Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 362/2009

20 Cdo 362/2009U S N E S E N Í

UNILES, a. s.

,

J. V

.,

za účasti manželky povinného

L. V

.,

a zástavního věřitele

CDV-2, LTD,

zastoupeného JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem v Praze 5, Elišky Peškové 15, pro 37 386,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. , o dovolání zástavního věřitele proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 30. 4. 2008, č. j. -39, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 30. 4. 2008, č. j. -39,

se ruší

a věc

se vrací

tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 26. 9. 2007, č. j. -30, jímž okresní soud z rozdělované podstaty 311.025,06 Kč uspokojil v první skupině ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “) náklady exekuce a ve třetí skupině ( ) část pohledávky zástavního věřitele CDV-2, LTD ve výši 238.780,16 Kč, čímž byla celá podstata rozdělena. Odvolací soud považoval pohledávku exekutora na náhradu nákladů exekuce za pohledávku první skupiny, neboť vyšel ze , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění dříve výslovně neupravoval, v jaké skupině mají být náklady exekuce uspokojeny, a tak byl s účinností od 1. 1. 2008 doplněn v ustanovení tak, že „náklady exekuce se uspokojují jako pohledávky nákladů řízení ve skupině uvedené v “. Odvolací soud, který - na rozdíl od soudu prvního stupně rozhodoval již v době účinnosti této novely, vyšel při rozhodování z novelizovaného znění a stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. , postihující stav právní úpravy v době před účinností uvedené novely, považoval za překonané.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl zástavní věřitel dovoláním z důvodu nesprávného právního posouzení věci ( ). Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že dovolací soud dosud neřešil otázku pořadí pohledávky z nákladů exekuce za situace, kdy exekuční řízení bylo zahájeno před novelou exekučního řádu provedenou (tj. v době, kdy náklady exekuce byly podle čl. XIII. stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. považovány za pohledávku třetí skupiny), avšak rozhodnutí odvolacího soudu o rozvrhu bylo vydáno až po 1. 1. 2008, kdy novela, zařazující náklady exekuce k pohledávkám první skupiny, nabyla účinnosti. Aplikací novely i na exekuční řízení zahájené v roce 2005 dochází k tzv. pravé retroaktivitě, jež je nepřípustná. K retroaktivitě práva odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2007, sp. zn. ; nález ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. ; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. . Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud projednal věc a rozhodl o dovolání podle , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. ), dále též jen „ “.

Dovolání je přípustné ve smyslu , odst. 3 ve spojení s a odst. 2 , a je i důvodné, neboť odvolací soud předestřenou otázku nesprávně právně posoudil a rozhodl o ní v rozporu s dosavadní judikatorní praxí.

V dovolacím řízení zásadně platí, že při posuzování věcné správnosti dovoláním napadeného pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu nemůže dovolací soud přihlížet ke změnám v právní úpravě, které nastaly po rozhodnutí odvolacího soudu (k tomu srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 11. 1994, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/1997 pod č. 5, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2002, sp. zn. ).

Nejvyšší soud i Ústavní soud již také ve svých dřívějších rozhodnutích (srov. např. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. ; nález Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2009 a nález ze dne 5. 5. 2009) uzavřel, že exekuční řízení uskutečňované na základě usnesení soudu o nařízení exekuce vydaného před účinností je třeba posoudit podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2007. Protože se o takový případ v souzené věci jedná, je třeba odkázat na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu (účinného do 31. prosince 2007), ze dne 15. února 2006, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2006, pod č. 31. Nejvyšší soud v jeho bodě XVIII. zaujal názor, že pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovitostí uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve „třetí“ skupině ( ).

Nejvyšší soud v této souvislosti již také uzavřel, že pohledávka exekutora z titulu nákladů exekuce může být ve skupině podle uspokojena až poté, co budou plně uspokojeny ostatní pohledávky této skupiny (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2008, sp. zn. ).

Dovolací soud nemá důvod se od těchto názorů v projednávané věci odchýlit. Závěr odvolacího soudu, že v projednávané věci je třeba aplikovat již ve znění , je tedy nesprávný. Nejvyšší soud

tedy - aniž nařizoval jednání ( , věta první, ) - rozhodnutí odvolacího soudu zrušil ( , 3, ) a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Soudy jsou právním názorem dovolacího soudu vázány (§ 243d odst. 1, věta první,

).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. května 2010

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á

předsedkyně senátu