Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1786/2017

20 Cdo 1786/2017

U S N E S E N Í

Obec Terezín

Ing. Bc. M. V., DiS.

, zastoupené JUDr. Jaromírem Josefem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Velkomoravská č. 378/1, za účasti bývalého manžela povinné

P. V.

, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Mikušem, advokátem se sídlem ve Starém Poddvorově č. 235, pro 17 447 179 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. října 2016, č. j. -138, takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. října 2016, č. j. -138, a usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 28. července 2015, č. j. -81,

se ruší

a věc

se vrací

Okresnímu soudu v Hodoníně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

K návrhu oprávněné Okresní soud v Hodoníně pověřením ze dne 11. 3. 2015, č. j. -30, pověřil soudního exekutora JUDr. Petra Kociána, Exekutorský úřad Brno – venkov, vedením exekuce na majetek povinné podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 23. 9. 2014, č. j. -1126, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2014, č. j. -1223, k uspokojení peněžité pohledávky oprávněné za povinnou ve výši 17 447 179 Kč s příslušenstvím, a dále pro náklady exekučního řízení.

Exekučními příkazy ze dne 21. 3. 2015, č. j. 137 Ex 3290/15-21, a ze dne 11. 3. 2015, č. j. -30, bylo zřízeno soudcovské zástavní právo a nařízen prodej nemovité věci ve výlučném vlastnictví bývalého manžela povinné, a to ideální ½ pozemku p. č. 160 - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čp/če, jiná st., zapsaná na listu vlastnictví č. 672 pro obec T., k. ú. T. u. Č., u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Hodonín (dále jen „předmětná nemovitá věc“).

Podáním ze dne 30. 3. 2015 navrhl bývalý manžel povinné částečné zastavení exekuce v rozsahu výše popsaných exekučních příkazů. Uvedl, že jeho manželství s povinnou bylo rozvedeno dne 28. 11. 2008, společné jmění manželů poté zaniklo ze zákona, takže je výlučným vlastníkem jedné ideální poloviny předmětné nemovité věci. Exekuce nemůže být vedena proti jeho výlučnému majetku.

Usnesením ze dne 28. 7. 2015, č. j. -81, Okresní soud v Hodoníně návrhu bývalého manžela povinné na částečné zastavení exekuce zcela vyhověl s tím, že bývalý manžel povinné nemá právo na náhradu nákladů řízení o částečné zastavení exekuce. Své rozhodnutí po skutkové stránce odůvodnil tím, že exekučním titulem je rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 23. 9. 2014, č. j. -1126, jímž byla povinná shledána vinnou ze spáchání trestných činů porušování povinností při správě cizího majetku a zpronevěry, kdy jí byla současně uložena povinnost zaplatit oprávněné škodu ve výši 17 447 179 Kč. Škoda byla způsobena tím, že povinná dne 15. 11. 2007 uzavřela smlouvu o dílo a dále neoprávněně hradila splátky z bankovního účtu oprávněné v období od 14. 2. 2007 do 24. 9. 2008. Povinná a její bývalý manžel jsou rozvedeni od 28. 11. 2008. Po právní stránce soud prvního stupně zdůraznil, že závazek povinné, který je v exekuci vymáhán, vznikl za trvání manželství. K uspokojení takového závazku je možné v exekuci postihnout i majetek ve společném jmění povinné a jejího bývalého manžela. Postižená část předmětné nemovité věci však již není součástí společného jmění manželů, protože došlo k rozvodu manželství. Společné jmění manželů bylo vypořádáno podle ustanovení , Sb., , (dále též jen „obč. zák.“) uplynutím tří let od rozvodu manželství, tedy ke dni 28. 11. 2011. Od té doby se postižená část předmětné nemovité věci nachází ve výlučném vlastnictví bývalého manžela povinné, nikoliv ve společném jmění manželů, a proto nemůže být v rámci exekuce vedené proti povinné postižena.

K odvolání oprávněné Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. 10. 2016, č. j. -138, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Odkázal na skutkové a právní závěry soudu prvního stupně a dodal, že jiný majetek, než majetek povinného lze v exekuci postihnout jen za splnění předpokladů definovaných v ustanovení , (dále též jen „ “), respektive , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále též jen „ex. řádu“). Tato ustanovení neumožňují postihnout v exekuci výlučný majetek manžela povinného. V posuzovaném případě je podstatné pouze to, že na základě fikce dle obč. zák. uplynutím tří let od právní moci rozvodu manželství s povinnou nabyl bývalý manžel předmětný spoluvlastnický podíl na nemovité věci do svého výlučného vlastnictví, v důsledku čehož je další vedení exekuce ohledně tohoto jeho podílu zcela vyloučeno, neboť není v projednávané věci povinným.

Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, v němž především uvedla, že právní závěr odvolacího soudu, že majetek, který se původně nacházel ve společném jmění povinné a jejího bývalého manžela a který se po uplynutí tří let od rozvodu manželství stal výlučným vlastnictvím bývalého manžela povinné, nelze v exekuci postihnout, je v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Z ustanovení obč. zák. ve znění účinném do 31. 7. 1998, z ustanovení a a a , (dále též jen „o. z.“) vyplývá opak.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení , neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz níže), přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Dovolací soud již v usnesení ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. , uzavřel, že „zvláštním právním předpisem“, na jehož základě soud posoudí, zda je majetek ve společném jmění manželů nebo majetek manžela povinného v rámci exekuce vedené výhradně vůči povinnému postižen ve větším než přípustném rozsahu, je právní předpis, který byl účinný v době, kdy vznikl závazek povinného, který je předmětem exekuce (soudního výkonu rozhodnutí). Právní závěr odvolacího soudu, že při posouzení návrhu bývalého manžela povinné na částečné zastavení exekuce podle ustanovení je třeba postupovat podle právní úpravy účinné v době vzniku vykonávaného závazku (v posuzovaném případě v době od 14. 2. 2007 do 24. 9. 2008), mimo jiné i při využití ustanovení obč. zák. případně i podle ustanovení obč. zák. (a nikoliv při využití ustanovení nebo o. z.) je tedy správný.

Podle ustanovení § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. společné jmění manželů tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo, jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka.

Podle ustanovení § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák. společné jmění manželů tvoří závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

Nejvyšší soud při promítnutí dopadů ustanovení § 143 odst. 1 písm. a) a písm. b) obč. zák. do poměrů exekuce už dříve uzavřel, že součástí společného jmění manželů jsou i povinnosti (závazky), které mají původ v protiprávním úkonu nebo jiné právní skutečnosti, z nichž by měl plnit svému věřiteli nebo jiné oprávněné osobě manžel, avšak pouze v případě, že předmětný závazek splňuje další podmínky vyžadované ustanovením § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák. Vznikl-li předmětný závazek jako následek trestné činnosti povinné za trvání manželství, není možné bez dalšího uzavřít, že takovýto deliktní závazek jednoho z manželů je vždy součástí společného jmění manželů, neboť je třeba zkoumat, zda rozsah deliktního závazku nepřesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů podle ustanovení § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák., a teprve na základě takto zjištěných skutečností posoudit, zda předmětný závazek náleží do společného jmění manželů nebo zda se jedná o výlučný závazek toho z manželů, který vznik závazku zapříčinil (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. ). Jde-li tedy o závazek, který byl v době svého vzniku součástí společného jmění manželů, lze jej uspokojit i z majetku, který byl v době svého vzniku součástí společného jmění manželů, ale následkem vypořádání společného jmění manželů po rozvodu manželství uplynutím tří let od rozvodu manželství podle ustanovení § 150 odst. 4 obč. zák. se do doby zahájení exekučního řízení stal výlučným vlastnictvím bývalého manžela povinného.

Dodává se, že judikatura Nejvyššího soudu, na kterou poukazuje oprávněná (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. ) dopadá na případy, kdy se dovolací soud zabýval jinou, než dovolatelem nastolenou právní otázkou (otázkou použití majetku nacházejícího se v bezpodílovém spoluvlastnictví bývalých manželů k uspokojení pohledávky, která vznikla věřiteli vůči jednomu z bývalých manželů až po rozvodu manželství, avšak ještě předtím, než bylo rozvodem zaniklé majetkové společenství manželů vypořádáno). Dovolatelkou zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2011, sp. zn. , se vyjadřoval k situaci, kdy byl ve vykonávacím řízení postižen majetek patřící do zaniklého společného jmění manželů, které v době zahájení řízení o výkon nebylo vypořádáno. Stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 27. 4. 1977, sp. zn. se týkalo výkladu ustanovení § 47 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu; ani zde nejde o judikaturu, která by přímo řešila právní otázku vymezenou v projednávaném dovolání.

Ze shora uvedeného vyplývá, že odvolací soud se nedostatečně zabýval otázkou, zda v exekuci vymáhaná pohledávka se v době svého vzniku stala součástí společného jmění povinné a jejího bývalého manžela z pohledu splnění podmínek uvedených v ustanovení obč. zák. Jeho právní posouzení je tak (zatím) neúplné a tudíž i nesprávné ( ). Dovolací soud proto usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 10. 2016, č. j. -138, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvého stupně o částečném zastavení exekuce ohledně ideální jedné poloviny nemovité věci, která je nyní ve výlučném vlastnictví bývalého manžela povinné, zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud též usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 28. 7. 2015, č. j. , a věc vrátil Okresnímu soudu v Hodoníně k dalšímu řízení ( ). Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. 5. 2017JUDr. Zbyněk Polednapředseda senátu