Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 653/2009

20

Cdo 653/2009

ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

M. N.

, zastoupeného JUDr. Vilémem Urbišem, advokátem se sídlem v Bruntále, Dr. E. Beneše 1497/21,

proti žalované

Z. S.

, zastoupené Mgr. Janou Lammelovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Dolní náměstí 16, o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. 11. 2007, č. j. -193, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. 11. 2007, č. j. -193,

se zrušuje

věc

se vrací

tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 25. 10. 2004, č. j. -62, vyloučil z exekuce prodejem nemovitostí, vedené oprávněnou Z. S. pod sp. zn. Ex 0149/03 u Exekutorského úřadu v Olomouci proti povinné M. N., podíl ½ na domě č. p. objekt bydlení na pozemku parcela č. st. a podíl ½ na pozemcích p. č. st. zastavěná plocha a nádvoří, p. č. ostatní plocha a p. č. ostatní plocha, vše zapsané na listu vlastnictví č. pro obec a katastrální území Horní Loděnice u Katastrálního úřadu Olomouckého kraje, katastrální pracoviště Olomouc (výrok I.); žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Okresní soud uzavřel, že exekucí nebyl postižen ani majetek patřící do společného jmění manželů („SJM“) ani majetek, který lze za takový považovat podle , jak předpokládá , vzhledem k tomu, že se netýká zúžení SJM soudním rozhodnutím (ale pouze smlouvou) a že uplynutím 3leté lhůty k vypořádání SJM dle (18. 5. 2002) došlo ze zákona ke vzniku podílového spoluvlastnictví žalobce a jeho manželky k exekucí postiženým nemovitostem. Za této situace nelze vést exekuci spoluvlastnického podílu žalobce a již ani není třeba se zabývat povahou či okamžikem vzniku závazku manželky žalobce.

Krajský soud napadeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního soudu změnil tak, že žalobu na vyloučení spoluvlastnického podílu k výše označeným nemovitostem zamítl; žalobci uložil nahradit žalované náklady řízení před soudem prvního stupně, jakož i náklady odvolacího a předchozího dovolacího řízení (sestávající z náhrady hotových výdajů a odměny ustanovené zástupkyně Mgr. Lammelové) do 3 dnů od právní moci rozsudku České republice na účet Okresního soudu v Olomouci; současně uložil žalobci zaplatit státu náklady řízení 1.140,- Kč na účet Krajského soudu v Ostravě do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění, že nebylo prokázáno, že by v době uzavření smlouvy o půjčce z 19. 4. 2002 mezi žalovanou jako věřitelkou a M. N. (manželkou žalobce) jako dlužníkem, jejímž předmětem bylo 660 000,- Kč a jejíž realizaci zprostředkovala svědkyně A. P., žalovaná jako věřitelka věděla o rozsudku o zúžení společného jmění žalobce a jeho manželky až na věci tvořící běžné vybavení domácnosti (rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. 4. 1999, č. j. -8, v právní moci 18. 5. 1999). Soud tedy uzavřel, že exekucí postižený podíl manžela povinné na nemovitostech vyloučit nelze pro nesplnění zákonného předpokladu vymezeného v

Žalobce v dovolání, jehož přípustnost opírá o , (dále též jen „ “), namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení ( ), a odmítá názor odvolacího soudu, že institutem zúžení SJM podle - byť ve formě soudního rozhodnutí - SJM nezaniká, není důvod ho vypořádávat a nenastává ani právní fikce vzniku podílového spoluvlastnictví podle . Dovolatel poukazuje na skutečnost, že odvolací soud byl vázán právním názorem Nejvyššího soudu, vysloveným v rozsudku ze dne 15. 3. 2007, sp. zn. , že došlo-li k zúžení SJM na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti, došlo současně k zániku SJM k ostatním věcem netvořícím vybavení společné domácnosti; tyto věci podléhají vypořádání a v projednávané věci platí ohledně takových věcí nevyvratitelná domněnka vzniku podílového spoluvlastnictví. Přesto se odvolací soud podle dovolatele tímto názorem neřídil a uzavřel, že žalobu je třeba zamítnout s odkazem na , neboť ke dni vzniku vymáhané pohledávky nebyla žalované jako věřitelce známa existence rozhodnutí soudu o zúžení SJM dlužnice a jejího manžela. Dovolatel také s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. , a ze dne 19. 9. 2005, sp. zn. , prosazuje, že v daném případě došlo k vypořádání SJM zaniklého ohledně věcí, které netvoří vybavení společné domácnosti (tj. i předmětných nemovitostí), a to nastoupením fikce vzniku podílového spoluvlastnictví. Ačkoli odvolací soud uvedl, že soudní praxe dovodila, že rozhodnutí soudu o zúžení SJM nahrazuje smlouvu manželů podle , a má se za to, že platí analogicky i v případě zúžení zákonem stanoveného rozsahu SJM pravomocným rozhodnutím soudu, neuvedl již, která soudní praxe a kdy tento závěr dovodila a že má obecnou platnost; dovolatel tedy má za to, že tento závěr soudu je nepřezkoumatelný. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Žalovaná se ve svém vyjádření z 1. 10. 2008 ztotožnila se závěry napadeného rozhodnutí. Uvedla, že odvolací soud se závazným právním názorem Nejvyššího soudu řídil, vycházel z něj a následně z něj vyvodil další právní závěry, nezbytné pro rozhodnutí. Stejná ochrana výslovně zakotvená ve vztahu ke smlouvě manželů o zúžení SJM musí být poskytována i pro případ soudního rozhodnutí o zúžení SJM, kdy věřitel také nemá možnost se o zúžení nijak dovědět, jak je tomu i v projednávaném případě, kdy do katastru nemovitostí byla tato skutečnost zapsána až v průběhu excindačního řízení po vypořádání SJM fikcí. Navrhla zamítnutí dovolání.

Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 ).

Dovolání je přípustné podle a je i důvodné.

Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ) i k vadám podle ustanovení , odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 (tzv. zmatečnosti), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( věta první ).

Předmětem dovolacího přezkumu je právní závěr odvolacího soudu, že exekucí postižený podíl žalobce na nemovitostech nelze vyloučit z důvodu nesplnění zákonného předpokladu vymezeného v (oprávněné nebyl v době vzniku vymáhané pohledávky znám obsah rozsudku o zúžení SJM až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti).

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, mylně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle (obsahujícího obdobnou úpravu jako v ) exekuci na majetek patřící do společného jmění manželů lze provést také tehdy, jde-li o vymáhání závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů. Za majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manžela se pro účely nařízení exekuce považuje také majetek, který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že byl smlouvou zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů nebo že byl smlouvou vyhrazen vznik společného jmění ke dni zániku manželství.

Podle právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.

Podle se obdobně postupuje, byl-li nařízeným výkonem rozhodnutí postižen majetek patřící do společného jmění manželů nebo který se považuje za součást společného jmění manželů, avšak vymáhaný závazek vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů při používání majetku, který

a) podle smlouvy o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů nebo podle smlouvy o vyhrazení vzniku společného jmění ke dni zániku manželství nepatřil do společného jmění manželů, a oprávněnému byl v době vzniku vymáhané pohledávky znám obsah smlouvy,

b) náležel výhradně povinnému proto, že jej nabyl před manželstvím, dědictvím, darem, za majetek náležející do jeho výlučného majetku nebo podle předpisů o restituci majetku, který měl ve vlastnictví před uzavřením manželství nebo který mu byl vydán jako právnímu nástupci původního vlastníka, anebo že slouží podle své povahy jen jeho osobní potřebě.

V projednávané věci bylo zjištěno, že rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 26. 4. 1999, č. j. -8, v právní moci 18. 5. 1999, bylo zúženo SJM žalobce a jeho manželky až na věci tvořící běžné zařízení domácnosti.

Mezi manžely nedošlo následně k vypořádání SJM dohodou ani rozhodnutím soudu. Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. 4. 2003, č. j. -7, byla nařízena exekuce, vedená žalovanou proti manželce žalobce k vymožení její povinnosti z platebního rozkazu Okresního soudu v Olomouci ze dne 13. 11. 2002, č. j. -7. Dne 4. 6. 2003 vydal soudní exekutor Mgr. Ing. Radim Opletal exekuční příkaz Ex 0149/03-26 k provedení exekuce prodejem nemovitostí, jež byly v katastru vedeny dosud jako SJM povinné a žalobce. Žalobce se domáhal vyloučení svého id. podílu ½ na nemovitostech z exekuce, přičemž okresní soud jeho žalobě rozsudkem z 25. 10. 2004 vyhověl, avšak odvolací soud ji rozsudkem z 18. 10. 2005 zamítl s tím, že pokud za trvání manželství dojde ke zúžení SJM, neznamená to zánik SJM, neboť soud rozsudkem nemůže rozsah majetkového společenství manželů zúžit do té míry, že by je úplně vyloučil, a proto nelze ani uplatnit fikci vypořádání dle ; majetkové společenství manželů dosud trvá a žalobce neprokázal, že mu k označenému podílu na nemovitostech svědčí právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí ( ).

Ve věci již opět k dovolání žalobce rozhodoval také Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 15. 3. 2007, sp. zn. , jímž rozhodnutí krajského soudu z 18. 10. 2005 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Přitom vyjádřil názor, že rozhodnutím soudu o zúžení SJM až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti dochází k modifikaci rozsahu SJM stanoveného v , tedy k vyloučení věcí, které by jinak tvořily jejich SJM, až na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti, ze SJM. Z dosavadní judikatury Nejvyššího soudu plyne, že došlo-li k zúžení SJM na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti, došlo současně k zániku SJM k ostatním věcem, které netvoří vybavení společné domácnosti (viz např. rozsudek z 27. 3. 2002 sp. zn. ) Věci, které byly takto ze SJM vyloučeny, podléhají vypořádání jako v případě zániku SJM.

Pokud po zániku SJM k uvedeným věcem nenásledovalo do 3 let jejich vypořádání dohodou nebo nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí podle ohledně nemovitých věcí nevyvratitelná domněnka vzniku podílového spoluvlastnictví

.

Následně krajský soud – vázán tímto právním názorem - rozhodoval rozsudkem z 29. 11. 2007, jenž je nyní napaden dovoláním a jímž opětovně žalobu zamítl, tentokrát s odůvodněním (a odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. , týkající se posouzení předpokladů stanovených pro vyloučení věcí, o nichž byla pořízena smlouva o zúžení SJM), že nebylo prokázáno, že by v době vzniku vymáhaného závazku věřitelka věděla o rozsudku o zúžení SJM, tedy pro nesplnění zákonného předpokladu pro vyloučení věcí, uvedeného v

Nejvyšší soud sice při své judikatorní činnosti přijal závěr, že ustanovení lze analogicky aplikovat i v případech, kdy SJM bylo zúženo rozhodnutím soudu (k tomu srov. usnesení z 17. 2. 2010, sp. zn. ). Rozsudkem o zúžení SJM až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti však nemůže současně být vypořádáno SJM ohledně věcí ostatních, tyto věci tudíž podléhají vypořádání (dohodou, rozhodnutím soudu, nastoupením nevyvratitelné domněnky vzniku spoluvlastnictví), a to na rozdíl od věcí, jež jsou předmětem smlouvy o zúžení SJM (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. ).

Nejvyšší soud již ve svém usnesení uveřejněném pod číslem 74/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek uvedl, že k vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů, lze nařídit výkon rozhodnutí i na majetek patřící do zaniklého společného jmění, které v době zahájení řízení o výkon nebylo vypořádáno. O takovou situaci se však v projednávané věci nejedná, nicméně je třeba zdůraznit, že pro rozhodnutí o vylučovací žalobě je rozhodující stav

v době zahájení exekučního řízení

(srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2009, sp. zn. ) a k tomuto okamžiku soud zkoumá existenci práva nepřipouštějícího výkon rozhodnutí.

V projednávané věci začala plynout lhůta tří let podle právní mocí rozsudku o zúžení SJM (18. 5. 1999) a počínaje dnem 19. 5. 2002 platí, že dotčené nemovitosti jsou v podílovém spoluvlastnictví žalobce a jeho manželky. V době zahájení exekučního řízení (exekuce byla nařízena usnesením ze dne 18. 4. 2003) se tedy u exekucí dotčeného spoluvlastnického podílu na nemovitostech nejednalo ani o majetek patřící do SJM ani o majetek, jenž by bylo možno považovat za součást SJM. Proto bylo na místě aplikovat ustanovení a nikoli odst. 2 , jak učinil odvolací soud.

Jelikož odvolací soud rozhodl v rozporu s dosavadní judikatorní praxí Nevyššího soudu i se závazným právním názorem, vyjádřeným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2007, sp. zn. , dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení ( část věty za středníkem, odst. 3 věta první ).

Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo již z výše uvedených důvodů zrušeno, Nejvyšší soud se nezabýval další námitkou dovolatele, jež se týkala nepřezkoumatelnosti tohoto rozhodnutí.

Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný ( odst. l část věty první za středníkem ).

V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení předchozího, tedy i dovolacího ( odst. l věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. února 2011

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.

předsedkyně senátu