Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2832/2009

U S N E S E N Í

M. Š

1/ Ing. J. T.

a

2/ B. J

., zastoupeným Mgr. Janem Úlehlou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 5, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. února 2009, č. j. -254, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 9. listopadu 2004, č. j. -86, zamítl žalobu o přivolení k výpovědi žalobkyně z nájmu žalovaných k

„bytu o velikosti 4+1, nacházejícímu se v 1. patře domu čp. 21, v Č. ul., v Č. B.h“

(dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalobkyně i žalovaných Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací usnesením ze dne 23. února 2005, č. j. -117, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ve zrušujícím usnesení soudu prvního stupně vytkl, že posoudil věc po právní stránce nesprávně, pokud se cítil být vázán právní kvalifikací uvedenou žalobkyní ve výpovědi z nájmu bytu a nikoli vylíčením okolností, v nichž žalobkyně spatřovala naplnění předpokladů pro výpověď. Dále mu vytkl, že zjistil neúplně skutkový stav.

Soud prvního stupně v pořadí druhým rozsudkem ze dne 1. června 2006, č. j. -180, výrokem I. přivolil k výpovědi z nájmu předmětného bytu, určil, že nájemní poměr skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, která počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, a žalovaným uložil povinnost předmětný byt vyklidit a vyklizený předat žalobkyni do patnácti dnů poté, kdy jim bude zajištěno přístřeší; výrokem II. pak rozhodl o nákladech řízení účastníků.

Na zjištěném skutkovém základě (jenž je účastníkům řízení znám a nelze jej v daném případě zpochybnit /viz posléze uvedený výklad/ prostřednictvím dovolacího důvodu podle , , ve znění před novelou provedenou – dále jen „“) soud prvního stupně uzavřel, že žalovaní – zejména hromaděním a skladováním věcí ve společných prostorách domu – naplnili výpovědní důvod podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „obč. zák.“). Protože v tomto jednání pokračovali i v průběhu soudního řízení, neshledal předpoklady pro odepření výkonu práva ve smyslu obč. zák. Za této situace přivolil k výpovědi z nájmu bytu z důvodu podle obč. zák.; vyklizovací povinnost žalovaných z bytu vázal – s přihlédnutím k tomu, že nejde o rodinu s nezletilými dětmi a že žalovaný je vlastníkem, popřípadě spoluvlastníkem dalších nemovitostí – na poskytnutí přístřeší.

K odvolání žalovaných odvolací soud rozsudkem ze dne 14. listopadu 2006, č. j. -205, změnil vyhovující rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.

K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozsudkem ze dne 26. listopadu 2008, č. j. -234, citovaný rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Poté odvolací soud rozsudkem ze dne 26. února 2009, č. j. -254, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve vyhovujícím výroku I., změnil ho v nákladovém výroku II. a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání.

Podle čl. II bodu 12 věty první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 26. února 2009, dovolací soud dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „”).

Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle přes to, že odvolací soud usnesením ze dne 23. února 2005, č. j. -117, zrušil předchozí (zamítavý) rozsudek soudu prvního stupně ze dne 9. listopadu 2004, č. j. -86, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Je tomu tak proto, že ve svém zrušujícím rozhodnutí nezaujal takový právní názor, který by byl jedině a výhradně určující pro pozdější rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (viz např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. října 2003, sp. zn. , ze dne 10. listopadu 2004, sp. zn. , a nejnověji ze dne 11. června 2009, sp. zn. ). Z následujících důvodů pak nemůže být přípustné ani podle

Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle ; není jím naopak důvod podle , jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu. Právě takový dovolací důvod (tj. nepřípustný dovolací důvod podle ) dovolatelé – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – uplatnili (námitkami, jimiž brojili proti skutkovým zjištěním, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – čerpal svá skutková zjištění pro posouzení otázky naplněnosti výpovědního důvodu podle obč. zák.). Pro úplnost zbývá dodat, že k vadám podle a také k vadám uvedeným v , a b/ a , dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle ) zásadně nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. října 2005, sp. zn. , ve spojení s usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 20. července 2006, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. března 2006, sp. zn. , a dále např. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze 7. března 2006, sp. zn. , z 12. dubna 2006, sp. zn. , a z 15. srpna 2008, sp. zn. ).

Napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá mimo jiné na (předběžném) právním názoru, že výpověď žalobkyně z nájmu žalovaných k předmětnému bytu (vtělená do žaloby o přivolení k výpovědi z nájmu bytu) není neplatná pro neurčitost, neboť v žalobě je předmětný byt řádně označen a je nepochybné, jaký konkrétní byt žalovaní užívají.

V poměrech právní úpravy výpovědi z nájmu bytu z důvodů podle , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „obč. zák.“), se soudní praxe ustálila v názoru, že je-li výpověď z nájmu bytu součástí žaloby, není neplatná jen proto, že byt, jehož se výpověď týká, byl označen v jiné části žaloby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. ledna 1999, sp. zn. , uveřejněný pod č. 33 v sešitě č. 4 z roku 1999 časopisu Soudní judikatura). Navíc rovněž dovodila, že pokud mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že žalovaní na adrese uvedené ve výpovědi z nájmu bytu obývají jediný byt a jen ohledně tohoto bytu jsou v nájemním vztahu k žalobcům, pak skutečnost, že ve výpovědi z nájmu bytu došlo k záměně patra za podlaží, v němž se byt nachází, a že je v ní nesprávně uvedeno číslo bytu, nezpůsobila neplatnost výpovědi. Ve spojení s dalšími údaji uvedenými v žalobě, jejíž byla součástí, nemohla být taková výpověď žalovanými (nájemci) v době doručení objektivně vnímána jinak než jako určitý a srozumitelný projev vůle ( obč. zák.) týkající se bytu, jehož jsou (společnými) nájemci a ve vztahu ke kterému jsou v nájemním poměru se žalobci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. března 2000, sp. zn. , uveřejněný pod č. 35 v sešitě č. 5 z roku 2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Jestliže odvolací soud (a potažmo i soud prvního stupně) pokládal v posuzovaném případě výpověď z nájmu bytu – z hlediska její určitosti – za platný právní úkon, neodchýlil se od výše uvedené judikatury; jeho rozhodnutí je v tomto směru výrazem standardní soudní praxe.

Jde-li o otázku naplněnosti uplatněného výpovědního důvodu podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák., dovolací soud se ani v současné fázi řízení neodklání od právního názoru přijatého ve zrušujícím rozsudku ze dne 26. listopadu 2008, sp. zn. , tj. názoru, že porušením povinností nájemce zakládajícím výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák. je i soustavné a po dlouhou dobu nadměrné hromadění věcí a jejich skladování ve společných prostorách domu, bez toho, aby potřeba skladování věcí ve společných prostorách byla odůvodněna stísněnými bytovými poměry.

Se zřetelem k řečenému dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani podle , a proto je podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelům právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. června 2010

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu