Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3388/2009

U S N E S E N Í

Dopravního podniku města Brna

M. G.

,

zastoupené JUDr. Václavem Peňázem, advokátem se sídlem v Brně, Pekařská 13, pro 205,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 5. 2009, č. j. -15, takto:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 3. 9. 2007, č. j. -3, kterým Městský soud v Brně nařídil podle svého rozsudku ze dne 8. 3. 2001, sp. zn. , k uspokojení pohledávky 205,- Kč a nákladů nalézacího řízení 560,- Kč exekuci na majetek povinné, jejímž provedením pověřil soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homolu. Uzavřel s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2008, sp. zn. , že exekuční soud již nemůže přezkoumávat, zda v nalézacím řízení byly dány podmínky pro ustanovení opatrovníka povinné, a že se případné vady nalézacího řízení tedy nemohou přenášet do exekučního řízení. Uvedl, že podkladový rozsudek byl ustanovené opatrovnici řádně doručen, a ta proti němu s ohledem na , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) odvolání podat nemohla.

Povinná v dovolání, jehož přípustnost opírá o , namítá, že usnesení odvolacího soudu je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení ( a b/ ), a to s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 6. srpna 2008, sp. zn. ). Uvedla, že podkladové rozhodnutí nikdy nebylo doručeno, že změnila trvalé bydliště a že tato změna byla zjistitelná z údajů evidence obyvatel (což učinil i soudní exekutor). Soud však namísto toho ustanovil povinné opatrovníka pro doručování. V této souvislosti odkázala na závěr Ústavního soudu, že formální ustanovení opatrovníka, jehož smyslem je výhradně jednodušší doručování písemností, a který nehájí zájmy zastoupeného, je v rozporu se základními právy účastníka. Otázku zásadního právního významu spatřuje v tom, zda je za popsaných skutečností možné uložit jí povinnost zaplatit náklady exekuce, které činí 11 265,50 Kč, tedy představují většinu objemu vymáhaného plnění. Současně nepovažuje na přijatelný výklad, že exekuční soud nepřihlíží k vadám nalézacího řízení, neboť tím je narušena důvěra společnosti v soudní systém. Podle jejího názoru rovněž není správné, aby exekuční soud pokračoval v provádění exekuce, požádala-li nalézací soud o opětovné doručení pokladového rozsudku. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolací soud rozhodl o věci podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (srovnej čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 části první ).

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují); Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) důvod podle ustanovení , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí (tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl) je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ).

Dovolatelka sice přednesla argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, hodnocením námitek v dovolání obsažených však k takovému závěru dospět nelze.

Nejvyšší soud předně již ve svém usnesení uveřejněném pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek uzavřel, že námitkou, že v soudním řízení, ve kterém bylo vydáno vykonávané rozhodnutí, ustanovil soud účastníku, jehož pobyl nebyl do skončení řízení znám, opatrovníka podle , se soud v řízení o výkon rozhodnutí zabývat nemůže. Stejně tak Nejvyšší soud ve zmiňovaném usnesení ze dne 24. června 2008, sp. zn. , uvedl, že je výrazem ustálené soudní praxe, že případné vady nalézacího řízení (byť by skutečně existovaly) se do řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení) nepřenášejí a nepředstavují okolnosti, jež by byly rozhodné pro nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce). To platí i o vytýkaném nedostatku šetření předpokladů pro ustanovení opatrovníka v řízení, jehož výsledkem bylo vydání podkladového rozhodnutí.

Tento závěr neodporuje ani nálezům Ústavního soudu týkajícím se ustanovení opatrovníka osobám neznámého pobytu podle , neboť Ústavní soud se touto otázkou zabýval v souvislosti s ústavními stížnostmi proti rozhodnutím vydaným v nalézacím řízení, přičemž zároveň stanovil, odkdy začíná běžet šedesátidenní lhůta k jejímu podání.

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze pojit ani s otázkou výše nákladů exekuce. Při exekuci vedené podle , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), rozhoduje o výši nákladů exekuce soudní exekutor v příkaze k úhradě nákladů, v němž stanoví náklady exekutora a náklady oprávněného, a proti němuž jsou přípustné námitky. Soud tedy při nařízení exekuce o výši nákladů exekuce nerozhoduje a ani odvolací soud své závěry s řešením této otázky nespojoval.

Z uvedeného plyne, že napadené rozhodnutí je v souladu s výše označeným rozhodnutím, a tedy nezpůsobilé mít zásadní právní význam ve smyslu ustanovení , odst. 3

Protože dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání ( , věta první ) podle ustanovení a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. ledna 2011

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r. předsedkyně senátu