Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2550/10

Ústavní soud rozhodl dne 21. září 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatelů 1) Mgr. M. M., 2) MUDr. K. M. a 3) P. M., všech zastoupených Mgr. Liborem Holemým, advokátem se sídlem Meziříčská 774, 756 61 Rožnov pod Radhoštěm, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. června 2010 č. j. -350, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočky v Táboře ze dne 22. ledna 2008 č. j. -319 a rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 19. července 2007 č. j. -288, takto :

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatelé napadli v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k zásahu do jejich ústavně zaručených základních práv, zakotvených v , d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a dále k porušení , 4 a y ČR.

Dle odůvodnění návrhu mělo se tak stát tím, že Nejvyšší soud ČR v odůvodnění svého usnesení nereagoval odpovídajícím způsobem na všechny otázky, které stěžovatelé v souladu s označili za otázky zásadního právního významu. Jsou toho názoru, že v důsledku toho se rozhodnutí Nejvyššího soudu dostalo do rozporu s rozhodovacími důvody nálezu Ústavního soudu

sp. zn.

. Na podporu tohoto svého přesvědčení stěžovatelé citovali některé pasáže z odůvodnění jimi podaného dovolání a posléze, aniž by soudu prvého stupně či soudu odvolacímu čehokoliv vytkli, se domáhali, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí obecných soudů nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Obdobně je povinen postupovat soudce zpravodaj, je-li návrh podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání [ , odst. 2 písm. a) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Jak bylo zjištěno z obsahu odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, dovolání stěžovatelů směřující proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočky v Táboře ze dne 22. ledna 2008 č. j. -319 odmítl [ věta první, , ve znění účinném do 30. června 2009], neboť není přípustné podle a nebylo shledáno přípustným ani podle , odst. 3 Dle tamního soudu, jak blíže je v odůvodnění předmětného usnesení rozvedeno, námitky stěžovatelů jednak míří na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci a, v případě, kdy stěžovatelé argumentují nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud (stejně jako před ním soud prvního stupně) nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci.

Z uvedeného se podává, že dovolání v záležitosti stěžovatelů evidentně nebylo na základě předložených skutkových námitek z pohledu případného posouzení otázky zásadního právního významu možno posoudit jako (ne)přípustné, resp. tuto možnost svým dispozičním úkonem stěžovatelé ani nezaložili, neboť rámec takto zákonem předpokládané (případné) přípustnosti dovolání je determinován posouzením toliko výtek (otázek) právních, byť i případně v rovině procesní [ , odst. 3 ] ; což shodně dokládá v tomto směru i judikatura Ústavního soudu (kupř. nálezy

sp. zn.

,

,

,

,

). Poněkud jinak vyjádřeno, nelze zde efektivně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní (takto procesní) otázky zásadního významu.

V uvedeném rozsahu bylo tudíž nutno posoudit návrh stěžovatelů jako zjevně neopodstatněný, když je zřejmé, že povahou námitek obsažených v podaném mimořádném opravném prostředku (dovolání) nemohli posouzení otázky zásadního právního významu vůbec otevřít. Tento závěr vyplývá v návaznosti na rozhodovací důvody, jimiž soud prvého stupně a odvolací soud své rozsudky podložili, pročež takto i odkaz na nález

sp. zn.

působí naprosto nepřiléhavě.

Ohledně rozsahu petitu požadujícího zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka v Táboře ze dne 22. ledna 2008 č. j. -319 a rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 19. července 2007 č. j. -288 promítá se potom popsaná procesní situace následně v tom, že pro aplikaci výjimky uvedené v , ve znění pozdějších předpisů, nejsou splněny náležité předpoklady, když k odmítnutí (stěžovateli podaného) dovolání nedošlo v důsledku kvalifikace tohoto odmítnutí jako nepřípustného z důvodů závisejících na uvážení orgánu, jenž o něm rozhodoval, kterou citované ustanovení předpokládá. Z toho posléze plyne, že v této části byla ústavní stížnost podána po lhůtě k tomu zákonem stanovené [ , 4 , ve znění pozdějších předpisů].

Na základě uvedených důvodů bylo proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [ , odst. 2 písm. a) , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. září 2010

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu