Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 965/2009

U S N E S E N Í

Ing. S. Ch.,

JUDr. D. B.,

o zaplacení 45.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2008, č.j. -63, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.848,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Moniky Šmejkalové, advokátky.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalované proti v záhlaví citovanému rozsudku, jímž krajský soud ve věci samé potvrdil rozsudek (pro uznání) Okresního soudu Praha – západ ze dne 15. 5. 2008, č.j. -17, není přípustné podle , , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. , dále jen „ “), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ( o.s.ř).

Nesprávné právní posouzení spatřuje dovolatelka v tom, že byla využitím právní fikce potrestána za to, že byla nemocná (přitom „v zákoně nenašla oporu a normu na vážné důvody“). Namítá, že odvolací soud se, přestože bylo právo žalobkyně promlčeno, ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně jen na základě fikce a procesně právních institutů, bez jednání a předvolání k vyhlášení rozsudku, aniž ji poučil o právu vyjádřit se k osobám soudců a aniž zohlednil, že žalobou jsou dotčena práva a povinnosti advokátky. Upozorňuje na to, že na internetovém portálu justice.cz je v této věci uvedeno nařízené jednání u soudu prvního stupně na 15. 5. 2008 ve 14 hodin. Má za to, že soud nepochopil „rozdíl mezi rozsudkem pro uznání a kontumačním rozsudkem“. Uznání nároku je podle dovolatelky dispozičním procesním úkonem, který nemůže být obsahem právní fikce. V žalobkyní předložené ě – dlužním úpisu je uvedeno chybné datum jejího narození a soud nevyzval žalobkyni k opravě podání podle Zásadní právní význam napadeného rozsudku spatřuje v tom, že se odvolací soud nezabýval jí vznesenou námitkou promlčení. Dovolatelka je v této souvislosti přesvědčena, že odvolací soud v rozporu s ustanovením , ve znění pozdějších, založil právo, které neexistuje.

Výtka, že se odvolací soud nezabýval v odvolacím řízení vznesenou námitkou promlčení, zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nezakládá. Ze zákonné úpravy vyplývá, že způsobilým odvolacím důvodem proti rozsudku pro uznání jsou jen vady uvedené v a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání. Těmito předpoklady jsou v případě, že rozsudek pro uznání byl vydán na základě fikce uznání ( ), předpoklady, za kterých dochází k fikci uznání.

Nejvyšší soud již ve svém rozsudku ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. , dospěl k závěru, že podal-li žalovaný vyjádření ve věci až po uplynutí lhůty určené v usnesení o výzvě k vyjádření vydaném podle , nenastane fikce uznání nároku uplatněného proti žalovanému v žalobě jen tehdy, jestliže prokáže, že mu v podání vyjádření bránil vážný důvod, a současně, jestliže takový vážný důvod alespoň sdělil soudu ve lhůtě stanovené pro podání vyjádření nebo jestliže šlo o tak vážný důvod, který mu zabránil v tom, aby soudu jen sdělil, že u něj tento vážný důvod nastal ( ). Tento závěr je na místě respektovat i v posuzovaném případě. Žalovaná se k výzvě soudu podle , která jí byla doručena spolu s platebním rozkazem, vyjádřila ve věci samé až poté, co jí byl doručen rozsudek pro uznání. Žalovaná pak neprokázala, že jí v podání vyjádření bránil vážný důvod, resp. soudu takový vážný důvod ve stanovené lhůtě ani nesdělila. Že nešlo o tak vážný důvod, který by žalované zabránil v tom, aby soudu byť jen sdělila, že u ní tento důvod nastal, lze dovozovat již ze samotného faktu, že v době, kdy u ní podle jejího tvrzení trvaly takové vážné důvody, podala odpor proti platebnímu rozkazu. Na tom, že nastala fikce uznání nároku uplatněného žalobou, nemůže nic změnit ani to, že žalovaná je advokátkou.

V rozsudku ze dne 17. 5. 2005, sp. zn. , pak Nejvyšší soud dovodil, že uznání nároku ve smyslu ustanovení nastává, jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle ustanovení včas nevyjádří ve věci a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bez ohledu na to, zda za řízení uplatnil (mohl uplatnit) námitky jen procesní povahy nebo zda byl poučen o tom, že má právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout, nebo o jiných procesních právech a povinnostech. Rozhodnutí ve věci nemůže být cestou opravného prostředku (odvoláním) úspěšně zpochybněno tím, že účastníci nebyli poučeni o právu vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout, ale jen skutečností, že rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce.

Klade-li dovolatelka dotaz, proč soud žalobkyni nevyzval k opravě chybného data narození v jí předloženém dlužním úpise, nezbývá než uvést, že postup podle přichází v úvahu u podání účastníka soudu, nikoli u y, kterou účastník předložil k prokázání svého nároku.

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl ( , věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a Žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátkou v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení , , bodu 4., , , , a , věty první, , ve znění pozdějších předpisů, tj. částkou 3.740,- Kč. Součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč ( , 3 , ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 808,- Kč ( , ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 22. června 2010

JUDr. Pavel K r b e k

předseda senátu