Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3591/2009

U S N E S E N Í

M. R.

J. R.

, zastoupenému JUDr. Josefem Haškem, advokátem se sídlem v Nymburce, Palackého tř. 223/5, o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. prosince 2008, č. j. -79, takto:

I. Dovolání

se zamítá

.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.800,- Kč k rukám JUDr. Josefa Haška, advokáta se sídlem v Nymburce, Palackého tř. 223/5, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Nymburce (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 25. září 2008, č. j. -62 (správně 58), zastavil řízení o žalobě na obnovu řízení (ve věci zrušení práva společného nájmu družstevního bytu vedené pod sp. zn. Okresního soudu v Nymburce a skončené rozsudkem tohoto soudu ze dne 29. srpna 2003, č. j. -138, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 6. dubna 2004, č. j. -156); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením ze dne 17. prosince 2008, č. j. -79, citované usnesení soudu prvního stupně změnil ve výroku o nákladech řízení; jinak ho potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že projednání předmětné věci v občanském soudním řízení brání překážka věci pravomocně rozsouzené (ve smyslu , , ve znění před novelou provedenou – dále jen „“). V této souvislosti konstatoval, že o žalobě na obnovu řízení (vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. ) bylo mezi týmiž účastníky již jednou pravomocně rozhodnuto, a to zamítavým usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 25. října 2006, č. j. -35, ve spojení s potvrzujícím usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 26. září 2007, č. j. , 76/2007-79. V této souvislosti zdůraznil, že v tehdejší žalobě na obnovu řízení označila žalobkyně za „nové skutečnosti“

„Směrnice ČSBD, rozhodnutí o přidělení bytu vydané SBD Nymburk, Vzorové stanovy SBD, Vzorový jednací řád bytových družstev a další listiny“

, a že v současném řízení jako „nový důkaz“ opětovně nabízí

„Směrnice ČSBD, důvodovou zprávu a Výklad k Vzorovým stanovám SBD“

. K námitce žalobkyně, že soud měl řízení zastavit pro překážku věci pravomocně rozhodnuté před nařízením jednání, pak – s odkazem na ustanovení – dodal, že po zjištění nedostatku podmínky řízení, který nelze odstranit, může soud řízení zastavit kdykoliv.

Proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně – nezastoupena advokátem – dovolání, které následně nahradila obsahově shodným podáním sepsaným zvoleným advokátem. Jeho přípustnost opřela o ustanovení Uplatněné dovolací námitky podřadila pod dovolací důvody podle a b/ Soudu prvního stupně nejprve vytkla, že v rozporu s procesními předpisy nařídil jednání v dané věci dne 9. července 2008 (na 25. září 2008), ačkoliv vyjádření žalovaného k žalobě na obnovu řízení obdržel až dne 18. července 2008. V této souvislosti uvedla, že jednání ve věci lze nařídit až na základě výsledků přípravné fáze, kdy je již známo, zda jsou splněny podmínky řízení, okruh sporných skutečností mezi účastníky a rozsah potřebného dokazování. Dodala, že v citovaném vyjádření žalovaný vznesl

„námitku překážky řízení – tj. věci pravomocně rozsouzené“

, přičemž z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně není zřejmé, zda se jí tento soud

„v souladu se svojí povinností a s ust. a “

vůbec zabýval. Měla za to, že ustanovení je nutno vykládat jako povinnost soudu zkoumat splnění podmínek řízení během celého řízení z úřední povinnosti a bezprostředně po uplatnění dané námitky jednou z procesních stran; soud prvního stupně postupoval v rozporu se zásadami hospodárnosti řízení, předvídatelnosti práva a zákazu soudní libovůle, pokračoval-li v řízení i poté, co se s citovanou námitkou seznámil, a řízení – z důvodu existence neodstranitelné překážky řízení – zastavil teprve během jednání (dále jen „první vada podle “). Vadu řízení ve smyslu dovolatelka spatřovala také v tom, že soudy obou stupňů neměly k dispozici spisy Okresního soudu v Nymburce sp. zn. a sp. zn. přesto, že zákon a soudní praxe ukládá soudu povinnost zjišťovat splnění podmínek řízení z celkového obsahu spisů a žalobních návrhů a nikoli jen z odůvodnění příslušných rozhodnutí, v dané věci z usnesení soudu prvního stupně ze dne 25. října 2006, č. j. -35, a z usnesení odvolacího soudu ze dne 26. září 2007, č. j. , 76/2007-79 (dále jen „druhá vada podle “). Na existenci vady podle usoudila rovněž z toho, že odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí neuvedl, podle kterých ustanovení posoudil

„zjištěný skutkový stav“

, a navíc vůbec nezmínil ustanovení ; v důsledku toho je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. Podle jejího názoru tak nedostál zásadě vyjádřené např. v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. února 2001, sp. zn. , podle níž v rámci právního posouzení věci musí soud v odůvodnění rozhodnutí konkrétně poukázat na právní předpis, ze kterého právní posouzení dovozuje. Dovolatelka měla také za to, že odvolací soud „

vycházel z jiného skutkového základu než soud prvního stupně“

, a to aniž postupoval podle a zopakoval důkazy, na nichž založil svá zjištění soud prvního stupně, čímž rovněž zatížil řízení vadou ve smyslu V tomto ohledu uvedla, že soud prvního stupně vycházel z toho, že v posuzované věci předložila jako nový důkaz či skutečnost pouze Vzorové stanovy SBD; odvolací soud však naproti tomu konstatoval, že opětovně nabídla jako nový důkaz

„Směrnice ČSBD, důvodovou zprávu, Výklad k Vzorovým stanovám SBD a odbornou publikaci JUDr. M. Holuba: Byty a právo“

. V této souvislosti odvolacímu soudu vytkla, že opomenul zopakovat dokazování, jak mu to ukládá v ustanovení , a že současně porušil její právo jednat před soudem, neboť pro zákonem předepsané dokazování ve smyslu posledně uvedeného ustanovení byl povinen nařídit (ústní a veřejné) jednání. Podle jejího mínění trpí řízení v důsledku tohoto postupu zmatečnostní vadou podle (dále jen „zmatečnostní vada podle “). Dále namítla, že soudy obou stupňů nesprávně aplikovaly ustanovení , jelikož nevycházely z rozhodnutí příslušného orgánu o předběžné otázce, v tomto případě z

„rozhodnutí SBD Nymburk, že žádné rozhodnutí o přidělení družstevního bytu do užívání účastníkům nevydalo“

(dále jen „čtvrtá vada podle “). Odvolacímu soudu dále vytkla, že nevyvodil žádné důsledky z toho, že soud prvního stupně nepřerušil řízení podle přesto, že mu bylo známo, že u něj probíhá jiné řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, totiž

„řízení o splnění povinnosti SBD Nymburk vydat rozhodnutí o přidělení družstevního bytu účastníkům řízení pod sp. zn. “

. Zdůraznila, že soud prvního stupně o jejím návrhu na přerušení řízení z uvedeného důvodu vůbec nerozhodl, a to v rozporu s , a Dodala, že rozhodnutí soudu prvního stupně pak v rozporu s ustanoveními a

„neobsahuje žádné posouzení této předběžné otázky“

a že v tomto směru ani odvolací soud nesjednal nápravu (dále jen „pátá vada podle “). Na naplněnost dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle dovolatelka usuzovala především z toho, že oba soudy nesprávně aplikovaly ustanovení a 114

„na zjištěný skutkový stav“

a že nesprávně vyložily ustanovení Uvedla, že překážka věci pravomocně rozsouzené je dána tehdy, jestliže v novém řízení jde o tentýž nárok či stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto a týká-li se stejného předmětu řízení a stejných osob. Pokračovala, že tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž je uplatněn (ze stejného skutku). Dodala, že takovými skutkovými tvrzeními jsou pro žalobu na obnovu řízení tvrzení o existenci nových skutečností, rozhodnutí a důkazů, které navrhovatel obnovy nemohl bez své viny použít v původním řízení ( ), popřípadě důkazy, které v původním řízení k prokázání svých tvrzení označil, avšak tyto důkazy nemohly být provedeny pro existenci překážky objektivní povahy ( ), a to za současného splnění podmínky, že mohou pro navrhovatele obnovy přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Ve vztahu k uvedenému poté zdůraznila, že z porovnání obsahu žaloby na obnovu řízení ve věcech sp. zn. a sp. zn. vyplývá, že v obou případech šlo o zcela jiné skutečnosti a důkazy, tedy jiné důvody k obnově. Konstatovala, že v posléze uvedeném řízení šlo o

„zcela jiné směrnice ČSBD z hlediska jejich obsahu a působnosti, dále důvodové zprávy a Výklad k Vzorovým stanovám SBD, odbornou publikaci Byty a právo …, které dosud v řízení a nebyly uplatněny“

(dále jen „námitky podřaditelné dovolacímu důvodu podle “). Nadto poznamenala, že v daném řízení navrhla také provedení důkazu výslechem svědka Ing. P. R., a to mimo jiné za účelem doložení,

„v čem v řízení předložené důkazy a skutečnosti jsou nové oproti důkazům a skutečnostem předloženým v řízení a “

; soudy však tento důkaz neprovedly, aniž by svůj postup odůvodnily. Rovněž namítla, že právní normě, na jejímž základě bylo rozhodnuto, tj. normě, že je zde překážka věci pravomocně rozsouzené, soudy podřadily pouze některé z právně významných skutečností, přičemž měla za to, že to byly výhradně

„skutečnosti předložené žalovaným dne 25. 9. 2008“

. Uvedla, že soud prvního stupně provedl při jednání dne 25. září 2009 řadu důkazů, avšak

„při svém hodnocení a rozhodování“

přihlédl pouze k důkazům, které během tohoto jednání předložil žalovaný, a to bez toho, že by se jakkoli vypořádal s důkazy provedenými z jejího podnětu, z nichž vyplývala odlišná skutková zjištění. Z toho dovozovala, že při

„provádění dokazování“

nebyl dodržen a příslušné procesní předpisy a je proto naplněn dovolací důvod podle (dále jen „šestá vada podle “). Konečně vyjádřila přesvědčení, že v posuzovaném případě byly soudy obou stupňů nesprávně obsazeny ve smyslu V tomto směru poznamenala, že podle

„o žalobě na obnovu řízení rozhoduje soud I. stupně a odvolací soud ve stejném složení, v jakém rozhodl ve věci samé“

, a že

„všeobecně uznávaný výkladový komentář k a 235a autorů Bureš, Drápal, Krčmář a kol.“

ve vztahu k zdůrazňuje, že žalobu na obnovu řízení má projednat a rozhodnout soudce, který věc projednával a vydal rozhodnutí napadené žalobou na obnovu, neboť právě tento soudce může lépe posoudit, zda ve světle přípustných skutkových a důkazních novot obstojí skutková zjištění a skutkový závěr, na němž je vybudováno napadené rozhodnutí. K podpoře uvedených názorů rovněž odkázala na d a jeho interpretaci obsaženou v nálezech Ústavního soudu vydaných ve věcech sp. zn. a sp. zn. . Podle jejího mínění tudíž zakládá zmatečnostní vadu ve smyslu skutečnost, že o žalobě na obnovu řízení v dané věci rozhodovala v prvním stupni soudkyně JUDr. M. Havránková a v odvolacím řízení senát složený ze soudců JUDr. G. Buriánové, JUDr. J. Vítové a JUDr. T. Kučery přesto, že ve věci vedené u Okresního soudem v Nymburce pod sp. zn. rozhodovala v prvním stupni soudkyně Mgr. B. Jirsáková a v odvolacím řízení senát Krajského soudu v Praze složený ze soudců JUDr. J. Hráchové, JUDr. V. Provazníkové a JUDr. T. Kučery. (dále jen „zmatečnostní vada podle “). Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a

„věc podstoupil k dalšímu řízení věcně příslušnému soudu“

.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání zastával – s poukazem na ustanovení

„ a odst. 2 ve spojení s “

– názor, že napadené rozhodnutí není rozhodnutím po právní stránce zásadního významu a že namítané vady řízení neexistují a i kdyby byly dány, samy o sobě by nemohly založit přípustnost dovolání. Uvedl, že zákon nepředepisuje, aby v řízení o obnově věc rozhodoval stejný soudce, který rozhodoval v původním řízení. Navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.

Na vyjádření žalovaného reagovala dovolatelka podáním ze dne 22. února 2010, v němž zdůraznila, že přípustnost jejího dovolání vyplývá z ustanovení , a zopakovala některé námitky uplatněné v dovolání. Ve vztahu k námitce nesprávného obsazení soudů obou stupňů, kterou podrobněji rozvedla, navrhla, aby si dovolací soud u Okresního soudu v Nymburce ověřil, že v době podání této žaloby působili a nadále působí u soudu prvního stupně a u odvolacího soudu soudci, kteří vydali rozhodnutí napadená žalobou na obnovu řízení.

Podle čl. II bodu 12 věty první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 17. prosince 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „”).

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ) a je přípustné podle , neboť směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle Je proto bez právního významu námitka žalovaného učiněná ohledně přípustnosti dovolání s odkazem na ustanovení

„ a odst. 2 ve spojení s “

a současně také poučení o nepřípustnosti dovolání (s výjimkou tam uvedenou) obsažené v napadeném usnesení.

Podle a 3 je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, přihlédne též k vadám uvedeným v , a b/ a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), i když nebyly v dovolání uplatněny. Dovolatelka namítla mimo jiné i existenci vad podle , odst. 3 o.s..ř a dále také vad podle Dovolací soud se tedy především zabýval posouzením, zda řízení před odvolacím soudem je namítanými vadami postiženo.

K otázce namítané zmatečnostní vady podle dovolací soud uvádí, že v citovaném ustanovení jde o situace, kdy místo senátu rozhodoval samosoudce (předseda senátu), kdy věc projednal a rozhodl jiný senát nebo samosoudce, než stanovil rozvrh práce příslušného soudu, nebo kdy věc projednal a rozhodl vyšší soudní úředník, justiční čekatel nebo soudní tajemník, aniž k tomu byl podle zvláštních předpisů oprávněn. S přihlédnutím k uvedenému a k charakteru dovolacích námitek uplatněných s odkazem na ustanovení nemůže být řízení danou vadou postiženo. Nad rámec toho dovolací soud dodává, že žalobu na obnovu řízení zásadně projedná a o ní rozhodne soud, který o věci rozhodoval v prvním stupni ( věta první ). O této žalobě pak rozhoduje soud prvního stupně ve stejném složení, v jakém rozhoduje podle a 2 ve věci samé; obsazení odvolacího soudu se řídí ustanovením věty za středníkem Z řečeného vyplývá, že zákon (v ustanovení ) nepřikazuje (a ani přikazovat nemůže, neboť v některých případech by to vzhledem k plynutí času ani nebylo možné), aby žalobu na obnovu řízení projednal a o ní rozhodl senát v tom personálním složení, v jakém rozhodoval v původní věci, o jejíž obnovu jde, či totožný samosoudce.

V posuzovaném případě byl tedy k projednání a rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení příslušný Okresní soud v Nymburce jako soud prvního stupně, u něhož ji projednal a o ní rozhodl samosoudce, jemuž připadla podle rozvrhu práce platného v době, kdy žaloba napadla. Nebylo-li v dovolání namítáno, že podle aktuálního rozvrhu práce neměla věc projednávat a rozhodovat u soudu prvního stupně samosoudkyně JUDr. Marie Havránková a u odvolacího soudu senát ve složení JUDr. Gordana Burianová (předsedkyně senátu) a JUDr. Jaroslava Vítová a JUDr. Tomáš Kučera (soudci), nelze usoudit na existenci namítané zmatečnostní vady podle (srov. zrušující usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 19. ledna 2010, sp. zn. , vydané ve věci sp. zn. Okresního soudu v Nymburce – dále jen „citované rozhodnutí ÚS“).

Podle může účastník napadnout žalobou pro zmatečnost pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Z citovaného ustanovení především vyplývá, že na zmatečnostní vadu v podobě tzv. odnětí možnosti jednat před (odvolacím) soudem lze usuzovat pouze tehdy, jde-li o pravomocný rozsudek odvolacího soudu či jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé. V dlouhodobě ustálené soudní praxi však není pochyb o tom, že usnesení, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení, není usnesením ve věci samé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. ). Proto už z tohoto důvodu je v daném případě vyloučena úvaha o postiženosti řízení vadou ve smyslu

V naznačených souvislostech nelze ani přehlédnout, že ve smyslu není třeba nařizovat odvolací řízení, jestliže odvolání – jako v posuzovaném případě – směřovalo proti usnesení soudu prvního stupně, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé (srov. rozhodnutí citované v předchozím odstavci). Nehodlal-li odvolací soud v dané věci provádět žádné dokazování, postupoval v souladu s procesním předpisem, pokud odvolací jednání nenařídil. Proto i z tohoto důvodu nelze usuzovat na existenci zmatečnostní vady ve smyslu

K vadám podle je zapotřebí uvést, že z hlediska citovaného ustanovení není relevantní jakákoliv vada řízení; právně významné jsou pouze takové vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Z toho pro projednávanou věc vyplývá, že i kdyby pochybení namítaná v rámci první, druhé a páté vady podle bylo možno pokládat za vady řízení, zastává dovolací soud názor, že rozhodně nešlo o takové vady, které mohly mít za následek nesprávnost rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení pro překážku věci pravomocně rozhodnuté podle

V otázce předpisů týkajících se bytového družstevnictví a dopisu –

„rozhodnutí SBD Nymburk, že žádné rozhodnutí o přidělení družstevního bytu do užívání účastníkům nevydalo“

(viz čtvrtá vada řízení podle ), lze odkázat na odůvodnění citovaného rozhodnutí ÚS.

Řízení však není postiženo ani dalšími (třetí a šestou) vadami, které dovolatelka podřadila pod dovolací důvod podle

Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací soud potvrdil jako věcně správné ( ) rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení pro překážku věci pravomocně rozhodnuté a v této souvislosti dodal, že „po zjištění nedostatku podmínky řízení, který nelze odstranit, může soud zastavit řízení kdykoliv“. Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy objektivně pochopitelné a tudíž netrpí nedostatkem přezkoumatelného odůvodnění. Ani z tohoto důvodu tedy nemůže být řízení postiženo (třetí) vadou podle

K šesté vadě řízení podle lze uvést, že účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení a soud pak rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede, přičemž není povinen provést všechny navržené důkazy ( ). Neprovede-li některé z nich, měl by v odůvodnění rozhodnutí uvést, proč tyto důkazy neprovedl ( ), a neučinil-li tak, může dovolací soud z takové vady vyvozovat důsledky jen tehdy, měla-li tato vada za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ); tak by tomu mohlo být jen v případě, že navržené důkazy směřovaly k objasnění skutečností, které jsou významné z hlediska právního posouzení věci a které zároveň již nebyly dostatečně spolehlivě prokázány jinak.

Dovolací soud je toho názoru, že v posuzovaném případě provedl soud prvního stupně dokazování v dostatečném rozsahu a z provedených důkazů také zjistil všechny okolnosti rozhodné pro posouzení věci podle a Proto mu ani nelze úspěšně vytýkat, že popřípadě neprovedl i další důkazy a že odvolací řízení je postiženo vadou ve smyslu , pokud odvolací soud nijak nezhojil namítané nedostatky v postupu soudu prvního stupně.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle dovolatelka napadla správnost právního názoru, že projednání této věci brání překážka věci pravomocně rozsouzené ve smyslu

Podle nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení. Ve smyslu v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány. Jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a případně jiné osoby věc projednána znovu ( ).

V ustanovení (ve spojení s ustanovením a 4) jde o překážku věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae), která brání tomu, aby věc, o níž bylo pravomocně rozhodnuto, byla – v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby a též všechny orgány – projednávána znovu. Přitom ustanovení soudu ukládá, aby k tomu, zda jsou splněny podmínky řízení (tedy i k tomu, zda zde není překážka věci rozsouzené) přihlížel kdykoli za řízení.

Soud tedy může o věci jednat pouze za splnění podmínek řízení podle , tudíž i podmínky, spočívající v tom, že o téže věci nebylo dosud pravomocně rozhodnuto, tj. tehdy, není-li zde dána tzv. negativní procesní podmínka v podobě věci již pravomocně rozhodnuté ve smyslu Naopak existuje-li v nově zahájeném řízení překážka věci pravomocně rozsouzené ( ), jejíž nedostatek nelze odstranit, soud (prvního stupně) nově zahájené řízení zastaví ( věta první ).

O stejnou věc jde přitom zásadně tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo v jiném řízení pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku). Podstatu skutku (skutkového děje) lze přitom spatřovat především v jednání (a to ve všech jeho jevových formách) a v následku, který jím byl způsoben; následek je pro určení skutku podstatný proto, že umožňuje z projevů vůle jednajících osob vymezit ty, které tvoří skutek. Pro posouzení, zda je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, není významné, jak byl soudem skutek, který byl předmětem řízení, posouzen po právní stránce. Překážka věci pravomocně rozhodnuté je proto dána i tehdy, jestliže skutek byl soudem posouzen po právní stránce nesprávně, popřípadě neúplně (např. skutek byl posouzen jako vztah ze smlouvy, ačkoliv ve skutečnosti šlo o odpovědnost za bezdůvodné obohacení). Co do totožnosti osob není samo o sobě významné, mají-li stejné osoby v různých řízeních rozdílné procesní postavení (např. vystupují-li v jednom řízení jako žalovaní a v druhém jako žalobci). Týchž osob se řízení týká i v případě, jestliže v pozdějším řízení vystupují právní nástupci (z důvodu universální nebo singulární sukcese) osob, které jsou (byly) účastníky dříve zahájeného řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2001, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 60, ročník 2001).

V projednávané věci z obsahu spisu vyplývá, že usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 25. října 2006, č. j. -35, ve spojení s potvrzujícím usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 26. září 2007, č. j. -79 (dovolání podané proti citovanému usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud České republiky odmítl usnesením ze dne 7. dubna 2009, č. j. -104), byla pravomocně zamítnuta žaloba na obnovu řízení. Dne 30. června 2008 podala žalobkyně u soudu prvního stupně další žalobu na obnovu řízení proti témuž žalovanému na základě téhož skutkového stavu. Lze se proto ztotožnit s názorem, že projednání věci brání překážka věci pravomocně rozhodnuté, kterou představuje usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 25. října 2006, č. j. -35, ve spojení s potvrzujícím usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 26. září 2007, č. j. -79 (v době rozhodování soudů obou stupňů o nové žalobě na obnovu řízení pravomocným). Na tom nic nemění ani to, že citované potvrzující usnesení odvolacího soudu (a odmítací usnesení Nejvyššího soudu České republiky) bylo zrušeno usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 19. ledna 2010, sp. zn. ; ostatně odvolací soud usnesením ze dne 28. dubna 2010, č. j. , -161, zamítavé usnesení soudu prvního stupně ze dne 25. října 2006, č. j. -35, opětovně potvrdil.

Z uvedeného vyplývá, že projednání věci brání překážka věci pravomocně rozsouzené. Vzhledem k tomuto neodstranitelnému nedostatku podmínky řízení soud prvního stupně řízení správně podle věty první zastavil.Potvrdil-li tedy odvolací soud usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno podle , lze – vzhledem k řečenému – pokládat jeho rozhodnutí za správné. Proto bylo dovolání podle věty před středníkem, odst. 6 věty za středníkem usnesením zamítnuto.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle , , a a zavázal dovolatelku, která nebyla v dovolacím řízení úspěšná, k náhradě nákladů, které žalovanému vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 3.500,- Kč (, a 3 a , ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů).Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.V Brně dne 23. listopadu 2010

JUDr. Miroslav Ferák, v. r. předseda senátu