Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3725/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Šuka a JUDr. Petra Gemmela ve věci žalobce CORSAIR (Luxembourg) No 11 S. A., se sídlem L-1115 Luxembourg, Boulevard Konrad Adenauer 2, Lucemburské velkovévodství, zastoupeného Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Koliště 55, PSČ 602 00, proti žalované JUDr. H. K., jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně Star - Pack, společnost s ručením omezeným, identifikační číslo 48153583, o určení pravosti a pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. dubna 2008, č. j. -115, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 6. března 2007, č. j. -47, zamítl Krajský soud v Ostravě žalobu, kterou se žalobce CORSAIR (Luxembourg) No 11 S. A. domáhal vůči žalované správkyni konkursní podstaty úpadkyně Star - Pack, společnost s ručením omezeným, určení, že žalobce má za úpadkyní pohledávku ve výši 41.757.427,09 Kč s právem na oddělené uspokojení z výtěžku zpeněžení ve výroku specifikovaných nemovitostí.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.

Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle a , , ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „ “), jako nepřípustné.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel přitom žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, Nejvyššímu soudu k řešení nepředkládá.

Závěr, podle něhož zástavní právo i podle právní úpravy účinné do 31. srpna 1998 podléhalo promlčení, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil v rozsudku ze dne 25. dubna 2007, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2007, pod číslem 95 (k témuž závěru se Nejvyšší soud posléze přihlásil i v rozsudcích ze dne 24. ledna 2008, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2008, pod číslem 124, ze dne 15. února 2008, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2008, pod číslem 123, ze dne 27. března 2008, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročník 2009, pod číslem 114, či v usneseních ze dne 29. července 2008, sp. zn. a ze dne 26. srpna 2008, sp. zn. , jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Zjevně nesprávný je v této souvislosti argument, že uvedená rozhodnutí zde nebyla v době uzavření zástavní smlouvy (27. října 1995) a aplikace závěrů v nich formulovaných na zástavní právo zřízené touto smlouvou představuje porušení zákazu retroaktivity právních předpisů. Judikatura soudů vyšších stupňů slouží právě ke sjednocení výkladu těch ustanovení zákonů, jež jsou právní praxí vykládána rozdílně (jež si část právní praxe vykládá chybně). Je samozřejmé, že taková judikatura vzniká s určitým časovým odstupem a názor, že dovolatel má být chráněn, protože patřil k těm, kdož si zákon vykládali chybně, vyznívá absurdně (srov. shodně důvody usnesení Nejvyšších soudu ze dne 12. března 2008, sp. zn. či ze dne 25. září 2008, sp. zn. , jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).

V rozsudku sp. zn. Nejvyšší soud také vysvětlil, že promlčecí doba počíná běžet ode dne, kdy zástavní právo mohlo být vykonáno poprvé, tj. ode dne, kdy vzniklo právo na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy. Způsob, jakým lze realizovat zástavní právo vzniklé podle právní úpravy účinné do 31. srpna 1998, pak Nejvyšší soud vyložil již v usnesení uveřejněném pod číslem 46/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Proto nemá důvodu připustit dovolání ani k posouzení námitky, podle níž do 31. srpna 1998 „nebylo zákonem upraveno, jakým způsobem se lze domoci práva na uspokojení ze zástavy“ a tudíž „neexistovala objektivní možnost realizace zástavního práva“, z čehož dovolatel dovozuje, že promlčecí doba nemohla začít běžet.

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí netkví ani v řešení důsledků zjištění sporné pohledávky v konkursu, prohlášeném na majetek úpadkyně usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. dubna 1999, sp. zn. , zrušeným k odvolání úpadkyně usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. dubna 2001, sp. zn. , na běh promlčecí doby. Napadené rozhodnutí je v tomto ohledu v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně s rozsudkem ze dne 27. září 2006, sp. zn. , v rozsudku výslovně zmíněným, jenž byl uveřejněn pod číslem 72/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Jelikož závěr o promlčení sporné pohledávky (jenž, jak vyloženo výše, napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní) obstojí jako samostatný důvod pro zamítnutí žaloby, jsou pro posouzení přípustnosti dovolání bez významu námitky dovolatele, podle nichž soudy porušily povinnost poskytnout dovolateli poučení o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání čerpání poskytnutého úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly.

Rozhodné znění (do 31. prosince 2007) plyne z , bodu 1. a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. března 2010 JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu