Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2465/2009

20

Cdo 2465/2009

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

RNDr. J. T.,

zastoupeného JUDr. Vladimírem Davidem, advokátem se sídlem v Lounech, Mírové náměstí 48, proti žalovanému

CORSAIR (Luxembourg) N° 11 S.A.

, se sídlem v Lucemburku, 2 Boulevard Konrad Adenauer, L - 1115, Velkovévodství lucemburské, zastoupenému Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 55, o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. února 2009, č. j. - 71, takto:

I. Dovolání

s e z a m í t á

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 9. 2. 2009, č. j. - 71, změnil rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 23. 9. 2008, č. j. - 38, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal vyloučení ve výroku uvedených nemovitostí z exekuce prodejem nemovitostí, vedené na základě exekučního příkazu soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, PhD., vydaného pod sp. zn. 067 EX 1331/06, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, tak, že žalobě vyhověl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, že žalobce a Mgr. M. T. jsou manželé, že za trvání manželství dne 20. 3. 1992 a dne 5. 1. 1993 uzavřela Mgr. M. T. s právní předchůdkyní žalovaného Českou spořitelnou a.s. dvě smlouvy o úvěru na investice, podle nichž jí byly poskytnuty úvěry ve výši 1.515.000,- Kč a ve výši 485.000,- Kč, a že platebními rozkazy Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 9. 1996, č. j. - 6, a č. j. - 4, pravomocnými dne 14. 9. 1993, bylo manželce žalobce uloženo zaplatit České spořitelně a.s. částku 1.497.930,30 Kč s příslušenstvím a částku 486.056,30 Kč s příslušenstvím. Protože dluh nebyl splněn, oprávněný (žalovaný), který převzal pohledávku České spořitelny a. s., podal návrh na exekuci (která byla nařízena usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 14. 3. 2006, č. j. - 10), přičemž pověřený soudní exekutor vydal dne 19. 5. 2008 exekuční příkaz pod č. j. 067 EX 1331/06 - 79, jímž nařídil prodej nemovitostí ve vlastnictví žalobce, jejichž vyloučení z exekuce se domáhá a které nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 29. 1. 2007, takže v katastru nemovitostí je zapsán jako jejich výlučný vlastník. Dále vzal odvolací soud za prokázané, že rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 7. 9. 1993, č. j. - 7, jenž nabyl právní moci dne 14. 9. 1993, bylo bezpodílové spoluvlastnictví manželů (dále též „BSM“) T. podle § 148a odst. 2 obč. zák. zrušeno. Odvolací soud se neztotožnil se soudem prvního stupně, že na danou věc dopadají závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 85, ročník 2005, a v usnesení ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. , neboť BSM žalobce a jeho manželky nebylo zúženo, nýbrž zrušeno podle § 148a odst. 2 obč. zák., ve znění účinném do 31. 7. 1998, čímž zaniklo, a není rozhodující, zda se manželé vypořádali. I kdyby tak učinili, nemohly předmětné nemovitosti být „nikdy“ předmětem jejich BSM, neboť žalobce je nabyl až dne 29. 1. 2007, tedy více než 13 let poté, co BSM zaniklo (okolnost, že by bylo obnoveno, nebyla zjištěna), co byly vydány platební rozkazy, i poté, co byla pravomocně nařízena exekuce na majetek jeho manželky. Dospěl proto k závěru, že na předmětné nemovitosti nedopadá exekučního řádu ani , neboť ta lze aplikovat jen v případě, kdy dojde k zúžení SJM smlouvou nebo rozhodnutím soudu. Protože tedy žalobce prokázal, že má právo k předmětným nemovitostem, které nepřipouští exekuci ( ), je vylučovací žaloba důvodná.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný obsáhlé dovolání z důvodů uvedených v a b) Odvolacímu soudu vytýká, že mu „v rozporu s hmotným právem, a to principy uspokojení pohledávky věřitele, a současně s principy exekučního řízení a postižení majetku v exekuci“, odepřel právo na uspokojení jeho vymahatelné pohledávky z majetku, který v intencích nenáleží do majetku dlužníka, v důsledku zrušení bezpodílového spoluvlastnictví rozhodnutím soudu, přestože výklad tohoto ustanovení již dospěl k jednoznačnému závěru, že je namístě je aplikovat taktéž za situace, kdy je majetkové společenství manželů zrušeno či zúženo soudem. Je tedy evidentní, že podle lze v rámci exekuce postihnout i majetek, který - nebýt rozhodnutí o zrušení - by v okamžiku výplaty tvořil součást majetkového společenství manželů a které tak žalobce nabyl do svého individuálního vlastnictví. Namítá, že otázka, zda lze aplikovat v případě zaniklého majetkového společenství manželů, již byla řešena v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2008, sp. zn. , a to s pozitivním výsledkem. Jestliže však odvolací soud dospěl k závěru, že nelze aplikovat na případy zrušení a vypořádání BSM (ačkoliv je tento závěr nesprávný), nýbrž pouze na zúžení SJM manželů smlouvou nebo rozhodnutím soudu, byl povinen se zabývat komplexní úpravou BSM, neboť nelze opomenout ustanovení ve spojení s obč. zák., ve znění účinném do 31. 7. 1998. Ustanovení obč. zák., v uvedeném znění – o možnosti zrušení BSM smlouvou - je tak nutné aplikovat argumentum per analogiam na zrušení BSM na návrh či rozhodnutím soudu, neboť zde není rozdílu, který by takovou aplikaci vylučoval. V této souvislosti dovolatel poukazuje i na to, že obč. zák. stanoví, že dohody o zrušení či zúžení BSM se lze vůči třetím osobám dovolat pouze tehdy, je-li třetím osobám tato dohoda známa. Zákon tak poskytuje ochranu třetím osobám ex lege, neboť se jí nemůžou jiným způsobem dovolat, když jim dohody či jiné úkony ve smyslu obč. zák. nejsou známy. S ohledem na to, že se výslovně nezmiňuje o tom, že by zrušení BSM rozhodnutím soudu, nebylo účinné vůči třetím osobám, je nutné aplikovat ustanovení obč. zák. analogicky. Z tohoto dovozuje, že ve spojení s obč. zák. stanoví pro věřitele ochranu, jaká mu v ostatních výslovně řešených případech náleží. Poukazuje rovněž na to, že ve vztahu k obč. zák., ve znění účinném do 31. 7. 1998, byla soudní praxe usměrněna usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 11. 1972, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 58/1973 (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. ). Dále vyslovil názor, že závěr o nemožnosti aplikace i na zaniklé SJM či BSM, je nesprávný a že se touto otázkou již Nejvyšší soud vypořádal v rozhodnutí . Vznikla-li tedy v daném případě pohledávka za trvání manželství, ale před rozhodnutím o zrušení BSM, nepřipadá vyloučení dotčeného majetku z exekuce v úvahu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. ). Přitom je zcela irelevantní, zda žalobce nabyl předmětné nemovitosti teprve po zániku BSM, neboť to není skutečnost, která by v případě aplikace měla být řešena. Toto ustanovení je tedy třeba aplikovat i na situace, kdy majetkové společenství manželů (bez pohledu na to, zda jde o BSM či JSM) bylo zrušeno či zúženo soudem. Navrhl, aby napadený rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v , a že proti výroku o věci samé je přípustné podle , přezkoumal rozsudek odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

Jelikož vady řízení, k nimž dovolací soud v případě přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ) se ze spisu nepodávají, Nejvyšší soud se – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatel jako důvod dovolání [ ] uplatnil, může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle bodu 28., části dvanácté, hlavy I. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, při rozhodování, zda lze výkonem rozhodnutí postihnout majetek patřící do bezpodílového spoluvlastnictví manželů,

které zaniklo do 31. července 1998 a nebylo vypořádáno

, se postupuje podle právních předpisů účinných do 31. července 1998.

Podle § 147 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31. července 1998, pohledávka věřitele jen jednoho z manželů, která vznikla za trvání manželství,

může být při výkonu rozhodnutí uspokojena i z majetku patřícího do bezpodílového spoluvlastnictví manželů

. To neplatí, jde-li o pohledávku věřitele jednoho z manželů, kteří se dohodli podle ustanovení § 143a, pokud tato pohledávka vznikla při používání majetku, který nepatří do bezpodílového spoluvlastnictví manželů (odstavec 2).

Podle § 143a odst. 1 obč. zák., ve stejném znění, manželé mohou dohodou rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah bezpodílového spoluvlastnictví. Obdobně se mohou dohodnout i o správě společného majetku. Manželé se mohou dohodnout, že vyhradí vznik bezpodílového spoluvlastnictví ke dni zániku manželství (odst. 2). Dohoda podle odstavců 1 a 2 vyžaduje formu notářského zápisu. Manželé se mohou vůči jiné osobě na tuto dohodu odvolat jen tehdy, jestliže je jí tato dohoda známa.

Podle § 148a odst. 2 obč. zák., ve stejném znění, soud na návrh zruší bezpodílové spoluvlastnictví manželů v případě, že jeden z manželů získal oprávnění k podnikatelské činnosti. Návrh může podat ten z manželů, který nezískal oprávnění k podnikatelské činnosti. Pokud toto oprávnění mají oba manželé, může návrh podat kterýkoliv z nich.

Podle § 149 odst. 1 obč. zák., ve stejném znění, zanikne-li bezpodílové spoluvlastnictví, provede se vypořádání podle zásad uvedených v § 150. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení nedošlo-li do tří let od zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebylo-li bezpodílové spoluvlastnictví manželů na návrh podaný do tří let od jeho zániku vypořádáno rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci z bezpodílového spoluvlastnictví pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné. Totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, manželům společných.

V posuzované věci bylo zjištěno, že závazky manželky žalobce vznikly za trvání jejich manželství na základě úvěrových smluv ze dne 20. 3. 1992 a ze dne 5. 1. 1993, že rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 7. 9. 1993, č. j. - 7, jenž nabyl právní moci dne 14. 9. 1993, bylo bezpodílové spoluvlastnictví manželů (dále též „BSM“) T. podle § 148a odst. 2 obč. zák. zrušeno, že platebními rozkazy Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 9. 1996, č. j. - 6, a č. j. - 4, pravomocnými dne 14. 9. 1993, bylo manželce žalobce uloženo zaplatit České spořitelně a.s. částku 1.497.930,30 Kč s příslušenstvím a částku 486.056,30 Kč s příslušenstvím. Protože dluh nebyl splněn, oprávněný (žalovaný), který převzal pohledávku České spořitelny a. s., podal návrh na exekuci (která byla nařízena usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 14. 3. 2006, č. j. - 10), přičemž pověřený soudní exekutor vydal dne 19. 5. 2008 exekuční příkaz pod č. j. 067 EX 1331/06 - 79, jímž nařídil prodej nemovitostí ve vlastnictví žalobce, jejichž vyloučení z exekuce se domáhá a které nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 29. 1. 2007, takže v katastru nemovitostí je zapsán jako jejich výlučný vlastník.

Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod. č. 74, v sešitu 8, ročník 2004, na nějž dovolatel poukázal, uvedl, že k vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů, lze nařídit výkon rozhodnutí i

na majetek patřící do zaniklého společného jmění, které v době zahájení řízení o výkon nebylo vypořádáno.

Uvedený závěr nepochybně platí i na bezpodílové spoluvlastnictví manželů (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. ).

Jestliže však v dané věci bylo v době zahájení exekučního řízení bezpodílové spoluvlastnictví žalobce a jeho manželky, zrušené rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 7. 9. 1993, č. j. - 7, jenž nabyl právní moci dne 14. 9. 1993, čímž zaniklo, vypořádáno na základě nevyvratitelné právní domněnky ve smyslu § 149 odst. 4 obč. zák., ve znění účinném do 31. 7. 1998, nelze majetek, jehož výlučným vlastníkem se stal žalobce na základě kupní smlouvy ze dne 29. 1. 2007, s právními účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí k témuž dni, postihnout v exekučním řízení vedeném proti jeho manželce (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. ). Nepřesnost uvedená v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, že není rozhodující, zda se žalobce a jeho manželka po zániku jejich BSM vypořádali, nemůže na věcné správnosti tohoto rozhodnutí ničeho změnit, stejně jako jeho nesprávný názor, že exekučního řádu a lze aplikovat jen v případě, kdy dojde k zúžení SJM smlouvou nebo rozhodnutím soudu (k tomu srov. opět rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod. č. 74, v sešitu 8, ročník 2004).

V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2008, sp. zn. , bylo dále vysloveno, že „pokud jde o ustanovení , to se použije i při nařízení výkonu rozhodnutí postihujícího majetek ze

zaniklého

(nejen tedy pouze zúženého) společného jmění manželů, avšak pouze tehdy, jestliže po zániku SJM

nedošlo

k jeho vypořádání (ať již dohodou či rozhodnutím soudu nebo na základě domněnky podle obč. zák.)“. V tomto směru tedy námitka dovolatele o možnosti analogické aplikace ustanovení i na případy zaniklého a vypořádaného BSM (v daném případě ve smyslu obč. zák., ve znění účinném do 31. 7. 1998), správná není.

Odkaz na § 143a odst. 3 obč. zák., ve znění účinném do 31. 7. 1998, je nepatřičný, protože toto ustanovení se vztahuje na dohody o zrušení či zúžení BSM. Rovněž závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. , na danou věc nedopadají, neboť v něm jde o aplikaci § 143a odst. 4 obč. zák., ve znění účinném od 1. 8. 1998.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu je věcně správné; Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného jako nedůvodné podle , části věty před středníkem zamítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn , , a , neboť dovolatel s ohledem na výsledek tohoto řízení na jejich náhradu nemá právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. února 2011

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu