Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 93/2014

30 Cdo 93/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a Mgr. Víta Bičáka ve věci oprávněného Ing. P. L., proti povinnému EXONEX PETROLEUM LIMITED, se sídlem 25 Oriole Ave., Belmopan, Belize, C.A., zastoupenému Mgr. Pavlem Pernickým, advokátem se sídlem v Sušici, Nábřeží Karla Houry 180, pro částku 125.000.- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře z 2. října 2013, č. j. -50, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud podle § 44 odst. 7 exekučního řádu odmítl odvolání povinného proti usnesení z 13. dubna 2012, č.j. -18, jímž okresní soud nařídil na majetek povinného exekuci. S odvolací námitkou povinného, že mu v nalézacím řízení byl neoprávněně, a tedy protiprávně ustanoven opatrovník, čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý a řádný proces, se krajský soud s poukazem na ustálenou judikaturu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a ) vypořádal závěrem, podle něhož „okolnost, že soudní (nalézací) řízení, jež předcházelo vydání k exekuci navrženého rozhodnutí, bylo postiženo vadou, nezakládá současně vadu řízení exekučního. Odvolatelova námitka, že v nalézacím řízení nebyly splněny podmínky pro ustanovení opatrovníka a že tímto nesprávným postupem mu byla odňata možnost jednat před soudem, je relevantní pouze v řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí vydaném v nalézacím řízení. Při posuzování otázky vykonatelnosti odkladového rozhodnutí by mohlo být významné jen tvrzení, že stejnopis písemného vyhotovení rozsudku nebyl řádné doručen ustanovenému opatrovníku, což však povinný netvrdil.“

Proti rozhodnutí krajského soudu podal povinný dovolání, jež má za přípustné s odůvodněním, že podle stávající ustálené judikatury nelze postupovat paušálně a že je nutno přihlížet také k tomu, zda vůbec měl účastník možnost bránit se nesprávnému postupu soudu v nalézacím řízení (spočívajícím v ustanovení opatrovníka, ač k tomu nebyly splněny zákonné podmínky) přímo v tomto řízení. Jestliže tuto možnost neměl – a o takový případ jde podle názoru v souzené věci – nelze mu toto právo upřít, byť v rámci řízení exekučního, a v tomto směru by tedy měla být stávající judikatura změněna. Dospěl-li tudíž odvolací soud k závěru, že i v případě, kdy povinný možnost bránit se nezákonnému ustanovení opatrovníka v nalézacím řízení neměl, nelze mu ji poskytnout v řízení exekučním, je jeho právní posouzení věci nesprávné. Naplnění dovolacího důvodu podle povinný spatřuje také v tom, že jeho odvolání bylo podle exekučního řádu odmítnuto přesto, že exekuce byla nařízena, ačkoli vymáhaná pohledávka je „neexistující“.

Nejvyšší soud, jenž dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7 a část první, čl. II, bod 2 ), se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Ani jeden ze čtyř ustanovením vyjmenovaných předpokladů přípustnosti dovolání – a tudíž ani dovolatelem uvedený předpoklad nutnosti změny stávající judikatury – v souzené věci splněn není.

Nemožnost přezkumu správnosti usnesení o ustanovení opatrovníka podle (vydaného v nalézacím řízení) v řízení exekučním totiž Nejvyšší soud opakovaně dovozoval nejen v rozhodnutích sp. zn. a , citovaných v napadeném usnesení, ale i v mnoha rozhodnutích dalších (např. , , atd.), z nichž nejvýznamnější z hlediska usměrnění soudní praxe je usnesení z 25. října 2002, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 62/2004, jež bylo jednomyslně, tedy bez připomínek přijato všemi členy občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu na jeho zasedání dne 7. dubna 2004.

Z výše uvedeného plyne závěr, že v souzené věci důvod ke změně judikatury dán není.

Námitkou neexistence vymáhané pohledávky povinný zpochybňuje věcnou správnost exekučního titulu. Nejvyšší soud však již v mnoha rozhodnutích zaujal a odůvodnil závěr, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou (ne)správnost vykonávaného rozhodnutí, jehož obsahem je vázán a z nějž je povinen vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod číslem 4).

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle ustanovení odmítl.

O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle hlavy VI. exekučního řádu v novém rozhodnutí ve věci.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. září 2014

JUDr. Vladimír M i k u š e k

předseda senátu