Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 4865/2009

U S N E S E N Í

CF FLOP, spol. s r.o.

J. M.,

zastoupenému JUDr. Karlem Svobodou, advokátem se sídlem v Bruntále, nám. Míru 4/5, o zaplacení 256.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. června 2009, č. j. -78, takto:

I.

I. Dovolání se

odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Karla Svobody, advokáta se sídlem v Bruntále, nám. Míru 4/5.

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. června 2009, č. j. -78, jímž byl ve věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 11. prosince 2008, č. j. -55, není přípustné podle , , ve znění do 30. 6. 2009 - dále jen „“ (srovnej čl. II bod 12. ), a nebylo dovolacím soudem shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní význam ( )

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, je-li v rozhodnutí řešena právní otázka, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li napadené rozhodnutí právní otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolání podle je tudíž přípustné pouze k řešení právních otázek, jež se vyznačují zásadním významem (tj. těch, na nichž napadené rozhodnutí spočívá, které mají obecný přesah a jejichž posouzení dovolatel zpochybnil). V dovolání lze proto samostatně namítat zásadně jen to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Uplatnění dovolacího důvodu podle zpochybňujícího skutková zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je zcela vyloučeno; dovolací soud je povinen odvolacím soudem zjištěný skutkový stav převzít (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2002, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, popř. ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. ).

Bez významu je proto námitka žalobkyně, že odvolací soud nevzal při rozhodování dostatečně v úvahu, že „vztahy účastníků od roku 1995 byly a jsou vždy pouze obchodní“. Jde totiž o skutkovou výhradu, která představuje uplatnění dovolacího důvodu podle

Přípustnost dovolání nemůže založit výtka žalobkyně, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a spočívá v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo překvapivé, resp. nepředvídatelné. Zmíněnou námitku lze podřadit toliko dovolacímu důvodu uvedenému v Přípustnost dovolání pro uplatnění tohoto dovolacího důvodu však přichází do úvahy pouze v případě, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004, ze dne 23. 8. 2006, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. či ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. ). V souzené věci uvedená námitka k výkladu procesního předpisu nesměřovala, nemá přesah do roviny zásadního posouzení procesních norem a nelze jí přípustnost dovolání založit. Navíc je neopodstatněná. Rozhodnutí odvolacího soudu je „překvapivé“, jestliže ho nebylo možné na základě zjištěného skutkového stavu v dané věci předvídat. O takovou situaci nešlo. Odvolací soud rozhodl o odvolání žalobkyně při jednání, při němž měli účastníci řízení, resp. jejich zástupci, možnost k věci se vyjádřit a činit návrhy na doplnění dokazování. Přezkumná činnost odvolacího soudu po stránce kvalitativní zahrnuje jak hmotněprávní posouzení věci, tak i aplikaci procesněprávních předpisů; odvolací soud tedy zkoumá, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je správné z hlediska použití a výkladu hmotněprávních a procesních předpisů a zabývá se též případnými vadami, k nimž došlo v průběhu řízení před vydáním rozhodnutí. Na rozdíl od vymezení kvantitativního rozsahu přezkumné činnosti odvolacího soudu, která je určena mezemi, v nichž se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. ), není odvolací soud při své přezkumné činnosti po stránce kvalitativní zásadně vázán uplatněnými odvolacími důvody. O překvapivé rozhodnutí odvolacího soudu jde pouze tehdy, jestliže tento soud založí své rozhodnutí na skutečnostech, které účastníkům nebo některým z nich nebyly známy, nebo o nichž sice věděli, ale nepovažovali je (podle dosavadních výsledků řízení) za rozhodné pro právní nebo skutkové posouzení věci. V posuzovaném případě vycházel odvolací soud ze zjištění, která učinil již soud prvního stupně, shodně s ním posoudil vztah účastníků založený smlouvou o postoupení pohledávky jako občanskoprávní a přisvědčil rovněž jeho závěru, že právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty podle této smlouvy je promlčeno.

V rámci způsobilého dovolacího důvodu uvedeného v žalobkyně zpochybnila závěr odvolacího soudu, že její právo na smluvní pokutu podle smlouvy o postoupení pohledávky je promlčeno. Tento závěr je založen na úvaze, že při posouzení námitky promlčení tohoto práva je namístě řídit se občanským nikoli obchodním zákoníkem.

Rozhodující pro řešení této otázky je podstata společenského vztahu, v němž podnikatelé vystupovali (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 15, ročník 1999, díl I. pod číslem 101).

V posuzovaném případě byl žalobou uplatněn nárok na smluvní pokutu, kterou se žalovaný jako postupník zavázal žalobkyni (postupiteli) zaplatit podle smlouvy o postoupení pohledávky v případě, že řádně a včas neuhradí cenu za postoupenou pohledávku (smlouvou byl postupován šedesátiprocentní podíl na pohledávce za dlužníkem - Krnovskou obchodní společností, s. r. o. se sídlem v Krnově, za sjednanou cenu 400.000,- Kč). Oba účastníci řízení jsou podnikateli; předmětem podnikání žalobkyně je mimo jiné i leasing spojený s financováním a ostatní finanční zprostředkování. Žalovaný v rozhodné době podnikal na základě živnostenského oprávnění v oblasti provozování čerpacích stanic s palivy a mazivy, velkoobchodu a maloobchodu a silniční nákladní motorové dopravě.

Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že v posuzovaném případě nelze aplikaci obchodního zákoníku dovodit ani z povahy věci samé (nejde o tzv. absolutní obchod), ani z toho, že by šlo o závazkový vztah mezi podnikateli (obchodníky) při jejich podnikání. Oba účastníci řízení jsou sice podnikateli, nicméněpředmětempodnikánížalovaného není žádná z činností spojená s finančními službami či finančním zprostředkováním. Nejde tudíž o vztah, který svým pojetím odpovídá § 261 odst. 1 až 3 obch. zák. a § 262 obch. zák. Protože žalobkyně - jak vyplývá z vyjádření jejího statutárního zástupce - obchoduje s žalovaným již od roku 1995, nelze ani předpokládat, že by při uzavření smlouvy o postoupení pohledávky, z níž dovozuje žalobou uplatněný nárok na smluvní pokutu, neměla vědomost o předmětu jeho podnikání. Protože odvolací soud při posouzení otázky předložené k přezkumu v dovolacím řízení nepochybil (nerozhodl v rozporu s hmotným právem), nemůže tato otázka činit jeho rozhodnutí zásadně právně významným. Navíc se sluší připomenout, že otázkou konkurence občanského a obchodního zákoníku v souvislostech s uplatněním námitky promlčení práva sloužícího k zajištění pohledávky se Nejvyšší soud již v minulosti zabýval (srov. např. rozsudek sp. zn. ze dne 8. 2. 2007, v němž řešil otázku, jakou právní úpravou se řídí promlčení zástavního práva zřízeného k zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru, a uzavřel, že právní vztahy ze zástavních práv vzniklých vůči jiným zástavám se řídí a dalšími předpisy občanského práva, a to samozřejmě i ve vztahu k promlčení zástavního práva. Toto rozhodnutí dovolacího soudu obstálo i v rovině ústavní - viz. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 2. 5. 2007, sp. zn. .

Jelikož dovolání není přípustné ani proti nákladovému výroku rozsudku odvolacího soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a Žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalovanému náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 10.000,- Kč (, ve spojení s , odst. 1 ve spojení s , , , v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (, a 3 , v platném znění) a z částky 2.060,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty, v platném znění ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 30. listopadu 2010

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.

předsedkyně senátu