Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1297/2008

U S N E S E N Í

městské části Praha 6

D. T.

, zastoupené Mgr. Davidem Strupkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 31, o určení, že vyklizení není vázáno na poskytnutí náhradního bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. února 2007, č. j. -137, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.160,- Kč k rukám JUDr. Ivana Solila, advokáta se sídlem Praze 1, Vodičkova 41, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Od ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 6 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem z 20. 4. 2006, č. j. -98, vůči žalované a jejímu manželovi M. T. určil, že „vyklizení bytu č. 12, II. kategorie, v 5. podlaží domu č. p. 37, Nad K. 6, o velikosti 1 pokoje, kuchyně a příslušenství (dále „předmětný byt“ nebo „byt“), stanovené v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6, ze dne 18. 11. 1992 (správně 10. 11. 1992), sp. zn. , není vázáno na poskytnutí náhradního bytu“. K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 23. 2. 2007, č. j. -137, rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou potvrdil a rozhodl také o nákladech odvolacího řízení.

Shora označeným rozsudkem z roku 1992 bylo žalované a jejímu manželovi (dále žalovaným) uloženo, aby vyklidili předmětný byt, náležející obci hlavnímu městu Praze a svěřený do správy žalobkyně, do 15 dnů po zajištění náhradního bytu. Byt užívali bez právního důvodu a vyklizení bylo podle (dále „obč. zák.“) vázáno na zajištění náhradního bytu, neboť měli dvě nezletilé děti velmi útlého věku, žalovaná byla na mateřské dovolené a žalovaný vykonával náhradní vojenskou službu. V tomto dalším řízení soud prvního stupně zjistil, že žalovaní od roku 1992 řádně neplatili ekvivalent nájemného a poplatky spojené s užíváním bytu, takže ke dni podání žaloby (14. 3. 2003) dlužili žalobkyni 106.731,- Kč, dále neplatili po zbytek roku 2003, celý rok 2004, v roce 2005 nezaplatili první tři měsíce a přestali platit znovu od ledna 2006, takže dluh přesáhl částku 160.000,- Kč. Starší syn M. se již blíží věku zletilosti, mladší S. bude mít 16 let, žalovaný byl určitou dobu ve výkonu trestu odnětí svobody, o řešení bytové situace neprojevuje zájem, na úhradu za bydlení nepřispívá a k soudu se nedostavoval. Žalovaná od roku 1995 pracovala sedm let jako uklízečka a příležitostně pracuje na brigádách. Ačkoliv bydlí v předmětném bytě, přihlásila se už v roce 1990 na žádost tchána k trvalému pobytu v bytě na adrese P. 3, Ž. 1902/48. Probíhá řízení o rozvod manželství žalovaných. Na základě těchto zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že došlo ke změně poměrů odůvodňující rozhodnutí, že vyklizení bytu žalovanými nebude vázáno na zajištění náhradního bytu. Zdůraznil, že žalovaní za bydlení a služby dlouhodobě řádně neplatili a že po žalobkyni nelze spravedlivě požadovat, aby jejich vyklizení bylo nadále vázáno na zajištění náhradního bytu. Odvolací soud k odvolání žalované, přezkoumávající rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k žalované, zdůraznil, že žalovaná a její manžel „zneužili dobrodiní náhradního bytu“ tím, že přestali zcela platit jak ekvivalent nájemného, tak poplatky spojené s jeho užíváním. Takové jednání, jde-li o nájemce, považuje obč. zák. za jednání hrubě porušující povinnosti nájemce, které je důvodem pro výpověď z nájemního poměru. Tím spíše musí být v podobné situaci postižitelné i právo bydlení. Vzal také v úvahu, že nezletilé děti se již blíží 18 letům věku.

Žalovaná, řádně zastoupená advokátem, podala včas dovolání proti rozsudku odvolacího soudu vydanému před 1. 7. 2009, a proto Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou (čl. II bod 12. tohoto zákona) – dále „ “. Uvádí, že rozsudek odvolacího soudu je rozhodnutím zásadního právního významu pro posouzení otázky „do jaké míry se do posuzované situace promítá pozitivní povinnost veřejné moci preferovat udržení rodiny s nezletilými dětmi pohromadě, v návaznosti na skutečnost, že žalobce není osobou soukromého práva, ale subjektem veřejné samosprávy“. Navrhla, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že dluh na ekvivalentu regulovaného nájemného a poplatcích za služby spojené s užíváním bytu činí ke konci února 2008 celkem 250.443,- Kč. Navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto.

Dovolání proti označenému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle

Judikatura dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný pod č. 45 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2000, dále např. usnesení ze dne 13. 2. 2001, sp. zn. , publikované pod C 195 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu) je ustálena v názoru, že za předpokladu změny poměrů, v jejímž důsledku by výkon práva vyklizovaným (trvání na zajištění určené bytové náhrady jako na podmínce vyklizení) byl v rozporu s dobrými mravy ( obč. zák.), může soud – podle – určit, že dříve uložená povinnost k vyklizení bytu není vázána na zajištění bytové náhrady.

Soudní praxe (srov. usnesení Nejvyšší soudu ze dne 15. 3. 2001, sp. zn. , uveřejněné pod C 308 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, dále usnesení ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. , ze dne 20. 1. 2005, sp. zn. , ze dne 9. 2. 2005, sp. zn. ) dospěla také k závěru, že otázku, zda určitý výkon práva je podle zjištěných skutkových okolností významných pro posouzení konkrétní věci v rozporu s dobrými mravy, nelze považovat za otázku zásadního právního významu s obecným dosahem pro soudní praxi.

Bez zřetele k tomu však lze uvést, že výklad dovolatelkou předestřené otázky se v soudní praxi ustálil a odvolací soud se od tohoto řešení neodchýlil.

Ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Odpovídající úsudek soudu musí být podložen důkladnými skutkovými zjištěními a musí současně přesvědčivě dokládat, že tato zjištění dovolují v konkrétním případě závěr, že výkon práva je s dobrými mravy skutečně v rozporu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 8. 2003, sp. zn. , uveřejněný pod C 2084 ve svazku 26 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu). Přitom při posuzování věci podle § 3 odst. 1 obč. zák. nelze izolovaně zdůrazňovat a vytrhávat z kontextu pouze jednu okolnost a současně opomenout další právně významné okolnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. ).

Nejvyšší soud usnesením ze dne 7. 4. 2009, sp. zn. , publikovaném na internetových stránkách

www.nsoud.cz

, rozhodl o dovolání ve věci vyklizení bytu rodičů nezletilých dětí, kteří po skončení nájmu neužívali byt řádně, docházelo k porušování dobrých mravů a neplatili úhradu za bydlení a služby poskytované s užíváním bytu. V tomto rozhodnutí uvedl, že z těchto důvodů nemůže žalobce (obec) jako pronajimatel nést odpovědnost za ochranu zájmu nezletilých dětí, kterou nesou primárně jejich rodiče, kteří jsou povinni zajistit jim výživu zahrnující i bydlení, a že obec jim má být v tomto směru nápomocna, avšak pomoc v sobě nezahrnuje právo na setrvání v bytě bez právního důvodu. Ústavní stížnost proti rozhodnutím soudů všech stupňů v této věci Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 3. 12. 2009, sp. zn. .

Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti napadenému rozhodnutí otázku zásadního právního významu neřeší, a proto bylo Nejvyšším soudem podle a odmítnuto.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobkyni vznikly náklady ( , , a ). Ty představují odměnu advokáta za vyjádření k dovolání podané podle ve spojení s , ve spojení s a a čl. II vyhl. č. ve výši 1.500,- Kč, paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle vyhl. č. a čl. II vyhl. č. a činí celkem včetně daně z přidané hodnoty ve výši 20% ( ) 2.160,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z a

Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost uloženou jim jí tímto rozhodnutím, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. června 2010

JUDr. Marie Rezková, v. r.

předsedkyně senátu