Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2939/2009

26

Cdo 2939/2009

ROZSUDEK

Bytového družstva Brambořík

, se sídlem v Praze 10 - Záběhlice, Bramboříková ul. č. p. 2995/2, identifikační číslo 25755251, zastoupeného JUDr. Janem Opletalem, advokátem se sídlem v Praze 1, Školská 692/26, proti žalované

České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových

, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2008, č. j. -35, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. září 2008, č. j. -35,

se zrušuje

a věc

se vrací

tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 21. listopadu 2007, č. j. -21, zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost vyklidit a vyklizený žalobci odevzdat

„byt č. 43, nacházející se v domě č. p. 2995 v P. 10, Z., B. 2“

(dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“, popř. „předmětný dům“),

a rozhodl o nákladech řízení účastníků. Žalobce se žalobou domáhal vyklizení bytu s tvrzením, že žalovaná se nemohla stát jeho členkou, neoprávněně tak obsazuje předmětný byt. Soud prvního stupně vzal za prokázáno, že žalobce je vlastníkem předmětného domu, že jeho členkou a nájemkyní předmětného bytu byla Jiřina Jindrová, která dne 10. 4. 2005 zemřela, že usnesením téhož soudu ze dne 17. 5. 2006, sp.zn. (právní moc dne 21. 6. 2006), nabyl její majetek jako odúmrť stát, že součástí majetku byl členský podíl zůstavitelky v bytovém družstvu Brambořík. Dospěl k závěru, že stát může nabýt členství v bytovém družstvu na základě rozhodnutí soudu o odúmrti (poukázal na , , , , o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích); práva z toho vyplývající vykonává v souladu se ve znění pozdějších předpisů.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 9. září 2008, č. j. -35, citovaný rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost předmětný byt vyklidit a vyklizený odevzdat žalobci do patnácti dnů od právní moci rozsudku; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, věc však posoudil po právní stránce jinak. Dospěl k závěru, že členství fyzické osoby v družstvu zaniká smrtí, zaniká i nájem bytu, předmětem dědictví jsou proto členská práva a povinnosti zůstavitele, do aktiv dědictví nepatří členství zůstavitele v družstvu, dědic se stane členem družstva jen, když o to požádá. Odúmrtí nabyl stát pouze majetková práva a povinnosti zůstavitelky, podle se stát nemůže zúčastnit založení družstva, ani do něj vstoupit anebo členství v něm nabýt převodem. Odvolací soud uzavřel, že žalovaná se tak nestala členem družstva žalobce a nájemcem sporného bytu a žalobce se důvodně domáhá jejího vyklizení podle , , ve znění pozdějších předpisů – dále též jen „obč. zák.“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení , a to z důvodů podle Ztotožnila se s právním posouzením učiněným soudem prvního stupně a nesouhlasila se závěry odvolacího soudu. Namítala, že žádný právní předpis nestanoví, že by přechodu dědictví na stát při odúmrtí měla některá práva, patřící jinak do dědictví, zaniknout; postavení státu by nemělo být zásadně odlišné od postavení dědice. nevylučuje ( ), aby stát nabyl majetek mj. na základě zákona (odúmrť), může se tak stát i nositelem členských práv a povinností, včetně práva nájmu k družstevnímu bytu. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožnil s napadeným rozhodnutím i s jeho právními závěry, navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.

Podle čl. II bodu 12 věty první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 9. září 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení ( ), za níž jedná osoba mající právnické vzdělání ( a 4 ), a je přípustné podle , neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v , a b) a , jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Existenci uvedených vad dovolatelka nenamítla a tyto vady nebyly zjištěny ani z obsahu spisu.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právním závěru, že stát se nestává na základě odúmrti členem bytového družstva a nájemcem družstevního bytu a že dědic se stane členem družstva jen v případě, že o to požádá. Dovolatelka v dovolání správnost těchto právních názorů zpochybnila.

Otázkou, jaká práva a povinnosti přecházejí na stát, jemuž dědictví připadlo na základě odúmrti (§ 462 obč. zák.), byl-li zůstavitel (výlučným) členem bytového družstva a (výlučným) nájemcem družstevního bytu, se zabýval Nejvyšší soud např. v usnesení uveřejněném pod číslem 9/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v rozsudcích ze dne 26. 1. 2010, sp.zn. a sp.zn. . Dospěl k závěru, že členství zůstavitele v bytovém družstvu a nájem družstevního bytu přechází nejen na dědice, ale na každého, komu podle výsledku dědického řízení připadl členský podíl v družstvu. Vzhledem k tomu, že pro odúmrť majetku zůstavitele spočívajícího v členských právech a povinnostech v bytovém družstvu a v nájmu družstevního bytu není v zákoně obsažena zvláštní úprava a že stát má při odúmrti zásadně stejné právní postavení jako dědic, přechází i při tomto projednání dědictví členství (členská práva a povinnosti) zůstavitele v bytovém družstvu a nájem družstevního bytu na stát.

Lze tak uzavřít, že i když obecně platí, že právo nájmu je vázáno na fyzickou osobu, která jeho prostřednictvím uspokojuje jako nájemce bytu svou potřebu bydlení (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29.3.2006, sp.zn. , z 26. 10. 2006, sp.zn. , z 15. 5. 2008, sp.zn. ), v případě, kdy zemře výlučný člen bytového družstva a výlučný nájemce družstevního bytu a dědictví připadne státu na základě odúmrti, přechází členství (členská práva a povinnosti) zůstavitele v bytovém družstvu a nájem družstevního bytu na stát.

Přisvědčit nelze ani dalšímu právnímu závěru odvolacího soudu, že dědic se stane členem družstva jen v případě, že o to požádá.

Judikatura Nejvyššího soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 16/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení téhož soudu ze dne 3. 11. 2010, sp.zn. ) dovodila, že přechod členství v bytovém družstvu na dědice není podmíněn jeho žádostí o členství.

Z řečeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný. Dovolací soud jej proto podle věty za středníkem zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( věty první věta za středníkem ).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. ledna 2011

JUDr. Miroslav F e r á k, v. r.

předseda senátu