Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3701/10

Ústavní soud rozhodl dne 20. ledna 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky FATOS, spol. s r. o., se sídlem v Praze 7, Přístavní 16, zastoupené JUDr. Jiřím Holomčíkem, advokátem v Praze 6, Uralská 770/6, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 24. 1. 2008 č. j. -109, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2008 č. j. -132 a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 7. 2010 č. j. -156, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 25. 12. 2010 se stěžovatelka domáhala zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů. Dle stěžovatelky byla porušena její práva zakotvená v y a a d.

Z předložených kopií napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že obvodní soud vyhověl žalobě žalobce a uložil stěžovatelce jako žalované vydat žalobci zadržovaný automobil; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení. Ke stěžovatelčině odvolání rozhodl městský soud tak, že prvostupňový rozsudek potvrdil; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Stěžovatelka podala dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl pro vady dovolání, pro které nemohl v řízení pokračovat (stěžovatelka podala v dovolací lhůtě pouze tzv. blanketní dovolání a toto v zákonné lhůtě nedoplnila o nezbytné údaje rozsahu dovolání a dovolacích důvodů; doplnění zaslala po lhůtě).

V ústavní stížnosti stěžovatelka vznáší argumentaci týkající se skutkových a právních závěrů prvostupňového a odvolacího soudu ve věci samé (zpochybňuje závěr soudů, že se jednalo v druhém případě o tzv. záruční závadu a že tedy automobil žalobce zadržovala neprávem; zpochybňuje i provedený znalecký posudek).

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost v rozsahu napadajícím usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 7. 2010 č. j. -156 je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti nijak nebrojí proti závěrům Nejvyššího soudu, že její dovolání proti odvolacímu rozsudku nebylo možno projednat, neboť dovolání vykazovalo vady. Nejvyšší soud tak nedostal příležitost se vůbec stěžovatelčinými dovolacími námitkami (podanými po lhůtě), týkajícími se věci samé, zabývat. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka proti závěrům Nejvyššího soudu v ústavní stížnosti nebrojí (ač je s nimi srozuměna) a Ústavní soud ani po obecném přezkumu ústavnosti usnesení Nejvyššího soudu neshledal, že by Nejvyšší soud postupoval protiústavně (tento postupoval evidentně v souladu se zákonem a své úvahy a závěry o neprojednatelnosti dovolání dostatečně přehledně vyložil v usnesení), postupoval Ústavní soud dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "", a ústavní stížnost směřující proti usnesení Nejvyššího soudu odmítl.

Následně pak musel Ústavní soud nutně dospět k závěru, že ústavní stížnost v rozsahu směřujícím proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 24. 1. 2008 č. j. -109 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2008 č. j. -132 je nepřípustná.

Dle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

Vyčerpáním zákonem umožněného procesního prostředku je přitom nutno rozumět řádné podání takového procesního prostředku a rozhodnutí příslušného orgánu o tomto prostředku.

V dané věci stěžovatelka sice podala dovolání, které bylo v dané věci přípustné dle , avšak v důsledku vad dovolání způsobených stěžovatelkou se nemohl Nejvyšší soud dovoláním vůbec věcně zabývat. Stěžovatelka tak měla k dispozici procesní prostředek k ochraně svých práv (nezávisející ohledně jeho přípustnosti na uvážení Nejvyššího soudu), který však řádně nevyčerpala, resp. jej řádně nepodala (podala jej s vadami znemožňujícími jeho projednání).

Protože stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně jejích práv (zde dovolání), postupoval Ústavní soud dle a ústavní stížnost směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. ledna 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu