Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 420/2023

29 Cdo 420/2023-602

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce L. Š., zastoupeného JUDr. Vladimírem Krejčím, advokátem, se sídlem v Pardubicích, Sukova třída 1260, PSČ 530 02, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, PSČ 128 10, o zaplacení 95 998 000 Kč, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. července 2022, č. j. -576, takto:

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 26. října 2006, č. j. -62, zamítl žalobu, jíž se žalobce (L. Š.) na žalované (České republice – Ministerstvu spravedlnosti) domáhal zaplacení částky 95 998 000 Kč z titulu náhrady škody, která mu měla vzniknout nezákonným rozhodnutím o prohlášení konkursu na jeho majetek [usnesením Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „konkursní soud“) ze dne 1. července 1999, č. j. -85, které k odvolání žalobce potvrdil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 4. října 1999, č. j. -183]. Rozsudek soudu prvního stupně potvrdil k odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. listopadu 2008, č. j. -225; oba rozsudky zrušil k dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 10. listopadu 2010, č. j. -286, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

2. Soud prvního stupně poté v pořadí druhým rozsudkem ze dne 28. května 2013, č. j. -416, žalobu opět zamítl; k odvolání žalobce potvrdil rozsudek soudu prvního stupně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. března 2014, č. j. -460. Následně podané dovolání žalobce odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. února 2015, č. j. -506.

3. Podáním datovaným 14. října 2021 žalobce podal žalobu na obnovu řízení, kterou soud prvního stupně usnesením ze dne 13. prosince 2021, č. j. -547, ve znění opravného usnesení ze dne 14. dubna 2022, č. j. -566, zamítl (bod I. výroku), a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

4. Soud prvního stupně – cituje ustanovení , (dále též jen „ “) – dospěl k závěru, že žaloba na obnovu řízení (podaná k poštovní přepravě dne 18. října 2021) je zjevně opožděná, neboť ji žalobce podal po uplynutí tříleté (objektivní) lhůty (běžící ve smyslu ustanovení od právní moci rozhodnutí ve věci samé, tedy od 10. dubna 2014); přitom nejde o výjimku uvedenou v

5. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. července 2022, č. j. -576, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

6. Odvolací soud – cituje ustanovení – se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a k odvolacím námitkám dále doplnil, že ustanovení stanoví subjektivní lhůtu k podání návrhu na obnovu řízení ode dne, kdy se navrhovatel o důvodu obnovy dozvěděl. Tato lhůta však běží jen v rámci objektivní lhůty (podle ), běžící po dobu tří let od právní moci napadeného rozhodnutí. „Prolomit“ lhůtu lze jen v případech zrušení trestního či správního rozhodnutí, které bylo podkladem pro přiznání práva v občanském soudním řízení. Tato výjimka však v daném případě nenastala; proto po uplynutí objektivní lhůty nelze žalobu (i při zachování subjektivní lhůty) podat.

7. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jímž napadá (posuzováno podle obsahu) první výrok v části, kterou byla zamítnuta žaloba na obnovu řízení, namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod podle odst. ) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu ustanovení argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena.

8. Konkrétně dovolatel pokládá otázku, zda se na něj vztahuje výjimka z objektivní lhůty podle s ohledem na rozhodnutí o zrušení konkursu na jeho majetek.

9. Dovolatel uvádí, že v poměrech dané věci se objektivní lhůta podle ustanovení neuplatní, protože „se týká pouze případů, v nichž bylo v civilním řízení přiznáno právo na podkladě trestního rozsudku, rozhodnutí o přestupku, nebo o jiném správním deliktu“. Výklad soudů obou stupňů nemůže obstát, neboť dříve nemohl uplatnit žalobu na obnovu řízení; konkurs, který byl na jeho majetek opětovně prohlášen usnesením konkursního soudu ze dne 20. srpna 2002, č. j. -1459, zrušil konkursní soud až usnesením ze dne 4. března 2021, které nabylo právní moci 20. července 2021. Tato nová skutečnost (pravomocné rozhodnutí o zrušení konkursu na jeho majetek) tak nastala až po uplynutí tříleté objektivní lhůty. V této souvislosti též argumentuje ústavním právem „na meritorní projednání žaloby“.

10. Konečně dovolatel doplňuje, že výše uvedená nová skutečnost pro něj může přivodit příznivější rozhodnutí ve věci samé (ve smyslu ), neboť na jejím základě nabyl (zpět) svou aktivní věcnou legitimaci k vymáhání nároku uplatněného původní žalobou.

11. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění .

12. Dovolání může být přípustné jen podle a neplatí pro něj žádné z omezení přípustnosti vypočtených v

13. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že žaloba na obnovu řízení je v koncipována jako mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohl být znovu projednán pravomocně skončený spor nebo jiná právní věc, jestliže tu jsou skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, pro které původní rozhodnutí o věci samé z hlediska správnosti a úplnosti skutkových zjištění a skutkových závěrů nemůže obstát. Žaloba na obnovu řízení je právním institutem, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně. Žalobu na obnovu řízení lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v Důvod žaloby (důvod obnovy řízení) může být měněn jen po dobu trvání lhůt k žalobě (srov. ). Uplatněným důvodem žaloby (důvodem obnovy řízení) je soud vázán a nemůže napadené rozhodnutí posuzovat z jiného důvodu, než který byl označen v žalobě nebo který byl uplatněn dodatečně v době, kdy ještě běžela lhůta k žalobě. Žalobou na obnovu řízení se nelze domáhat nápravy případných pochybení při právním posouzení věci nebo procesněprávních vad; k tomu podle povahy rozhodnutí a povahy namítaného pochybení slouží jiné opravné prostředky (odvolání, dovolání, žaloba pro zmatečnost). K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. dubna 2016, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2017, sp. zn. .

14. Výklad, z jakých důvodů lze podat žalobu na obnovu řízení i po uplynutí tříleté objektivní lhůty, přitom bezpochyby plyne přímo z jednoznačné dikce ustanovení a nevzbuzuje v soudní praxi žádné pochybnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. ). Okolnosti tvrzené dovolatelem zjevně nenaplňují hypotézu tohoto ustanovení.

15. K problematice plynutí subjektivní a objektivní lhůty k podání žaloby na obnovu řízení Nejvyšší soud v usnesení ze dne 15. června 2010, sp. zn. vysvětlil, že uplynula-li marně subjektivní (tříměsíční) lhůta podle , je bezpředmětná úvaha o „dodržení“ objektivní (tříleté) lhůty podle ; je tomu tak proto, že objektivní lhůta je právně významná pouze potud, že po uplynutí této lhůty je žaloba na obnovu řízení opožděná, i kdyby snad v této době subjektivní lhůta ještě běžela.

16. V této souvislosti Nejvyšší soud dodává (v intencích usnesení sp. zn. ), že běh objektivní a subjektivní lhůty je na sobě nezávislý. V dané věci je proto podstatné toliko (marné) uplynutí objektivní lhůty (podle ) a naopak je bezpředmětné dále zkoumat zachování subjektivní lhůty (podle ). Nejvyšší soud současně nemá pochybnosti o tom, že uvedená právní úprava žaloby na obnovu řízení (coby mimořádného opravného prostředku) není v rozporu ústavním pořádkem a postup odvolacího soudu ústící v napadené rozhodnutí nepoškodil ústavně garantovaná práva dovolatele (včetně práva na spravedlivý proces).

17. Za tohoto stavu Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl jako zjevně bezdůvodné podle ustanovení

18. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 5. 2024

Mgr. Hynek Zoubek

předseda senátu