Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 319/2009

U S N E S E N Í

a) MUDr. K. Č.

a

b) MUDr. Z. Č

., oba zastoupeni JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1, proti žalovanému

Statutárnímu městu Brnu

, se sídlem v Brně, Dominikánské náměstí 1, zastoupenému JUDr. Vladimírou Odehnalovou, advokátkou se sídlem v Brně, Masarykova 2, o vyklizení nemovitostí, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání obou žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 7. 2008, č. j. -80, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně svým shora označeným rozsudkem potvrdil zamítnutí žaloby, podle níž měl být žalovaný zavázán vyklidit nemovitosti parc. č. 77/2 (zahradu) a stavební parcelu č. 253 s rekreační chatou č. ev. 17 v k. ú. Ú. u B., obec B., zapsané na LV č. 10001, vedené u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, pracoviště Brno-město, a tyto nemovitosti vyklizené vydat žalobcům a) a b). Odvolací soud konstatoval, že žalobcům nesvědčí aktivní věcná legitimace ve sporu podle restitučních předpisů, neboť nebyli občany ČR a tedy nesplňovali jednu ze podmínek pro navrácení majetku oprávněným osobám. Odvolací soud se ohledně právního posouzení věci ztotožnil s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 20. 9. 2007, č. j. -59, a zavázal žalobce zaplatit společně a nerozdílně žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 7.854,- Kč k rukám jeho právní zástupkyně.

Žalovaní podali proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, ve kterém brojili proti právním závěrům odvolacího soudu, zejména ve vztahu k majetku, který dříve propadl státu nezákonným trestním rozsudkem. Nyní jsou však žalobci soudně rehabilitováni. Mají tedy již z titulu zrušeného výroku o propadnutí majetku nárok na vydání nemovitostí, které vlastnili; jde o nárok

ex

tunc, žalobci by měli – vedle zápisu vlastnictví do katastru – požívat ochrany vlastnického práva podle ustanovení § 126 obč. zák. a tedy uspět se svou žalobou. Dovolatelé žádali, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, taktéž i rozsudek soudu prvního stupně, a vrátil věc prvostupňovému soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud shledal, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě ( , ). Žalobce zřejmě dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení a uplatněný dovolací důvod, který by dovolací soud přezkoumal v případě pozitivního závěru o přípustnosti dovolání, bylo možné podřadit pod (tvrzené nesprávné právní posouzení věci).

Přípustnost dovolání je podle dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost dovolání podle , b) (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a

dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.

Podle

má rozhodnutí

odvolacího soudu ve věci samé

po právní

stránce zásadní význam

zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Ústavní soud svým nálezem sp.zn. posoudil vztah mezi , o soudní rehabilitaci, a , o mimosoudních rehabilitacích. Dále zaujal stanovisko k důsledkům rozhodnutí o zrušení trestu propadnutí majetku podle , a to v nálezu sp.zn. a stanovisku pléna Ústavního soudu . Vyslovil, že

pravomocná soudní rozhodnutí podle , o soudní rehabilitaci, pokud obsahují rovněž výroky o zrušení vedlejších trestů propadnutí majetku, nejsou u způsobilou být podkladem k provedení zápisu vlastnických práv a jiných věcných práv k nemovitostem.

K tomuto svým nálezem sp.zn. uvedl, že

samotným zrušením výroku o propadnutí majetku ve smyslu nedošlo k obnovení vlastnického práva.

Nejvyšší soud v obdobných věcech taktéž několikráte rozhodoval;

i když zákon o soudní rehabilitaci stanovil, že se trestní rozsudky zrušují k datu, kdy byly vydány, a došlo k navození stavu, jakoby rehabilitovaný nepozbyl vlastnictví, ustanovení § 23 ods. 2 téhož zákona samo o sobě nedovolovalo, aby rehabilitovaný získal svůj majetek zpět revindikací

(např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn ).

Ustanovení odkazuje na právní režim týkající se majetku, který dříve propadl nyní rehabilitovaným osobám, a to s použitím zvláštního zákona (viz jeho ustanovení § , 20). Tím je , o mimosoudních rehabilitacích, jehož účelem je zmírnění některých majetkových a jiných křivd. Jednou z podmínek je, aby ten, kdo byl v době nesvobody postižen trestem propadnutí majetku, byl uznán za oprávněnou osobu podle tohoto restitučního zákona; s tím souvisí splnění podmínky státního občanství. Žalobci v předcházejícím řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. nebyli shledáni oprávněnými osobami podle restitučních předpisů. Proto nyní nejsou oprávněni požadovat po žalovaném (vlastníku nemovitostí) vyklizení a předání předmětných věcí. Nejsou tedy aktivně věcně legitimováni ve sporu. Nelze dovozovat, jak to činí žalobci, že vlastnické právo ke sporným nemovitostem bylo ex tunc obnoveno jen v důsledku zrušení trestu propadnutí majetku za údajně nezákonné opuštění republiky. Je-li nyní rozhodováno o vyklizovací – nikoli tedy restituční – žalobě, pak na straně žalobců absentuje i naléhavý právní zájem v intencích Jde o obdobné obcházení restitučních předpisů, jaké bylo dovozeno v případech určovacích žalob po neúspěchu při restituci – k tomu srov. např. stanovisko pléna ÚS Pl. ÚS st. – 21/05 (č. 477/2005 Sb.) nebo rozsudek velkého senátu NS sp. zn. .

Nejvyšší soud uzavírá, že odvolací soud rozhodl ve věci správně, ve smyslu konstantní judikatury. Rozhodnutí odvolacího soudu tedy nevykazuje judikatorní přesah či novost a napadenému rozsudku nelze přiznat zásadní právní význam ve smyslu , odst. 3

Dovolání žalobců bylo proto podle věty první a odmítnuto.

Žalovaný se k dovolání písemně nevyjádřil a proto mu nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek podle přípustný.

V Brně dne 12. května 2010

JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.

předseda senátu