Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1218/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobkyně Flaga, s. r. o., se sídlem Hustopeče, Nádražní 47, IČ 47917091, zastoupené JUDr. Ing. Ivanem Rottem, advokátem se sídlem Brno, Křížová 18, PSČ 602 00, proti žalovanému NOSEK – leasing, s. r. o., se sídlem Rychnov nad Kněžnou, Smetanova 572, PSČ 516 01, zast. JUDr. Miloslavem Tuzarem, advokátem, se sídlem Rychnov nad Kněžnou, Palackého 108, o zaplacení 79.800,- Kč, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. listopadu 2008, č. j. -54, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozsudkem ze dne 15. května 2008, č. j. -33, rozhodl, že žaloba s návrhem, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobkyni 79.800,- Kč, se zamítá (výrok I.) a že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 26.615,50 Kč (výrok II.).

Předmětem řízení byla smluvní pokuta v souvislosti s odstoupením žalobkyně od smlouvy o nájmu dvou nadpovrchových zásobníků na zkapalněný plyn (cena předmětu nájmu činila 79.800,- Kč, když nájemné žalovaného bylo sjednáno ve výši 1,- Kč).

Soud prvního stupně dovodil, že žalobkyní uplatněný nárok na úhradu smluvní pokuty žalovaným je právně nepřípustný, poněvadž smluvní pokuta ve smyslu (dále též „obč. zák.“) zajišťuje nesplnění povinnosti stanovené smlouvou. Ustanovení obchodních podmínek, jako součásti smlouvy, je v rozporu s cit. ustanovením obč. zák., když smluvní pokuta byla sjednána pro případ zániku nájemní smlouvy, nikoli pro porušení smluvní povinnosti.

Soud prvního stupně tudíž žalobu zamítl.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem v záhlaví označeným rozsudek okresního soudu potvrdil (výrok I.) a uložil žalobkyni nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 13.870,60 Kč (výrok II.)

Odvolací soud dovodil, že soud prvního stupně správně a úplně zjistil skutkový stav, vypořádal se se všemi námitkami a správně věc posoudil po právní stránce. Stejně uzavřel, že ujednání o smluvní pokutě obsažené v § 5 odst. 8 obchodních podmínek je v rozporu s ust. § 544 obč. zák. Smluvní pokuta byla výslovně navázána na zrušení či jiné ukončení smlouvy jako právní skutečnosti, nikoli na porušení povinnosti nájemce, což je nepřípustné. Nájemní smlouva ani obchodní podmínky neobsahovaly povinnost žalovaného odebírat od žalobkyně určité množství zkapalněného plynu a porušení této povinnosti nesankcionovala. Ustanovení § 5 odst. 2 písm. c) obchodních podmínek o možnosti žalobkyně vypovědět smlouvu, jestliže si žalovaný v časovém období delším než jeden rok nenechá předmět nájmu naplnit zkapalněným plynem žalobkyně, je neurčité i z důvodu nejasně vymezeného časového období, tj. okamžiku počátku běhu roční lhůty v případě, že při uzavření smlouvy nedošlo k odběru plynu.

Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil ( ).

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání „do všech výroků“ s odkazem na ust. a s tím, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Dovolatelka namítá, že již soud prvního stupně v odůvodnění uvedl, že v nájemní smlouvě bylo výslovně sjednáno právo žalobkyně požadovat smluvní pokutu při zrušení (tedy v časové souvislosti se zrušením či jiném ukončení platnosti smlouvy), nikoli za (tedy jako sankční důsledek) zrušení či jiné ukončení platnosti smlouvy. Soudy nepřihlédly k důvodům a okolnostem, za kterých byla ujednána smluvní pokuta, jíž bylo sledováno, aby žalovaný pravidelně alespoň jedenkrát za rok odebíral od žalobkyně zkapalněný plyn po dobu 15 let a proto také byla ve prospěch žalovaného sjednána výhoda nájemného ve výši pouhé 1,- Kč za celou dobu trvání smlouvy o pronájmu dvou plynových zásobníků. Při porušení povinnosti nájemce odebrat alespoň jednoročně plyn bylo sjednáno právo pronajímatele zrušit smlouvou a požadovat zaplacení smluvní pokuty. Již ve druhém roce trvání smlouvy žalovaný porušil povinnost k odběru a byla vůči němu uplatněna smluvní pokuta výslovně navázaná na porušení smluvní povinnosti, nikoli na zrušení či jiné ukončení smlouvy Dovolatelka v této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. .

Dovolatelka dále vytýká, že zejména soud prvního stupně nezkoumal a neprovedl dokazování, za jakých okolností a k čemu směřovala vůle stran při uzavírání smlouvy za podmínek v ní ujednaných, jak byly výše uvedeny. V této souvislosti odkazuje dovolatelka na rozsudek NS sp. zn. .

Dovolatelka navrhuje zrušení rozsudků soudu odvolacího i soudu prvního stupně a vrácení věci posledně jmenovanému soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) nejprve konstatoval, že podle bodu 12. čl. II. přechodných ustanovení , kterým se mění zákon č. 99ú1963 Sb., , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle znění , účinného před 1. 7. 2009. Tak je tomu i v daném případě.

Nejvyšší soud poté konstatoval, že v posuzovaném případě dovolání žalobkyně obsahuje náležitosti a splňuje podmínky stanovené zákonem ( , , ), avšak musel se na prvním místě zabývat přípustností dovolání, neboť dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Přípustnost dovolání v tomto případě může být dána pouze podle , na které také odvolatelka odkazuje, tj. v případě, že dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jen jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, tj. zejména řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle je, že rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní právní význam nejen pro posuzovanou věc, ale pro rozhodovací činnost soudů vůbec, přičemž právní otázka zásadního významu musí být odvolatelem formulována tak, aby bylo zřejmé, který právní problém má být řešen.

Z toho také vyplývá, že jediným způsobilým dovolacím důvodem, který může být v tomto případě použit, je nesprávné právní posouzení věci podle

Dovolatelkou vytýkané nedostatky v dokazování a zjišťování skutkového stavu nelze podřadit cit. dovolacímu důvodu a dovolací soud k nim proto nemohl přihlédnout.

Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatelka napadá výklad smluvního ujednání o smluvní pokutě obsažené v § 5 bodu 8 obchodních podmínek, které byly součástí smlouvy o nájmu ze 16. 5. 2005.

Nejvyšší soud se především ztotožňuje s obecným právním závěrem obou soudů, že smluvní pokuta zajišťuje porušení smluvní povinnosti a proto nemůže – jak již z jejího pojmu plyne – zajišťovat ukončení (zánik) smlouvy, ať již jejím zrušením formou odstoupení či výpovědi apod. Takový závěr akceptuje i judikatura, která dospěla k závěru, že ujednání (dohoda, smlouva) o povinnosti zaplatit smluvní pokutu pro případ výkonu práva (odstoupení od smlouvy) a nikoli pro případ porušení smluvní povinnosti je v rozporu s účelem institutu smluvní pokuty (§ 544 an. obč. zák.) a tedy pro rozpor s účelem zákona je neplatné (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu v Právních rozhledech č. 11/2002, s. 569.).

V posuzovaném případě předmětné sporné ustanovení § 5 odst. 8 obchodních podmínek (jako součásti nájemní smlouvy mezi účastníky) zní: „Při zrušení či jiném ukončení platnosti této smlouvy z důvodů na straně nájemce je pronajímatel oprávněn si ponechat zaplacené nájemné, popř. požadovat od nájemce zaplacení částky ve výši ceny předmětu nájmu uvedenou v bodě A. (1) nájemní smlouvy jako smluvní pokutu za nedodržení smlouvy. Tím není dotčeno právo pronajímatele na náhradu škody.“

Oba soudy, odvolací i prvního stupně, při právním posouzení cit. smluvního ustanovení nepochybily. Z hlediska gramatického i logického výkladu nelze toto ustanovení vyložit jinak, než že smluvní pokuta je vázána na zrušení či jiné ukončení smlouvy, byť důvodem pro „jiné ukončení smlouvy“ výpovědí může být porušení povinností nájemce (prodlení s placením, neodebrání plynu od žalobce, popř. odebrání plynu od jiného dodavatele – viz § 5 odst. 2 obchodních podmínek). Z takto koncipovaného ujednání tudíž nevyplývá, porušení jaké povinnosti nájemce je sankcionováno sjednanou smluvní pokutou. K jinému závěru nelze dospět ani při použití výkladových pravidel uvedených v ust. § 266 obch. zák. popř. v ust. § 35 odst. 2 obč. zák., jimiž by bylo posuzováno ujednání o smluvní pokutě (§ 5 odst. 5 obch. podmínek) a ujednání o důvodech, které mohou být podkladem pro výpověď smlouvy ze strany pronajímatele (zejména § 5 odst. 2 obch. podmínek).

Z uvedeného vyplývá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není ani v rozporu s hmotným právem ( ve vazbě na ) a Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl ( věta první a ), aniž ve věci nařizoval jednání ( ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věta první, a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, přičemž však žalovanému podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v řízení o dovolání nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 25. listopadu 2010

JUDr. Ing. Jan H u š e k

předseda senátu