Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2017/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce P. H., zastoupeného Mgr. Ing. Pavlem Lvem, advokátem se sídlem ve Valašském Meziříčí, Poláškova 2, proti žalované E. K., zastoupené JUDr. Taťánou Dokupilovou, advokátkou se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Stodolní 26, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočce ve Valašském Meziřící pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. října 2009, č.j. -116, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. března 2009, č.j. -76, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, je že je vlastníkem

„nemovitostí – bytu č. 1089/19, který se nachází v domě č.p. 1088, 1089 a je zapsán na LV 5779, ideálním spoluvlastníkem podílu ve výši 583/26468 na společných částech obytné budovy č.p. 1088, 1089 a pozemků p. č. 756 a 757

(,)

obojí zastavěná plocha a nádvoří, zapsaných na LV č. 6561 a LV 4254, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Kat. pracoviště Valašské Meziříčí, pro obec V. M., kat. území V. M. – město a nemovitostí – garáže na pozemku p.č. st. 1267 a pozemku p.č. st. 1267, které jsou zapsány na LV 4952 u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Valašské Meziříčí pro k.ú. K. n. B., obec V. M.“

(dále již „předmětné nemovitosti“). Dále rozhodl o nákladech řízení. Po provedeném řízení dospěl (ve stručnosti shrnuto) k závěru, že předmětná smlouva o převodu nemovitostí je platná a že nedošlo ani k jejímu zrušení v důsledku žalobcem učiněného odstoupení od této smlouvy.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě (dále již „odvolací soud“) v záhlaví citovaným rozsudkem podle potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správné rozhodnutí. Odvolací soud se zcela ztotožnil se skutkovými zjištěními, která v řízení učinil soud prvního stupně, jakož i s jeho právním posouzením. Odvolací soud se též jednotlivě vypořádal s odvolacími námitkami, které shledal nedůvodnými. Uzavřel, že při posuzování platnosti kupní smlouvy - vzhledem k námitkám žalobce - soud prvního stupně rozlišil podstatné a nepodstatné náležitosti této smlouvy ve smyslu příslušných ustanovení a jeho závěr o tom, že kupní smlouva byla uzavřena platně, je správný.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále již „dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , odst. 3 a uplatňuje v něm výslovně dovolací důvod ve smyslu , (tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Dovolatel v dovolání podrobuje kritice rozhodnutí odvolacího soudu a v rámci jednotlivých námitek dospívá k odlišnému právnímu názoru. Vytýká rovněž oběma soudům, že nedostatečně vyhodnotily důkazy a že je třeba zkoumat, zda předmětná smlouva byla učiněna svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, když platnost smlouvy se posuzuje ke dni jejího uzavření.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) konstatuje, že dovolání, které bylo podle podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) zastoupeným advokátem v zákonem stanovené lhůtě, není v této věci přípustné podle , a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení V posuzovaném případě se rozsudek soudu prvního stupně, který se ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně, nijak neodchyluje od v judikatuře ustálených interpretačních a aplikačních postupů, ani není – s ohledem na skutkový stav, jak byl soudem prvního stupně zjištěn a z nějž i dovolací soud musí vycházet (srov. 242 odst. 3 ) – důsledkem přijatých závěrů, které by byly v rozporu s hmotným právem.

Otázka výkladu určitosti a srozumitelnosti právních úkonů, a dalších odvolacím soudem řešených otázek v dané věci, s ohledem na jedinečné skutkové okolnosti případu, nevykazuje judikatorní přesah, přičemž z odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu nelze ani zaznamenat pochybení při hmotněprávním posouzení zjištěného skutkového stavu věci [k tomu srov. následující (aktuální) rozsudky dovolacího soudu, které jsou veřejnosti přístupné na www.nsoud.cz – např. rozsudek ze dne 22. září 2010, sp. zn. (k interpretaci obsahu právního úkonu), rozsudek ze dne 24. června 2010, sp. zn. (k obsahovým náležitostem smlouvy o věcnému břemenu), rozsudek ze dne 21. dubna 2010, sp. zn. (k otázce dodatku převodní smlouvy učiněného po podání návrhu na vklad do katastru nemovitostí), rozsudek ze dne 16. září 2009, sp. zn. (k otázce obcházení zákona, k uzavření smlouvy jiného dne, než který byl jako den jejího uzavření uveden v převodní smlouvě), rozsudek ze dne 31. srpna 2010, sp. zn. (k otázce sjednání kupní ceny, která se podstatně odchyluje od ceny obvyklé, resp. k problematice tzv. institutu neúměrného zkrácení – laesio enormis); v případě posuzování podmínek z hlediska příp. aplikace ustanovení §§ 49, 49a obč. zák. pak soud prvního stupně explicitně odkazoval na judikaturu dovolacího soudu, s čímž se odvolací soud ztotožnil].

Pokud dovolatel považuje předmětnou smlouvu za absolutně neplatnou (též) z důvodu, že je v rozporu s dobrými mravy, nutno k této dovolací argumentaci zdůraznit, že otázku, zda účastníci určité smlouvy uzavřeli smlouvu v rozporu s dobrými mravy, resp. zda určitý výkon práva je podle zjištěných skutkových okolností v rozporu s dobrými mravy, je nezbytné posuzovat vždy se zřetelem na individuální okolnosti konkrétního případu, a proto taková otázka (sama o sobě) nemá potřebný judikatorní přesah a nelze ji tudíž považovat za otázku zásadního právního významu s obecným dosahem pro soudní praxi (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. května 2005, sp. zn. , nebo usnesení téhož soudu ze dne 15. března 2001, sp. zn. , in www.nsoud.cz).

Pokud je v dovolání uplatněn i dovolací důvod podle , nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu, a jestliže z obsahu dovolání vyplývá ( ) též dovolací důvod podle ustanovení , nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , in www.nsoud.cz, nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 7. března 2006, sp. zn. , in www.nalus.usoud.cz).

Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání dovolatele podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , části věty před středníkem a , neboť žalovaná má s ohledem na procesní výsledek vůči dovolateli právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem v částce 5.000,- Kč [odměna z částky určené podle , vyčíslená podle , , snížená na polovinu podle vyhlášky a o dalších 50% podle téhož advokátního tarifu], a z náhrady hotových výdajů podle , v částce 300,- Kč. Vzhledem k tomu, že advokát žalované je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží žalované vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad hotových výdajů podle a , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, rovněž částka odpovídající 20% dani z přidané hodnoty, kterou je uvedený advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad podle cit. zák. odvést, tedy částka 1.060,- Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 6.360,- Kč je dovolatel povinen zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v tomto dovolacím řízení zastupoval ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. listopadu 2010

JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.

předseda senátu