Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2806/2008

U S N E S E N Í

České republiky – Finančního úřadu v Plzni

M. K

., pro 8.837.001,60 Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň - jih pod sp. zn. , o dovolání JUDr. Zdeňka Zítky, soudního exekutora se sídlem v Plzni, Palackého náměstí 740/28, zastoupeného Mgr. Renatou Tunklovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Františkánská 7, proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 27.2.2008, č.j. -27, takto:

I. Dovolání

se zamítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Usnesením ze 6.11.2007, č.j. -20, okresní soud s poukazem na ustanovení § 337c o.s.ř, rozhodl, že z rozvrhované podstaty bude v první skupině uspokojena pohledávka soudního exekutora na nákladech exekuce a ze zbytku podstaty – do částky 958.289,- Kč – přihlášená pohledávka oprávněné.

Shora označeným rozhodnutím krajský soud k odvolání oprávněné usnesení okresního soudu změnil tak, že z rozvrhované podstaty bude ve třetí skupině uspokojena pouze pohledávka oprávněné, a to v částce, již tvořilo nejvyšší podání s úroky. S odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu, sp. zn. , uzavřel, že pohledávka soudního exekutora představující náklady exekuce je vedle pohledávky oprávněné pohledávkou třetí skupiny podle Z pohledávek patřících do této skupiny má přitom – s ohledem na den, kdy soudu I. stupně došel návrh oprávněné na nařízení exekuce (18.4.2006), který předcházel později vydanému příkazu soudního exekutora k úhradě nákladů exekuce – nejvýhodnější pořadí pohledávka oprávněné, proto byla uspokojena přednostně. Protože k jejímu plnému uspokojení rozdělovaná podstata nestačila, byla uspokojena pouze částečně; tím byla rozdělovaná podstata vyčerpána, takže zbývající pohledávka třetí skupiny podle (pohledávka soudního exekutora) uspokojena být nemohla. V závěru odvolací soud připomenul, že „ustanovení bylo do exekučního řádu včleněno teprve súčinností od 1. 1. 2008.“

Proti měnícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu podal soudní exekutor dovolání, jímž namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, především, že odvolací soud na projednávanou věc použil nesprávnou právní normu. Podle ustanovení , (exekučního řádu) – doplněného do exekučního řádu s účinností od 1.1.2008 zákonem. č. – se podle něj při exekuci prodejem nemovitostí uspokojují náklady exekuce jako pohledávky nákladů řízení ve skupině uvedené v Z povahy procesního práva pak má tato úprava podle jeho názoru působit ode dne nabytí své účinnosti i na ta řízení, která byla – stejně jako předmětné řízení o rozvrhu podstaty – zahájena před účinností této změny a k datu účinnosti novely nebyla dosud pravomocně ukončena.

Dovolatel dále uvádí, že byť odvolací soud odkazoval na stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , rozhodl v rozporu s ním. Podle jeho názoru by v případě aplikace tohoto stanoviska měla pohledávka oprávněné a pohledávka soudního exekutora na nákladech exekuce stejné pořadí a uspokojovala by se dle ustanovení věta druhá poměrně, neboť pohledávkou oprávněného je míněna i pohledávka na náhradu jeho nákladů, která se identifikuje usnesením o nařízení exekuce a příkazem k úhradě nákladů exekuce.

Závěrem dovolatel namítá, že výše uvedené stanovisko Nejvyššího soudu je „v rozporu se zákonem.“ Exekuční řád totiž nemá zvláštní úpravu exekuce prodejem nemovitosti, proto se ve smyslu jeho použijí ustanovení , jehož ustanovení stojí na zásadě, že pohledávky subjektu, který provádí výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí, mají přednost před ostatními uspokojovanými pohledávkami. Takovým subjektem je nepochybně též soudní exekutor. Předmětné stanovisko je dle jeho názoru rovněž v rozporu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu, který ve svém nálezu z 23.2.2006, sp. zn. , vyjádřil názor, že soudní exekutory nelze chápat jako soukromé osoby, ale jako subjekty vykonávající státní moc, tedy jako veřejné činitele. Náklady soudního exekutora vzniklé při exekuci prodejem nemovitosti proto musí být posuzovány stejně jako náklady soudu při výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí. Stanovisko Nejvyššího soudu konečně odporuje i ustanovení exekučního řádu, podle něhož soudní exekutor vykonává svou činnost za úplatu, což mimo jiné zaručuje jeho (ekonomickou) nezávislost a nestrannost. Vzhledem ke všem uvedeným důvodům dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněná navrhla zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ).

Dovolání – přípustné podle , odst. 2 ve spojení s a – není důvodné.

Podle lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání včetně jejich obsahového vymezení ( věta první ). Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne z úřední povinnosti též k vadám uvedeným v , odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 (tzv. zmatečnostem), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Jelikož takové vady z obsahu spisu nevyplývají, je předmětem dovolacího přezkumu závěr, že odvolací soud při přezkumu odvolání proti usnesení o rozvrhu rozdělované podstaty, vydanému soudem prvního stupně před 1. 1. 2008, postupuje podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2007, a že pohledávka exekutora z titulu nákladů exekuce nebude uspokojena poměrně.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Jak se z obsahu spisu podává, usnesení okresního soudu o rozvrhu rozdělované podstaty bylo vydáno dne 6. 11. 2007 - podle ve znění do 31. 12. 2007 (tj. před novelou, provedenou ). O odvolání proti tomuto rozhodnutí rozhodoval krajský soud dne 27. 2. 2008.

Ústavní soud v několika svých rozhodnutích (srov. např. nález sp. zn. z 24. 9. 2009) uzavřel, že exekuční řízení uskutečňované na základě usnesení soudu o nařízení exekuce vydaného před účinností je třeba posoudit podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2007. Protože se o takový případ v souzené věci jedná, je třeba odkázat na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu (ve znění účinném do 31. 12. 2007), z 15. 2. 2006, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2006, pod č. 31. Nejvyšší soud v jeho bodě XVIII. zaujal názor, že pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovitostí uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve „třetí“ skupině ( ). Na tento svůj závěr Nejvyšší soud v plném rozsahu odkazuje a pro úplnost dodává, že odlišný právní režim zavedla (speciálním ustanovením) teprve novelizace exekučního řádu, provedená , účinným od 1. 1. 2008, který v bodě 17 svého článku I. ustanovení exekučního řádu doplnil o odstavec druhý, podle něhož se náklady exekuce uspokojují jako pohledávky nákladů řízení ve skupině uvedené Závěr odvolacího soudu, že v projednávané věci je třeba aplikovat exekuční řád ve znění zákona účinném do 31. 12. 2007, je tedy správný.

Nejvyšší soud v této souvislosti také uzavřel, že pohledávka exekutora z titulu nákladů exekuce může být ve skupině podle uspokojena až poté, co budou plně uspokojeny ostatní pohledávky této skupiny (srov. usnesení z 10. 3. 2008, sp. zn. a ze 17. 3. 2010, sp. zn. ).

Jelikož se správnost napadeného rozhodnutí dovolateli zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle části věty před středníkem zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení , a odůvodněn procesním neúspěchem dovolatele, jakož i skutečností, že oprávněné, jež by ve smyslu výše uvedených ustanovení měla právo na jejich náhradu, náklady dovolacího řízení (podle obsahu spisu) prokazatelně nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. června 2010

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.

předseda senátu