Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1973/2006

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I.  Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 4. srpna 2005, č. j. -37, vyhověl žalobě a přivolil k výpovědi žalobce z nájmu žalované k „bytu č. 6, o kuchyni a dvou pokojích s příslušenstvím, I. kategorie, v prvém patře domu č. p. 1581, P.“ (dále jen „předmětný byt”, resp. „byt”), určil, že nájemní poměr žalované k uvedenému bytu skončí posledního dne tříměsíční lhůty, která počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, žalované uložil povinnost byt vyklidit a vyklizený jej předat žalobci po uplynutí výpovědní lhůty do třiceti dnů po zajištění přístřeší a rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 20. března 2006, č. j. -53, ve spojení s usnesením ze dne 19. května 2006, č. j. -59, citovaný rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu předmětného bytu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.

Soud prvního stupně pokládal smlouvu o nájmu předmětného bytu ze dne        28. dubna 1999 uzavřenou mezi městskou částí P. jako pronajímatelkou a žalovanou jako nájemkyní (dále jen „nájemní smlouva ze dne 28. dubna 1999“) za platnou (podle jeho názoru nájemcem bytu může být nejen osoba fyzická, nýbrž i osoba právnická) a zabýval se otázkou naplněnosti uplatněného výpovědního důvodu podle     ve spojení s ustanovením , , ve znění platném v době dání výpovědi z nájmu bytu /a ve znění do 30. března 2006/ (dále jen „obč. zák.“). Naproti tomu odvolací soud se otázkou naplněnosti uplatněného výpovědního důvodu nezabýval, neboť dovodil, že směřovala-li vůle účastníků nájemní smlouvy ze dne 28. dubna 1999 ke vzniku chráněného nájmu bytu, je nájemní smlouva absolutně neplatná podle obč. zák. pro rozpor se zákonem proto, že subjektem práva nájmu bytu podle a násl. obč. zák. může být pouze osoba fyzická, která má potřebu bydlení, a nikoli osoba právnická, která tuto potřebu nemůže mít.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ ”). Prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle zpochybnil správnost právního závěru, že nájemní smlouva ze dne 28. dubna 1999 je absolutně neplatná podle ob.č zák. pro rozpor se zákonem. Uvedl, že „toto stanovisko odvolacího soudu má (sice) svoji logiku“, avšak žalovaná má takto „smluvně pronajatu celou řadu bytů a nájemní smlouvy jsou dle jejího názoru platné … Je tedy v zájmu obou účastníků řízení, aby jejich vztah založený nájemní smlouvou ze dne 28.4.1999 byl definitivně posouzen a určen“. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ) a je přípustné podle , neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), i když nebyly v dovolání uplatněny. Existence zmíněných vad tvrzena nebyla a z obsahu spisu tyto vady nevyplynuly.

S přihlédnutím k uplatněnému dovolacímu důvodu podle a jeho obsahové konkretizaci půjde v dovolacím řízení o posouzení správnosti právního závěru, že nájemní smlouva ze dne 28. dubna 1999 je absolutně neplatná podle obč. zák. pro rozpor se zákonem (neboť subjektem práva nájmu bytu podle   a násl. obč. zák. může být pouze osoba fyzická, která má potřebu bydlení, a nikoli osoba právnická, která tuto potřebu nemůže mít).

Nejvyšší soud České republiky již v rozsudku ze dne 29. března 2006, sp. zn. (ústavní stížnost podaná proti citovanému rozsudku byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 31. srpna 2006, sp. zn. ), dovodil, že nájemcem bytu může být pouze osoba fyzická. K odůvodnění uvedeného právního názoru Nejvyšší soud uvedl, že obsahem práva nájmu bytu           (ve smyslu § 685 a násl. obč. zák.) je souhrn práv a povinností, které účastníci právního vztahu nájmu bytu (pronajímatel a nájemce) vykonávají v souvislosti s realizací jedné ze základních lidských potřeb, a to potřeby bydlení nájemce – fyzické osoby. Právo nájmu bytu je tedy jednoznačně vázáno na fyzickou osobu a jeho prostřednictvím uspokojuje fyzická osoba jako nájemce bytu svou potřebu bydlení. V této souvislosti Nejvyšší soud odkázal rovněž na právní závěry, které ustálená judikatura dovodila ve vztahu k výpovědnímu důvodu podle § 711 odst. 1 písm. a) obč. zák. Tak v rozsudku ze dne 26. března 1998, sp. zn. , uveřejněném pod č. 154 v sešitě č. 21 z roku 1998 časopisu Soudní judikatura, Nejvyšší soud dovodil, že vypovědět nájem bytu podle        § 711 odst. 1 písm. a) obč. zák. může pouze pronajímatel, který je fyzickou osobou; u právnické osoby nelze uvažovat o potřebě bytu k bydlení jí samotné jako subjektu občanskoprávních vztahů. K obsahově totožným závěrům dospěl Nejvyšší soud rovněž v rozsudcích ze dne 28. dubna 1997, sp. zn. , ze dne 26. května 1999, sp. zn. , a ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. . Od uvedených právních názorů se Nejvyšší soud neodklání ani v projednávané věci.

Jestliže tedy vůle účastníků nájemní smlouvy ze dne 28. dubna 1999 směřovala ke vzniku chráněného nájmu bytu, lze se ztotožnit s právním názorem odvolacího soudu, že nájemní smlouva je – z důvodů uvedených v předchozím odstavci odůvodnění tohoto rozhodnutí – absolutně neplatná podle § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem, konkrétně s ustanovením § 685 obč. zák. Právní závěr odvolacího soudu, s nímž se dovolací soud ztotožňuje, však nebrání tomu, aby mezi účastníky vznikl ve vztahu k předmětnému bytu obecný nájem (ve smyslu a násl. obč. zák.); v důsledku toho by pak nebylo vyloučeno, aby předmětný byt byl bytem služebním ve smyslu , ve znění pozdějších předpisů.

Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle nebyl použit opodstatněně.

Jelikož se žalobci prostřednictvím užitého dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí nepodařilo zpochybnit, Nejvyšší soud – aniž ve věci nařídil jednání ( ) – dovolání jako nedůvodné zamítl ( věta před středníkem a odst. 6 ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalované náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalobci právo, v souvislosti s tímto řízením nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. října 2006

JUDr. Miroslav  F e r á k , v. r.

předseda senátu