Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3469/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Hany Gajdziokové ve věci žalobkyně BES s. r. o., se sídlem v Benešově, Sukova 625, PSČ 256 01, identifikační číslo osoby 43792553, zastoupené JUDr. Josefem Podhorským, advokátem, se sídlem v Benešově, Masarykovo nám. 102, proti žalované STRABAG SIBE GROUP a. s., se sídlem v Českých Budějovicích, Vrbenská 1821/31, PSČ 370 06, identifikační číslo osoby 45148449, o zaplacení částky 804.596,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání společnosti STRABAG a. s., se sídlem v Praze 5, Na Bělidle 198/21, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 60838744, zastoupené JUDr. Zdeňkou Mužíkovou, advokátkou, se sídlem v Berouně, Husovo nám. 44, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. dubna 2010, č. j. -306, takto:

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 25. září 2009, č. j. -288, tak, že připouští vstup společnosti STRABAG a. s., se sídlem v Praze 5, Na Bělidle 198/21, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 60838744, do řízení na straně žalované na místo dosavadního účastníka.

Soud prvního stupně zjistil, že dosavadní žalovaná STRABAG SIBE GROUP a. s., se sídlem v Českých Budějovicích, Vrbenská 1821/31, PSČ 370 06, identifikační číslo osoby 45148449, zanikla na základě rozhodnutí jediného akcionáře při výkonu působnosti valné hromady ze dne 19. června 2006 sloučením se společností ILBAU Plzeň a. s., se sídlem v Českých Budějovicích, Vrbenská 1821/31, PSČ 370 06, identifikační číslo osoby 64834352, jako společností nástupnickou, přičemž na nástupnickou společnost přešlo podle smlouvy o fúzi sloučením ze dne 19. června 2006 s rozhodným dnem sloučení 1. ledna 2006 jmění zaniklé společnosti. Společnost ILBAU Plzeň a. s. zanikla na základě rozhodnutí mimořádné valné hromady konané dne 20. listopadu 2006 sloučením se společností STRABAG a. s., se sídlem v Praze 5, Na Bělidle 198/21, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 60838744, jako nástupnickou společností, přičemž na nástupnickou společnost přešlo podle smlouvy o fúzi sloučením ze dne 20. listopadu 2006 s rozhodným dnem sloučení 1. října 2006 jmění zaniklé společnosti. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně rozhodl s poukazem na ustanovení a 3 (dále též jen „ “).

K odvolání společnosti STRABAG a. s. Vrchní soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 30. dubna 2010, č. j. -306, že usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje ve správném znění, že v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. bude na straně žalované namísto STRABAG SIBE GROUP a. s. pokračováno se STRABAG a. s.

Odvolací soud dovodil, že v posuzované věci jde o procesní nástupnictví podle ustanovení st. 1 , neboť žalovaná společnost STRABAG SIBE GROUP a. s. v průběhu řízení zanikla a ztratila tak způsobilost být účastníkem řízení a jejím právním nástupcem se stala společnost STRABAG a. s. Uzavřel, že soud prvního stupně, ačkoli věc správně posoudil podle ustanovení , nesprávně formuloval výrok, který odpovídá ustanovení a nebyl v souladu s citovaným usnesením. Rozhodl proto tak, že usnesení soudu prvního stupně „potvrdil, avšak ve správném znění výroku“.

Usnesení odvolacího soudu napadla společnost STRABAG a. s. dovoláním, jehož přípustnost spatřovala v ustanovení a jež odůvodnila tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že řízení je postiženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ a písm. b) ].

Dovolatelka vytkla odvolacímu soudu, že potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve zcela jiném znění výroku a dle jiného zákonného ustanovení. Vyjádřila též přesvědčení, že nelze rozhodnout o procesním nástupnictví po vydání rozsudku soudu prvního stupně za situace, kdy soud prvního stupně jednal po dobu tří let jako s účastníkem se subjektem neexistujícím, neumožnil tak právnímu nástupci se sporu účastnit a svým rozhodnutím jej postavil do situace, kdy z důvodu koncentrace řízení nemůže cokoliv tvrdit a prokazovat. Vadu řízení spočívající v tom, že soud prvního stupně zanedbal povinnost zkoumat kdykoliv za řízení, zda jsou dány podmínky řízení, nelze podle jejího mínění napravit postupem, který tento soud zvolil a odvolací soud stvrdil. Dovolatelka vyjádřila názor, že nastalá situace zakládá zmatečnost předešlého řízení ve smyslu ustanovení , a poukázala na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2006, sp. zn. .

Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení, jakož i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, popřípadě zamítl. Ztotožnila se se závěry odvolacího soudu a zdůraznila, že soud s dovolatelkou po roce 2006 jednal, ta brala tento postup na vědomí, neohradila se a se soudem komunikovala, navíc byla zastoupena týmž zástupcem.

Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v oprávněnou osobou (účastníkem řízení) řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno ( , 4 ), Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle ustanovení Důvodným však dovolání neshledal.

Podle ustanovení jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením (odstavec 1). Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde (odstavec 3).

Odvolací soud skutečně pochybil, užil-li ve výroku napadeného rozhodnutí formulaci o potvrzení usnesení soudu prvního stupně „ve správném znění“. Jestliže (správně) dovodil, že výrok rozhodnutí soudu prvního stupně neodpovídá aplikovanému ustanovení , měl výrok jeho rozhodnutí znít tak, že se usnesení soudu prvního stupně mění, a to bez zřetele na to, že šlo o změnu toliko formulační (jak níže rozvedeno). Procesní pochybení odvolacího soudu je však též vadou pouze formulační, jež nemohla mít za následek věcnou nesprávnost jeho rozhodnutí; podstatné je, že správné znění odpovídající ustanovení je v jeho výroku obsaženo.

Protože soud prvního stupně – bez zřetele na zavádějící formulaci výroku – rozhodoval nikoliv o návrhu na vstup do řízení na místo dosavadního účastníka podle ustanovení , nýbrž o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, který ztratil způsobilost být účastníkem řízení, odvolací soud nerozhodoval o jiné procesní otázce než o té, jež byla předmětem rozhodnutí soudu prvního stupně, a v tomto ohledu – rozporem s ustanovením - řízení vadou nezatížil (nejde o situaci, na niž míří závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2007, sp. zn. , uveřejněného pod č. C 5011 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, svazek CD-6).

Názor, že za procesní situace popsané dovolatelkou již nelze rozhodnout o procesním nástupnictví, postrádá oporu v zákoně; z ustanovení naopak vyplývá, že zjistí-li soud kdykoliv v průběhu řízení, tedy až do jeho pravomocného skončení, že účastník ztratil způsobilost být účastníkem řízení, je jeho povinností zkoumat, zda může v řízení pokračovat, a je-li tu procesní nástupce (srov. a 3 ), rozhodnout o tom, s kým bude v řízení pokračováno. Zjistí-li tedy takovou skutečnost soud prvního stupně poté, co rozhodl ve věci samé, leč ještě před tím, než bylo podáním odvolání zahájeno odvolací řízení, přísluší rozhodnutí podle ustanovení tomuto soudu. Kdyby tak ostatně soud prvního stupně neučinil, neměl by komu na straně sporu, na níž došlo k zániku původního účastníka, doručit rozhodnutí ve věci samé.

Podle ustanovení odvolací soud zruší rozhodnutí, jestliže soud nepokračoval v řízení s tím, kdo je procesním nástupcem účastníka, který po zahájení řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení. Toto ustanovení se však logicky nemůže vztahovat právě na usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl podle ustanovení o tom, s kým bude v řízení pokračováno; opačný výklad by vedl k absurdním důsledkům, neslučitelným s účelem , vyjádřeným v jeho ustanovení .

Vada řízení spočívající v tom, že soud prvního stupně pokračoval v řízení s účastníkem, který ztratil způsobilost být účastníkem řízení, není vadou postihující samotné dílčí řízení, na jehož základě soud vydává procesní rozhodnutí podle ustanovení Není tomu ale ani tak, že by pravomocným rozhodnutím soudu podle ustanovení byla tato vada zhojena. V projednávané věci ji dovolatelka může – s odkazem na ustanovení - uplatnit v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně (srov. v té souvislosti , větu první, ) Je přitom namístě poznamenat, že k řádnému (běh odvolací lhůty zakládajícímu) doručení tohoto rozsudku dovolatelce mohlo dojít až poté, co rozhodnutí podle ustanovení nabylo právní moci. Tím je dána též odpověď na námitky dovolatelky, že se v důsledku rozhodnutí podle ustanovení po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně dostala do procesní situace, jež ji znemožňuje uplatit práva, která ji jako účastníku řízení příslušela.

V dovolatelkou zmíněném usnesení ze dne 18. července 2006, sp. zn. , Nejvyšší soud řešil jiný problém, totiž situaci, v níž soud vydal rozhodnutí o vstupu do řízení na místo dosavadního žalobce podle ustanovení až poté, co žalující obchodní společnost zanikla v důsledku sloučení.

Protože dovolatelce se prostřednictvím uplatněných dovolacích námitek nepodařilo zpochybnit správnost rozhodnutí odvolacího soudu a z obsahu spisu se nepodává ani existence dovoláním neuplatněných vad uvedených v ustanovení , a b) a , popřípadě jiných vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. , větu druhou, ), Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení , věty první, zamítl.

O nákladech dovolacího řízení rozhodnou soudy v rozhodnutí, jímž se řízení končí ( , ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. ledna 2011

JUDr. Pavel P ř í h od a

předseda senátu