádání spoluvlastnického podílu částku 2.150.000,- Kč, a to ve lhůtě do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku“. Pod body IV. a V. rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a České republiky.

Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 16. července 2007, č. j. -291, ve výroku pod bodem I. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku v odst. I., II., III. a IV. Dále změnil odstavec V. rozsudku soudu prvního stupně, týkající se náhrady nákladů státu a rozhodl  o náhradě nákladů odvolacího řízení  účastníků a státu.

Proti rozsudku odvolacího soudu, konkrétně proti jeho výroku pod bodem I. v části, ve které potvrzuje výrok III. rozsudku soudu prvního stupně, a rovněž proti výrokům II., III.  a IV., podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o písm c)  a odst. 3 („OSŘ“)  a uplatňuje dovolací důvody uvedené v a b) . Otázku zásadního právního významu spatřuje v posouzení, zda odvolací soud postupoval v souladu s , když se při rozhodování odchýlil od soudní praxe a judikatury Nejvyššího soudu a svým vlastním uvážením nahrazoval činnost soudního znalce.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud v souladu s odkazuje.

Dovolací soud zjistil, že dovolání není přípustné.

Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým  lze napadnout  pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ). V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle , tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu  má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo  dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ). Nejde o otázku zásadního právního významu, jestliže zákonná úprava je naprosto jednoznačná a nečiní v soudní praxi žádné výkladové těžkosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2001, sp. zn. , publikované pod č. C 102 ve svazku 2 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck).

Protože dovolání podle je přípustné jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti   němuž byla přípustnost dovolání  založena  podle tohoto ustanovení, toliko z dovolacího důvodu uvedeného v 241a odst. 2 písm. b) ; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování ( ). Dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení. Ke tvrzeným vadám řízení lze přihlédnout jen v případě přípustného dovolání.

Napadené rozhodnutí otázku zásadního právního významu neřeší.

Jádro dovolání je v tvrzení, že ve věci bylo třeba vypracovat revizní znalecký posudek, je namítáno nesprávné hodnocení důkazů a že soud učinil skutková zjištění, která neodpovídají skutečnému stavu.

K výtce, že ve věci bylo třeba vypracovat revizní znalecký posudek dovolací soud uvádí, že i kdyby šlo o výtku důvodnou, zakládala by vadu řízení uplatněnou dovolacím důvodem uvedeným v , která není důvodem k závěru o přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Námitky proti  odborným závěrům znalce nemohou vést k úvaze o zásadním právním významu rozhodnutí.

Dovolací soud k této otázce navíc již v usnesení ze dne 17. června 2008, sp. zn. , uvedl: „Znalecký posudek je možno dát přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí ( ). Zákon nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; vypracování revizního znaleckého posudku bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku. Tyto pochybnosti mohou být jistě vyvolány i předložením listinného důkazu – posudku znalce, vypracovaného mimo řízení, nicméně bude vždy záležet na konkrétní situaci a na úvaze soudu, zda (zpravidla po slyšení ustanoveného znalce) bude mít pochybnosti za odstraněné. Nelze tedy stanovit pravidlo pro postup soudu v případě rozporu mezi znaleckým posudkem a listinným důkazem – posudkem jiného znalce, vypracovaným mimo řízení. V případě rozporu mezi dvěma znaleckými posudky lze rozhodnout o přezkoumání těchto posudků dalším znalcem, příp. znaleckým ústavem, ovšem jen v případě, že soud sám tento rozpor po slyšení obou znalců neodstraní (viz R 45/1984 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jestliže znalec podal posudek mimo řízení na základě žádosti účastníka, nejedná se podle konstantní judikatury o provedení důkazu znaleckým posudkem ve smyslu , nýbrž o důkazu podle ; v takovém případě nejde o rozpor ve znaleckých posudcích (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2002, sp. zn. , Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 1186).“ Lze podotknout, že odvolací soud se vypořádal s listinným důkazem – posudkem znalce J. M., který žalovaná uplatnila zjevně v rozporu s .

Také pokud jde o ocenění věci není tu nic, co by z napadeného rozsudku činilo rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam. Rozsudek odvolacího soudu vychází z toho, že ve znaleckém posudku soudem ustanoveného znalce byla použita jak výnosová, tak i porovnávací metoda, přičemž závěry o ceně nemovitosti byly v obou případech obdobné. Námitky, které dovolatelka vyslovuje, včetně námitky nesprávného hodnocení důkazů, mají skutkový charakter a proto k nim nelze přihlížet (viz výše). Ostatně znalecký posudek se týká jen skutkových otázek, a jak bylo vysvětleno výše, je dovolací soud vázán skutkovým stavem zjištěným v předchozím řízení.

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z , a . Odpovídá stavu, kdy dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci náleží náhrada za advokátní zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním dovolání; tato náhrada činí podle , , 2 ve spojení s , , ve spojení s a ve znění pozdějších předpisů 10.000,- Kč, a dále 300,- Kč jako paušální náhrada hotových výdajů podle , advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, tedy 10.300,- Kč zvýšených o daň z přidané hodnoty ve smyslu na 12.257,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z a .

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může žalobce podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 7. dubna 2009

JUDr. Jiří  S p á č i l, CSc., v. r.

předseda senátu