Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3623/2009

21 Cdo 3623/2009

U S N E S E N Í

K. Š.

, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Novákem, advokátem se sídlem ve Studené, Mírová č. 432, proti žalovanému

FATOS, spol. s r.o.

 se sídlem v Praze 7 - Holešovicích, Přístavní č. 16, IČ 48024660, zastoupenému JUDr. Jiřím Holomčíkem, advokátem

se sídlem v Praze 6, Uralská č. 770/6, o vydání věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze

ze dne 11. 11. 2008 č.j. -132, takto:

 I. Dovolání žalovaného

se odmítá

.

 II. Žalovaný

je povinen

 zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení

2.550,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jaroslava Nováka, advokáta se sídlem ve Studené, Mírová č. 432.

Odůvodnění:

 Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný vydal nákladní automobil "Škoda 100 Liaz, tovární značky LIAZ 110.022, typ MŠ 636, SPZ JHH 77-37, výrobní číslo podvozku K2CA0314, rok výroby 1989, výrobní číslo motoru V7P2260146/8023". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že je vlastníkem tohoto automobilu, že jeho zaměstnanec M. H. automobil dal dne 19. 12. 2000 žalovanému do opravy a že po skončení opravy byl žalobci automobil předán dne 15. 3. 2001. Cena opravy při převzetí vozidla nebyla zaplacena

a žalovaný později telefonicky sdělil žalobci, aby ji přijel zaplatit v hotovosti.

Když se dne 12. 4. 2001 na automobilu projevila stejná závada, jaká byla předmětem opravy, žalobce o tom vyrozuměl žalovaného s tím, že automobil je odstaven v provozovně společnosti Fübiko, spol. s r.o. Žalovaný však záruční opravu automobilu "podmínil úhradou jím sdělené ústní ceny předchozí opravy"; na žádost žalobce o vystavení "řádné faktury

za provedenou opravu" žalovaný dopisem ze dne 12. 7. 2001 odpověděl, že vozidlo zadržuje "až do okamžiku konečné a celkové úhrady provedené opravy", automobil odvezl

z provozovny společnosti Fübiko, spol. s r.o. a "společníku a zástupci jednatele"

této společnosti sdělil, že "vozidlo odvážejí do opravy" a že "podrobnosti dohodnou dodatečně se žalobcem". Žalobce má za to, že žalovaný automobil zadržel v rozporu s ustanovením

a násl. , neboť žalovaný "neměl movitou věc u sebe" a získal

ji "lstí teprve později na základě nepravdivých tvrzení o převzetí vozidla do opravy".

 Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 24. 6. 2003 č. j. -27 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 6.500,- Kč k rukám advokáta JUDr. Jiřího Holomčíka. Z provedených důkazů zjistil,

že mezi účastníky byla uzavřena o opravě automobilu žalobce smlouva o dílo

podle obchodního zákoníku, aniž by byla dohodnuta "cena za opravu" a "ani doba, kdy má být cena za opravu zaplacena", a dovodil, že "z jednání účastníků vyplynula vůle uzavřít smlouvu i bez uvedení ceny" a že proto žalobci vznikla podle ustanovení § 546 odst.1 obchodního zákoníku povinnost zaplatit "cenu obvyklou převzetím vozidla po opravě".

I když "mezi podnikateli dochází zpravidla k placení na základě faktur", "zákon nestanoví povinnost fakturovat", žalovaný má vůči žalobci splatnou pohledávku a automobil žalobce zadržel v souladu se zákonem.

 K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 1. 2004

č.j. -42 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl,

a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 10.262,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 7.881,- Kč, vše k rukám advokáta Mgr. Jaroslava Nováka. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně dovodil, že mezi účastníky byla ústně uzavřena smlouva o dílo ve smyslu ustanovení

§ 536 a násl. obchodního zákoníku o opravě automobilu žalobce, aniž by byl smluven "přesný rozsah opravy" a její cena, a že proto žalobci jako objednateli vznikla povinnost "zaplatit cenu obvyklou". Objednateli díla však podle názoru odvolacího soudu "musí být taková cena sdělena a, nebyl-li dohodnut rozsah opravy, musí být sděleno, co bylo předmětem díla"

a "splatnost pohledávky" mohla nastat "teprve poté, kdy objednateli bude sděleno, jaká oprava byla provedena a jaká je požadovaná cena opravy". Žalovaný sdělil žalobci "rozsah provedené opravy a vyúčtování ceny" teprve dnem 5. 10. 2001, kdy byla vyhotovena "zálohová faktura". Závěr soudu prvního stupně, podle kterého bylo prokázáno sdělení ceny dopisem žalobce

ze dne 10. 5. 2001, odvolací soud odmítl s odůvodněním, že z tohoto dopisu "vyplynula naopak skutečnost, že žalobce žalovanému sdělil, že vyúčtování nemá k dispozici

a že telefonické sdělení výše ceny bez vyúčtování považuje za neprůkazné"; za sdělení ceny opravy potřebné k tomu, aby nastala její splatnost, totiž nelze považovat "telefonické sdělení výše ceny bez podrobného vyúčtování, bez zaslání daňového dokladu, sdělení platebního spojení a uzavření dohody o tom, zda se jedná o cenu obvyklou". Protože žalovaný zadržel automobil žalobce v květnu 2001, kdy ještě vůči němu neměl splatnou pohledávku, nebyly

pro vznik zadržovacího práva splněny zákonné podmínky.

 K dovolání žalovaného Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 1. 2. 2006

č. j. -70 rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Poté, co zdůraznil, že smlouva o dílo je podle obchodního zákoníku uzavřena,

jen jestliže její účastníci vymezili dílo (předmět díla), a že bez sjednání ceny díla (předmětu díla) nebo způsobu jejího určení dojde ke smlouvě pouze tehdy, vyplývá-li z jednání

o uzavření smlouvy vůle stran uzavřít smlouvu i bez tohoto určení, dospěl k závěru, že nárok na cenu díla vzniká v takovém případě ve výši, která se obvykle platí za srovnatelné dílo

v době uzavření smlouvy za obdobných obchodních podmínek, a je splatný provedením díla. Dovolací soud současně vytknul odvolacímu soudu, že vycházel z nesprávného právního názoru, že splatnost ceny díla závisí na tom, zda a kdy zhotovitel sdělil objednateli,

jaká je "požadovaná cena díla", a že se věcí z pohledu skutečné splatnosti ceny díla (předmětu díla) nezabýval.

Městský soud v Praze poté usnesením ze dne 23. 5. 2006 č. j. -77 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uložil soudu prvního stupně, aby se při zkoumání splatnosti ceny díla (předmětu díla) v dalším řízení zabýval tím, zda závada, která se na automobilu žalobce po provedené opravě žalovaným vyskytla, měla povahu záruční vady, neboť pouze v případě jiné než záruční vady měl žalovaný pohledávku za žalobcem, ve prospěch které mohl zadržet žalobcův automobil.

Obvodní soud pro Prahu 7 poté rozsudkem ze dne 24. 1. 2008 č. j. -109 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 35.235,- Kč k rukám advokáta Mgr. Jaroslava Nováka a že žalovaný je povinen zaplatit "Českému státu poukázáním na účet Obvodního soudu pro Prahu 7" na "nákladech řízení

- znalečném" 3.614,- Kč. Z výsledků dokazování dovodil, že "po první opravě automobilu žalovaným se na vozidle vyskytla vada, která má povahu záruční opravy, a že proto žalovaný neměl vůči žalobci splatnou pohledávku z titulu první provedené opravy, pro kterou by mohl automobil žalobce zadržet v souladu s ustanovením a násl. .

  K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 11. 2008

č. j. -132 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaný

je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 13.346,- Kč k rukám advokáta Mgr. Jaroslava Nováka. Dospěl k závěru, že soud prvního stupně vycházeje

ze závazného právního názoru dovolacího soudu provedl "obsáhlé dokazování" k posouzení skutečnosti, zda žalovaný mohl zadržet žalobci jeho automobil v rámci "druhé opravy",

tedy zda tato oprava byla záruční či zda se jednalo o opravu jiné závady, že z provedeného dokazování dospěl ke správným skutkovým zjištěním, když všechny zjištěné skutečnosti hodnotil v souladu s ustanovením , a že správně dovodil,

že žalovaný neměl v rozhodné době splatnou pohledávku vůči žalobci a že tedy nemá právo zadržovat automobil žalobce.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu, který mu (jeho zástupci) byl doručen

(srov. a ve znění účinném do 30. 6. 2009)

dne 29. 1. 2009, podal žalovaný prostřednictvím svého zástupce advokáta

JUDr. Jiřího Holomčíka dovolání ze dne 25. 3. 2009, aniž by v něm uvedl, v jakém rozsahu

a z jakých důvodů rozsudek odvolacího soudu napadá. Údaje o tom, v jakém rozsahu

a z jakých důvodů napadá rozsudek odvolacího soudu, uvedl žalobce prostřednictvím

svého zástupce advokáta JUDr. Jiřího Holomčíka v podání datovaném dnem 25. 3. 2009, které odevzdal orgánu, který má povinnost je doručit (státnímu podniku České poště),

dne 20. 4. 2009.

Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného odmítl jako zjevně bezdůvodné. Uvedl, že soudy ve věci postupovaly v souladu s právním názorem dovolacího soudu a že správně vyřešily otázku, zda a kdy došlo k řádnému provedení a ukončení díla

a zda žalovanému vznikl nárok na zaplacení ceny.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném

do 30. 6. 2009 (dále jen " "), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění,

že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě

uvedené v ustanovení , přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání trpí takovou vadou,

pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Podle ustanovení věty první účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu

a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny

k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle ustanovení dovolání, které neobsahuje údaje o tom,

v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být

o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání; nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v , běží tato lhůta až do uplynutí lhůty,

která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel

před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce ( ), běží lhůta podle věty první

znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.

Dovolání obsahuje údaj o tom, v jakém rozsahu se napadá rozhodnutí odvolacího soudu, tehdy, lze-li z něho bez pochybnosti dovodit, s jakými (z více výroků rozhodnutí odvolacího soudu) dovolatel nesouhlasí.

Dovolání lze podat z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít

za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebo že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Je-li dovolání přípustné podle ustanovení

a b) , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení

( a ), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází

ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování

( ). V dovolání je uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen tehdy, jestliže dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje,

že určitý dovolací důvod je dán, tedy - řečeno jinak - jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které tak naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení a 3

Chybí-li v dovolání označení rozsahu, v jakém se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebo vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu,

není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu zvoleným rozsahem dovolání a uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvantitativní a kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu

tak není možné z hlediska jeho správnosti přezkoumat (srov. větu první ).

Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu a z jakých důvodů

se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným (neúplným) podáním. Dovolatel tuto vadu dovolání může odstranit a své dovolání doplnit o uvedení rozsahu dovolání a vylíčení dovolacích důvodů - jak vyplývá z ustanovení - jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu. V případě, že dovolání podal dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení

(tj. nemá-li sám nebo osoba, která za něj jedná, právnické vzdělání - srov. )

a který z tohoto důvodu byl ve smyslu ustanovení soudem řádně vyzván (srov. ) k odstranění uvedeného nedostatku podmínky řízení, prodlužuje

se běh této lhůty až do dne, kterým uplyne lhůta, která mu byla určena k odstranění nedostatku povinného zastoupení. Marným uplynutím lhůty podle ustanovení

se původně odstranitelná vada (neúplnost) dovolání, spočívající v tom, že v dovolání nebyl uveden rozsah dovolání nebo dovolací důvod, stává neodstranitelnou. Znamená to mimo jiné, že po uplynutí této lhůty není možné dovolatele postupem podle ustanovení § 241b odst.1,

a vyzvat k doplnění dovolání o uvedení rozsahu dovolání nebo dovolacího důvodu a že dovolací soud k případnému opožděnému doplnění dovolání o tyto náležitosti nemůže přihlížet. Protože v dovolacím řízení, v němž nebyl vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvantitativní a kvalitativní, nelze pokračovat,

musí být dovolání, které neobsahuje rozsah dovolání nebo dovolací důvod

a které o tyto náležitosti nebylo do uplynutí lhůty uvedené v ustanovení doplněno, podle ustanovení a odmítnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004).

V posuzovaném případě žalovaný prostřednictvím svého zástupce advokáta

JUDr. Jiřího Holomčíka sice podal dovolání včas, o údaje o rozsahu dovolání a o dovolacích důvodech své tzv. blanketní dovolání doplnil podáním odevzdaným k "poštovní přepravě"

až po uplynutí dovolací lhůty dne 20. 4. 2009, k němuž není možné ve smyslu ustanovení

přihlížet. Na uvedeném závěru nic nemění ani to, že soud prvního stupně usnesením ze dne 1. 4. 2009 č. j. -139 žalovaného vyzval, aby své dovolání "doplnil o náležitosti uvedené v do tří dnů od doručení tohoto usnesení",

neboť - jak uvedeno již výše - po uplynutí zákonné lhůty uvedené v ustanovení není možné dovolatele postupem podle ustanovení , a vyzvat k doplnění dovolání o uvedení dovolacího důvodu a dovolací soud k případnému opožděnému doplnění dovolání o tuto náležitost nemůže přihlížet; prodloužit lze navíc

toliko lhůtu soudcovskou a nikoliv lhůtu zákonnou (srov. též usnesení Nejvyššího soudu

ze dne 23. 3. 2005 sp. zn. , uveřejněné pod č. 91 v časopise Soudní judikatura, ročník 2005).

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení a věty první odmítl.

V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 2.250,- Kč [srov. § 8, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1,

a ve znění , č. , č. a č. ] a v paušální částce náhrad výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. ve znění , č. , č. , č. a č. ),

celkem ve výši 2.550,- Kč; náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad

k nákladům řízení nepatří, neboť advokát, který žalobce zastupoval, v rozporu s ustanovením ve znění , č. ,

č. , č. a neprokázal, že by byl plátcem této daně.

Protože dovolání žalovaného bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení

věty první, a uložil, aby žalobci tyto náklady nahradil. Žalovaný je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení v celkové výši 2.550,- Kč zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. července 2010

                                                                                              JUDr. Ljubomír Drápal , v. r.

                                                                                                                předseda senátu