Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3370/2009

U S N E S E N Í

Bytového družstva Petra Rezka 810/16, družstva,

J. V.

, zastoupenému JUDr. Danuší Matěnovou, advokátkou se sídlem v Praze 2 – Nuslích, Jaromírova 40, o žalobě žalovaného na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2008, č. j. -44, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 13. července 2005, č. j. -23, určil, že povinnost žalovaného vyklidit tam označený byt, uložená mu tam uvedeným rozsudkem, není vázána na podmínku zajištění náhradního bytu a žalovanému uložil povinnost tento byt vyklidit a vyklizený předat žalobci do patnácti dnů od právní moci rozsudku; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků. Usnesením ze dne 30. ledna 2006, č. j. -36, soud prvního stupně odmítl jako opožděně podané (podle , , ve znění před novelou provedenou – dále jen „“) odvolání žalovaného proti citovanému rozsudku. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 2. března 2006, č. j. -41, citované (odmítací) usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (dále jen „potvrzující usnesení“).

V projednávané věci pak soud prvního stupně usnesením ze dne 11. června 2008, č. j. -22, zamítl žalobu žalovaného na obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. ; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalovaného odvolací soud usnesením ze dne 26. listopadu 2008, č. j. -44, citované usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žaloba na obnovu řízení, podaná u soudu prvního stupně dne 10. prosince 2007, byla podána opožděně, neboť subjektivní tříměsíční lhůta k jejímu podání ( ) začala v daném případě běžet dnem doručení potvrzujícího usnesení, tj. dnem 23. března 2006, a její běh skončil 23. června 2006.

Proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu ze dne 26. listopadu 2008, č. j. -44, podal žalovaný dovolání.

Podle čl. II bodu 12 věty první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené usnesení odvolacího soudu vydáno dne 26. listopadu 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „”).

Podle je dovolání přípustné též proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Ustanovení platí obdobně ( ).

Ustanovení tak vymezuje přípustnost dovolání proti usnesením vyjmenovaným v jeho odstavci 1 za podmínek, jež jsou uvedeny v (včetně omezení, jež plynou z ustanovení ).

Z ustanovení ve spojení s dikcí pak plyne, že pro účely přípustnosti dovolání je rozhodnutím ve věci samé též usnesení, jímž odvolací soud změnil nebo potvrdil usnesení soudu prvního stupně o povolení obnovy řízení nebo o zamítnutí žaloby na obnovu řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. září 2003, sp. zn. , uveřejněné pod č. 172 v sešitě č. 10 z roku 2003 časopisu Soudní judikatura).

Dovolání proti citovanému usnesení není přípustné podle ve spojení s ustanovením a b/ , neboť napadené usnesení není usnesením měnícím a usnesení soudu prvního stupně potvrzené napadeným usnesením bylo prvním rozhodnutím o žalobě na obnovu řízení; z následujících důvodů pak nemůže být přípustné ani podle ve spojení s

Výklad právní otázky, v jaké subjektivní lhůtě musí být podána žaloba na obnovu řízení, nevzbuzuje v soudní praxi žádné pochybnosti. V posuzovaném případě odvolací soud založil své potvrzující rozhodnutí na názoru, že žaloba na obnovu řízení, podaná 10. prosince 2007, byla podána opožděně (po marném uplynutí tříměsíční subjektivní lhůty uvedené v ustanovení ), neboť tříměsíční subjektivní lhůta začala běžet 23. března 2006 a její běh skončil 23. června 2006. Dovolatel – jak vyplývá z obsahu dovolání ( ) – nezpochybnil správnost právního názoru, že žaloba na obnovu řízení byla podána až po marném uplynutí lhůty uvedené v ustanovení Výslovně se pak ztotožnil také s názorem, že prominutí zmeškání lhůt k žalobě není přípustné ( ). K dovolací námitce, že

„objektivní lhůta k podání žaloby na obnovu řízení dodržena byla“

, dovolací soud dodává, že uplynula-li marně subjektivní (tříměsíční) lhůta podle , je bezpředmětná úvaha o

„dodržení“

objektivní (tříleté) lhůty podle ; je tomu tak proto, že objektivní lhůta je právně významná pouze potud, že po uplynutí této lhůty je žaloba na obnovu řízení opožděná, i kdyby snad v této době subjektivní lhůta ještě běžela. Jestliže dovolatel právně relevantním způsobem (prostřednictvím dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle ) nezpochybnil správnost právního názoru o opožděnosti žaloby na obnovu řízení, jsou pro účely přípustnosti dovolání podle ve spojení s ustanovením bezvýznamné jeho dovolací námitky (navíc zčásti skutkové a zčásti vztahující se k řízení v předchozí věci vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. ).

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení ve spojení s ustanovením , a proto je podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. června 2010

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu