Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2211/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhala, aby soud rozhodl o zúžení společného jmění manželů (dále „SJM“) účastníků řízení až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. Okresní soud v Lounech (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. prosince 2001, č. j. -64, rozhodl, že „společné jmění manželů Ing. J. V. a M. V. se zužuje až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti“, a že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci řízení spolu nesdílí od roku 1997 společnou domácnost, vztahy mezi nimi jsou napjaté, bez schopnosti dohody ohledně společných věcí, konkrétně ohledně kolaudace rodinného domku, sporu s městem Ž. o zaplacení 273 739,- Kč, dohody o vypořádání majetkových vztahů, péče o nemovitosti v obci H., či ohledně dluhu žalovaného. Účastníci řízení si v tomto směru neposkytují informace, nespolupracují a soud proto uzavřel, že jsou naplněny předpoklady pro zúžení SJM podle (dále „ “).

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozhodující k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 13. ledna 2004, č. j. -108, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně; dále rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a správným shledal i jeho právní závěry. Námitky, jež žalovaný uplatnil ve svém odvolání a týkaly se otázek výkonu rodičovských práv k nezletilým dětem, nemohly mít na uvedený závěr vliv. Uzavřel, že masa SJM bude určena v rámci nezbytného provedení vypořádání zúženého SJM.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o (dále „OSŘ“) a odůvodňuje je odkazem na a b), odst. 3 . Namítá, že soudy obou stupňů si neujasnily základní význam institutu zúžení SJM v souvislosti se zákonem o rodině, nesprávně posoudily důvody navrhované žalobkyní a odvolací soud neprovedl důkazy mající vliv na právní posouzení věci, jež navrhl žalovaný. Neujasnily si zejména, které nemovitosti do SJM náležely, když do něho zahrnuly i pozemky, které se v SJM nenacházely. S odkazem na chování žalobkyně označil dovolatel žalobu za účelovou. Žalobkyně se nehodlala podílet na soudním sporu ve věci činžovního domu v Žatci, na dokončení novostavby rodinného domku v Žatci, ke všem povinnostem vztahujícím se ke společnému majetku se stavěla negativně, chovala se zištně, ale i lhostejně zejména k synům. Pokud odvolací soud shledal „závažné důvody“, neuvedl jaké to důvody byly, v čem spočívaly, kdo stav zavinil, kdo a jak se staral o společnou domácnost, vykonával rodičovská práva a povinnosti. Soud se nepokusil o smírné řešení, ale naopak svým postupem rozpory prohloubil. Uvěřil žalobkyni, jíž přiznal náhradu nákladů řízení. Neadekvátně dlouho nerozhodl o výchově a výživě nezletilých dětí po rozvodu manželství, o samotném rozvodu, a tak spoluzavinil napětí a finanční ztráty na majetku v SJM. Pokud jde o soudní řízení týkající se činžovního domu v Ž., soudy nebyly s to od roku 1995 věc uspokojivě uzavřít. Novostavba rodinného domku v Žatci zůstala ve finanční režii žalovaného, který se sám staral o dva nezletilé syny, žalobkyně na ně nepřispívala, musel sám hradit všechny náklady s nimi spojené, starat se o všechen majetek a vést vyčerpávající spory o něj. V důsledku chování žalobkyně byla zmařena jeho snaha o prodloužení lhůty k dokončení stavby domku tak, aby nemusel být vrácen státní příspěvek. Rovněž ohledně stavby v H. jsou názory soudu nesprávné. Žalobkyně se domáhala demolice této stavby, neboť v její blízkosti se nacházela nemovitost jejího přítele, který má přes pozemky účastníků zřízeno věcné břemeno; odstraněním stavby hodlala žalobkyně získat pozemek pro přítele. Nesprávné jsou i údaje týkající se dlužného nájemného za užívání nevytopeného bytu bez teplé vody, kde dovolatel bydlel se syny. Konečně poukazuje na , a zákona o rodině a konstatuje, že by bylo v rozporu s dobrými mravy, aby závadové chování žalobkyně bylo soudem akceptováno na úkor nezletilých dětí. Uzavírá, že soudy zřejmě nepochopily institut zúžení společného jmění, a jde tudíž o nesprávné právní posouzení věci. Navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle , že je uplatněn dovolací důvod upravený v a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména , ) napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ). Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ]. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ). O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, se jedná, je-li v něm řešena právní otázka významná nejen pro rozhodnutí v dané konkrétní věci.

Dovolací soud se doposud nezabýval vymezením podmínek pro zúžení společného jmění manželů podle ; pro řešení této problematiky je dovolání přípustné podle .

Soud může ze závažných důvodů na návrh některého z manželů zúžit společné jmění manželů až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti ( ). Zákon přímo neuvádí hlediska, ze kterých by bylo možno usuzovat na to, kdy jde o závažné důvody pro zúžení společného jmění manželů podle tohoto ustanovení; nelze ani pro každou v úvahu přicházející situaci stanovit pravidla pro rozhodnutí soudu. Proto v dovolacím řízení lze zpochybnit úvahu odvolacího soudu o tom, zda o takové závažné důvody jde, jen je-li o úvaha zjevně nepřiměřená.

Rozhodnutím o zúžení společného jmění manželů až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti dochází k modifikaci rozsahu společného jmění účastníků, stanoveného v , tedy k vyloučení věcí, které by jinak tvořily předmět jejich společného jmění, až na věci tvořící obvyklé vybavení jejich společné domácnosti, ze společného jmění účastníků. Došlo-li k zúžení společného jmění manželů na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti, došlo současně k zániku společného jmění manželů k ostatním věcem, které netvoří vybavení společné domácnosti. Pokud však po zániku společného jmění manželů k uvedeným věcem nenásleduje jejich vypořádání ve smyslu a , tj. dohodou účastníků, rozhodnutím soudu nebo nastoupením fikce vzniku podílového spoluvlastnictví, platí ohledně těchto věcí režim společného jmění manželů. Majetkové nároky související s nakládáním vypořádávanými věcmi - kdo a v jaké výši je povinen něco nahradit druhému ze spoluvlastníků - lze řešit až po vypořádání společného jmění manželů Tyto nároky rozhodně nelze řešit dříve než současně s vypořádáním společného jmění manželů (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. sp. zn. , publikovaný v pod č. C 1120 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck).

V dané věci bylo nepochybně zjištěno, že účastníci spolu dlouhodobě nevedou společnou domácnost, že se na podstatných záležitostech hospodaření se společnými věcmi nemohou dohodnout a že probíhá řízení o rozvod jejich manželství; tato zjištění nezpochybňuje ani dovolatel. Tyto skutečnosti jsou postačující pro zúžení společného jmění manželů podle . Skutečnosti uváděné dovolatelem nemohly správnost úvahy soudů v nalézacím řízení zpochybnit. Otázka, které nemovitosti jsou v SJM, nebyla pro rozhodnutí v této věci rozhodující, neboť zde nešlo o vypořádání SJM ke konkrétním věcem; teprve v řízení o tomto vypořádání (nebude-li SJM vypořádáno jinak) se bude řešit otázka, co je předmětem společného jmění, příp. se budou zjišťovat skutečnosti významné pro stanovení výše podílů účastníků ( ). Jinak řečeno, pro posouzení podmínek zúžení společného jmění manželů na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti podle jsou rozhodující jiné skutečnosti než ty, které jsou významné pro stanovení výše podílů účastníků v řízení o vypořádání SJM. Dovolatel tvrdí různé skutečnosti které mají vést k nepříznivému posouzení chování žalobkyně vůči rodině, poukazuje na průtahy v jiných řízeních, vytýká jí nezájem o hospodaření se společnou věcí apod.; tyto skutečnosti, ani kdyby se prokázaly, by nic neměnily na závěru, že manželství účastníků bylo v době rozhodování o věci hospodářsky nefunkční, že nebyla vedena společná domácnost a byly tu spory o hospodaření se společnými věcmi a že tedy byly dány podmínky k zúžení společného jmění manželů.

Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Vady řízení uvedené v , k nimž dovolací soud přihlíží i bez návrhu, nebyly dovolacím soudem zjištěny. Proto nezbylo, než dovolání zamítnout ( , věta před středníkem).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že dovolatel nebyl úspěšný a žalobkyni náklady dovolacího řízení, na jejichž úhradu by měla právo ( , , ), nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. září 2005

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu