Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 140/99

Ústavní soud

rozhodl v senátu o ústavní stížnosti navrhovatele

P. A., zastoupeného JUDr. V. U., advokátem, proti rozsudku

Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 9. 1998, čj. 15 Co

455/98-100, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 9. 1998, čj. -100, se zrušuje.

Odůvodnění

Navrhovatel podal dne 17. 3. 1999 ústavní stížnost, která

směřovala proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 9.

1998, čj. -100, s tvrzením, že jím byla porušena jeho

základní práva. Ze spisu Okresního soudu v Bruntále, sp.zn. 11

C 138/95, který si vyžádal, Ústavní soud zjistil, že dne 25. 7.

1995 podal J. B. žalobu proti P. A. a K. A. o úhradu částky

8.598,- Kč. Podle žalobce měl žalovaný od něj převzít zboží

v uvedené ceně pro vinárnu a kupní cenu nezaplatil. Soud vydal ve

věci platební rozkaz, který navrhovatel napadl odvoláním. V něm

namítal, že nebyl pasivně legitimován. Soud tedy ve věci jednal.

Dne 13. 12. 1996 usnesením, čj. -24, připustil, aby na

straně odpůrců přistoupila ing. L. S. Usnesením ze dne 29. 5.

1996, čj. -32, pak soud zastavil řízení vůči K. A. Dne

25. 3. 1998 tento soud usnesením, čj. -63, připustil

změnu žalobního petitu tak, že P. A. je povinen zaplatit žalobci

částku 4.726,- Kč a ing. L. S. je povinna zaplatit žalobci částku

3.872,- Kč. Dne 25. 3. 1998 soud vynesl rozsudek, kterým žalobě

vyhověl. Rozhodnutí odůvodnil tím, že navrhovatel P. A. převzal od

žalobce zboží, uvedené na dodacích listech, v hodnotě 4726,- Kč,

což potvrdil svým podpisem a neprokázal, že by zboží dále někomu

předal. Na jeho straně tedy došlo k bezdůvodnému obohacení ve

smyslu . Proti rozsudku podal

navrhovatel odvolání, v němž namítal, že neuzavřel se žalobcem

smlouvu o dodávání zboží. Nikdy neměl koncesní u

k provozování restaurační činnosti a žádné zboží nikdy od J. B.

nekupoval. Pokud uvedené zboží převzal, stalo se tak pro vinárnu,

kterou provozovala ing. S. Ostatně na dodacích listech bylo vždy

uvedeno, že zboží je určeno pro vinárnu. Konečně při jednání před

odvolacím soudem uplatnil námitku promlčení. Krajský soud

v Ostravě dne 25. 9. 1998 rozsudkem, čj. 15 Co 455/98-100, co do

merita věci uvedené rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil. Odůvodnil

ho tak, že je nepochybné, že předmětné zboží převzal navrhovatel,

což tento ani nepopírá. Navrhovatel však neprokázal, že by

převzaté zboží předal osobě, které bylo určeno, totiž ing. S., na

jeho straně tedy vzniklo bezdůvodné obohacení. Navrhovatel sice

připustil vznik bezdůvodného obohacení na úkor žalobce, jestliže

však vznesl námitku promlčení, je promlčecí lhůtu v tomto případě

třeba posuzovat podle zákoníku obchodního, neboť vztah mezi

účastníky je vztahem, který se týká podnikatelské činnosti. Pokud

žalobce dodával do vinárny , jednalo se z jeho strany

o podnikatelskou činnost. Navrhovatel věděl, že přebírá zboží,

které je předmětem obchodu (byť někoho jiného), neboť je sám

nositelem podnikatelského oprávnění zahrnujícího i oblast, v níž

dochází k dodávce zboží. Promlčecí lhůta je podle obchodního

zákoníku, na rozdíl od zákoníku občanského, čtyřletá. Nárok byl

žalobou uplatněn u soudu dne 25. 7. 1995, tedy v době, kdy ještě

tato čtyřletá promlčecí lhůta neuplynula, námitku promlčení proto

nelze považovat za důvodnou. Toto rozhodnutí napadl navrhovatel

ústavní stížností, v níž namítal, že nikdy nebyl v obchodním

vztahu s J. B. Zboží převzal nikoliv jako podnikatel, ale jako

obyčejný občan, který chtěl v rámci dobrých sousedských vztahů

pomoci ing. S. Do vztahu tedy vstupoval v rámci občanské výpomoci,

protože žádné zboží u J. B. neobjednal. Jednalo se tedy o občansko

právní vztah. Za tohoto stavu byla námitka promlčení důvodná. Soud

tedy svým rozhodnutím porušil navrhovatelova základní práva, daná

y a a d

(dále jen "Listina").

Krajský soud v Ostravě, jako účastník řízení, ve svém vyjádření

ze dne 6. 5. 1999 uvedl, že v rozhodnutí, ve kterém byl

navrhovatel neúspěšný, nelze spatřovat porušení jeho základních

práv, neboť bylo vydáno v souladu s platnými zákony.

Ústavní stížnost je důvodná.

Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom

skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl.

90 y ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného

dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy

ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté y

a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo

svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle

y ČR. Podle y ČR jsou soudy povolány

k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu

právům. V této souvislosti je třeba poukázat na to, že obchodní

právo, upravené především , obchodním

zákoníkem, je samostatným právním odvětvím, které upravuje právní

poměry podnikatelů. Podnikatelem je pak každá fyzická či právnická

osoba, která oprávněně podniká, tedy vykonává soustavně

a samostatně podnikatelskou činnost vlastním jménem a na vlastní

odpovědnost, za účelem dosažení zisku. Obchodním zákoníkem se pak

řídí vztahy mezi podnikateli, tedy vztahy související s podnikáním

(§ 1 obchodního zákoníku). Ostatní právní vztahy, do nichž

podnikatelé vstupují jako občané, se neřídí obchodním zákoníkem,

nýbrž jinými právními předpisy, podle charakteru konkrétních

společenských vztahů. V souzeném případě je ze soudem provedeného

dokazování, které je obsaženo v předmětném spise Okresního soudu

v Bruntále, nepochybné, že navrhovatel přebral zmíněné zboží,

avšak nikoliv za účelem dosažení zisku (nevystupoval tu tedy jako

podnikatel), ale jako fyzická osoba v odlišném právním postavení,

jako osoba poskytující jiné fyzické osobě občanskou výpomoc. Jeho

jednání a právní postavení tedy nebylo možné posuzovat jako

podnikání a podřadit je obchodnímu zákoníku, jako zvláštnímu

zákonu, upravujícímu právě právní vztahy mezi podnikateli.

Skutečnost, že navrhovatel sám byl držitelem živnostenského

oprávnění, v jehož rámci také dochází k přebírání zboží, na této

věci nemůže nic změnit. Rozhodující tu není skutečnost, že

navrhovatel je držitelem živnostenského oprávnění, ale posouzení

podstaty společenského vztahu, v němž vystupoval.

Ze správného skutkového zjištění okresního soudu tak krajský soud

vyvodil právní závěr, který je se skutkovým stavem ve výrazném

nesouladu. Neposkytl tedy zákonem stanoveným způsobem ochranu

navrhovatelovým základním právům, čímž porušil y

a v konečném důsledku i y.

Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo, než napadený rozsudek

Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 9. 1998, čj. 15 Co

455/98-100, podle písmeno a) ,

o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zrušit.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 8. července 1999