Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2016/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně LOANINVEST LIMITED, se sídlem Walkers SPV Limited, Walker House, Mary Street, P.O.Box 908GT, George Town, Grand Cayman, Kajmanské ostrovy, registrační číslo 127383, zapsané v Registry of Companies, Cayman Islands, B.W.I., zastoupené Mgr. Janem Buřilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 34, proti žalovaným 1/ Mgr. M. M., 2/ MUDr. K. M., 3/ P. M., a 4/ Mgr. R. R., všem zastoupeným Mgr. Liborem Holemým, advokátem se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Meziříčská 774, o zaplacení částky 550.086,86 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře, ze dne 22. ledna 2008, č. j. -319, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 22. ledna 2008, č. j. -319, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 19. července 2007, č. j. -288, kterým byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobkyni 550.086,86 Kč se zde specifikovaným příslušenstvím s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost ostatních žalovaných, není přípustné podle , ve znění účinném do 30. 6. 2009 - dále jen „ “ (srov. článek II, bod 12. ), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá z hlediska kritérií uvedených v po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle , který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle vyloučeno; při úvahách o přípustnosti dovolání podle musí proto dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2002, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. ).

Přestože žalovaní v dovolání avizují použití dovolacího důvodu podle , ve skutečnosti uplatnili – jak vyplývá z obsahu dovolání – výhradně dovolací důvod uvedený v mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci. Nebrojí totiž proti právnímu posouzení věci, tzn. nevytýkají, že soudy použily jiný právní předpis, než který měly použít, nebo sice aplikovaly správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložily, popřípadě ze správných skutkových zjištění vyvodily nesprávné právní závěry, nýbrž zpochybňují skutková zjištění, která byla významná pro právní posouzení věci.Podstatu jejich dovolacích námitek tvoří výtky týkající se nesprávně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Jsou přesvědčeni, že v řízení nebylo dostatečně prokázáno, kdo byl oprávněn za žalobkyni jednat, ani kdy byla JUDr. J. S. udělena plná moc k jejímu zastupování. Oproti odvolacímu soudu prosazují názor, že žalobkyní předložené y nebyly způsobilé prokázat, že jde o právnickou osobu s právní subjektivitou, ani že dluh ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 31. 7. 1998 s Českou spořitelnou, a.s. uznali co do důvodu i výše. Skutkového charakteru je rovněž jak námitka žalovaných, že soudy obou stupňů při posuzování platnosti jejich prohlášení o uznání dluhu pominuly, že s Českou spořitelnou, a.s. smlouvu o úvěru nikdy neuzavřeli, tak i výhrada vůči správnosti závěru odvolacího soudu ohledně vážnosti vůle účastníků smlouvy o postoupení pohledávky, kdy žalovaní namítají, že fyzické osoby, které tuto smlouvu za smluvní strany (právnické osoby) podepsaly, neznaly její obsah, takže jejich vůle nemohla k uzavření smlouvy vůbec směřovat (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 73/2000, ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002, ze dne 24. 6. 2004, sp. zn. , publikované v časopise Právní rozhledy pod označením 19/2004, v nichž je shodně dovozováno, že závěr o vážnosti vůle je skutkovým zjištěním soudu). Argumentují-li žalovaní nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud (stejně jako před ním soud prvního stupně) nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že jak smlouva o postoupení pohledávky, tak i jejich uznávací prohlášení jsou neplatnými právními úkony, že žalobkyně není v daném sporu aktivně legitimována a že právo na vrácení dluhu je promlčeno.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a Žalovaným, jejichž dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalobkyni náklady vynaložené v souvislosti s vyjádřením k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 10.000,- Kč ( , ve spojení s a , v platném znění) a z paušální částky náhrad hotových výdajů v částce 300,- Kč ( a 3 , v platném znění).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 16. června 2010

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r. předsedkyně senátu