Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3364/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně Lexus House, s. r. o., se sídlem v Praze 3, Vinohradech, Vinohradská 2029/124, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 27 09 50 29, zastoupené JUDr. Jiřím Miketou, advokátem, se sídlem v Ostravě 10, Jaklovecká 18, PSČ 710 00, proti žalované FRYD KETSIM a. s., se sídlem v Praze 1, Týn 1049/3, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25 37 85 54, zastoupené Mgr. Janem Holáskem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Týn 1049/3, PSČ 110 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. dubna 2009, č. j. -197, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 5. května 2008, č. j. -154, kterým Městský soud v Praze zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 3. dubna 2006, č. j. -60, jímž původně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 2,832.300,- Kč s 6% úrokem od 25. listopadu 2005 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 9.441,- Kč a náhradu nákladů řízení.

Odvolací soud – odkazuje na ustanovení a , 2 , obchodního zákoníku, ve znění účinném ke dni 1. prosince 2004 – přitakal soudu prvního stupně v závěru, že smlouva o půjčce, kterou dne 1. prosince 2004 uzavřela žalobkyně (jednající Mgr. J. C.) se žalovanou (jednající Ing. M. Ž., bratrem Mgr. J. C.), je absolutně neplatná pro absenci předchozího souhlasu valných hromad obou společností. Nevznikl-li žalované ze smlouvy o půjčce závazek vrátit žalobkyni poskytnutou půjčku, není žalovaná povinna (s ohledem „na neexistenci důvodu směnky“) plnit ani na směnku, která měla tento „závazek“ zajišťovat.

Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které mohlo být přípustné pouze podle ustanovení , (dále jen „ “), Nejvyšší soud jako nepřípustné podle ustanovení a odmítl.

Nejvyšší soud – k žalovanou vyjádřeným pochybnostem o včasnosti dovolání – předesílá, že rozsudek odvolacího soudu byl zástupci žalobkyně doručen dne 6. května 2009 (srov. doručenku u č. l. 202 spisu), konec dvouměsíční lhůty k podání dovolání (srov. ustanovení ) tak připadl na 6. července 2009. Jelikož se nejednalo o pracovní den (srov. ustanovení , jímž byl 6. červenec prohlášen za státní svátek), byl ve smyslu ustanovení věty druhé posledním dnem lhůty k podání dovolání nejblíže následující pracovní den, tj. úterý 7. července 2009. Dovolání žalobkyně učiněné telefaxem dne 7. července 2009 a doplněné originálem podaným na poštu téhož dne (srov. č. l. 217 spisu a ustanovení ) je proto včasné.

Z pohledu dovolatelkou uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení ( věta první ) Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným neshledává.

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( ), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. , jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Při respektování shora vymezených kritérií jsou pro řešení otázky přípustnosti dovolání podle ustanovení bezvýznamné výhrady dovolatelky, podle kterých skutkové zjištění, že účastníci uzavřeli dne 1. prosince 2004 smlouvu o půjčce bez předchozího souhlasu valných hromad obou společností, nemá oporu v provedeném dokazování a že hodnocení důkazů provedené „v této souvislosti“ soudy nižších stupňů „zjevně překročilo meze volné úvahy“. Tím totiž – posuzováno podle obsahu – dovolatelka ve skutečnosti uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení , který u dovolání, jež může být přípustné pouze podle ustanovení , k dispozici nemá.

Zásadně právně významným pak nečiní rozhodnutí odvolacího soudu ani posouzení otázky, zda směnka, která měla zajišťovat pohledávku ze smlouvy o půjčce, zajišťuje – v případě neplatnosti takové smlouvy – i vrácení poskytnutého plnění z titulu bezdůvodného obohacení. V právní teorii (srov. např. Kovařík, Z. Směnka jako zajištění. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2002, str. 11) ani v soudní praxi (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2008, sp. zn. , jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu, popř. závěry formulované v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. ledna 2000, sp. zn. , uveřejněném v časopise Právní rozhledy číslo 7, ročník 2000, str. 322) není pochyb o tom, že zajišťovala-li směnka podle ujednání účastníků určitou kauzální pohledávku, nemůže majitel směnky – aniž by se účastníci dohodli na změně obsahu tzv. směnečné smlouvy (co do vymezení pohledávky, k níž má směnka plnit zajišťovací funkci) – použít směnku k vymožení jiné své pohledávky vůči témuž dlužníku.

Dovolatelka přitom – jak je zřejmé z obsahu spisu – existenci ujednání, podle něhož by směnka měla (vedle pohledávky ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi účastníky dne 1. prosince 2004) zajišťovat (pro případ, že zmíněná smlouva o půjčce bude neplatná) i pohledávku na vrácení plnění poskytnutého na základě neplatné smlouvy o půjčce, v průběhu řízení před soudy nižších stupňů netvrdila.

Jelikož dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení věty první, dost. 1 a uložil, aby žalované nahradila náklady dovolacího řízení v celkové výši 12.360,- Kč, sestávající z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni, jež podle bodu 5., , , a činí 10.000,- Kč, z náhrady hotových výdajů dle ve výši 300,- Kč a z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 2.060,- Kč.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 30. června 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 15. prosince 2010 JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu