Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1782/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně podala dovolání proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Praze, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Praha-východ z 14.12.2000, čj. -27, a byl zamítnut návrh žalobkyně na připuštění dovolání. Oba soudy dospěly k závěru, že návrhu žalobkyně, aby bylo určeno, že je vlastníkem blíže specifikovaných pozemků v katastrálním území B. n. L., nelze vyhovět. Uvedené pozemky byly původně ve vlastnictví V. S., jemuž byly odňaty v důsledku výroku o propadnutí jmění v trestním řízení, a dne 31.3.1964 bylo vloženo vlastnické právo pro čs. stát – ONV P. V. S. zemřel 15.6.1969 se zanecháním závět, podle níž se stali dědici jeho majetku rovným dílem R. S., J. S., A. H., a matka žalobkyně F. V. Řízení o návrhu žalobkyně na vydání nemovitostí podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen \" zákon o půdě\"), skončilo rozhodnutím správního orgánu, že dohoda o vydání předmětných nemovitostí navrhovatelce se neschvaluje, protože navrhovatelka není oprávněnou osobou ve smyslu zákona o půdě. Soudy neshledaly žalobkyni aktivně věcně legitimovanou ve sporu o určení vlastnictví k uvedeným pozemkům. Své právo totiž dovozuje ze závěti, kterou měla její matka dědit majetek V. S., ten však ke dni své smrti tento majetek nevlastnil a majetek tedy nemohl být proto předmětem dědictví. I když byl V. S. rehabilitován podle , o soudních rehabilitacích, a trest propadnutí majetku byl zrušen, mohly být nároky k takovému majetku uplatněny jen podle zvláštního předpisu, v daném případě podle zákona o půdě. Odvolací soud se zabýval konkurencí obecného předpisu, tj. , a zvláštního předpisu, tj. zákona o půdě, a uzavřel, že právní úprava ve zvláštním předpisu má při odstraňovaní majetkových křivd z let 1948-1989 přednost.

Dovolatelka dovodila přípustnost svého dovolání z (zřejmě ve znění platném od 1.1.2001) s odůvodněním, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Odvolací soud podle ní věc nesprávně posoudil, protože v případě, kdy původní výrok trestního soudu byl zrušen, pohlíží se na plně rehabilitovaného původního vlastníka, jako by k propadnutí majetku vůbec nedošlo. Důvod naléhavého právního zájmu spatřuje v přednosti předpisu obecného, tedy , a tedy v dědické posloupnosti při dědění majetku ve prospěch žalobkyně. Je toho názoru, že \"u soudně rehabilitovaných občanů nemůže jít o formu zmírnění některých majetkových křivd, ale o jejich plné, zvláštním zákonem neomezené právo, pokud jde o nakládání s vlastním majetkem a zvláštním zákonem neomezené dědické právo, které z hlediska posloupnosti jejich dědiců určuje obecný předpis – \". Poukazuje na to, že pokud se na rehabilitovaného pohlíží, jako by nebyl odsouzen, nemůže v právním státě dojít ani k omezení práv jeho dědiců, jakož i na zásluhy, které žalobkyně projevila ve vztahů k původnímu vlastníkovi, o nějž pečovala a až do jeho smrti mu pomáhala. Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů , a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedením podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění účinném před 1.1.2001 (dále jen \"OSŘ\").

Poté, kdy bylo včasné dovolání doplněno advokátkou, jež byla žalobkyni ustanovena soudem k zastupování pro dovolací řízení, splňuje náležitosti uvedené v . Vady řízení uvedené v nebyly dovolacím soudem zjištěny, ani dovolatelkou uplatňovány. Napadeným rozsudkem byl potvrzen první rozsudek soudu prvního stupně v této věci. Za situace, že odvolací soud nevyhověl návrhu žalobkyně na připuštění dovolání učiněnému v průběhu odvolacího řízení, by proto bylo dovolání přípustné jen v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam( ).

K takovému závěru dovolací soud nedospěl. Zastává sice názor, že vlastníkovi nelze bránit v uplatnění vlastnických práv i při existenci zvláštních, restitučních předpisů, pokud na stát nebo právnickou osobu nepřešlo v minulosti vlastnické právo k nemovitosti, to se však netýká daného případu, kdy k přechodu vlastnictví nesporně došlo, a kdy náprava křivd je možná jen na základě zvláštního předpisu, tedy zákona o půdě. Žalobkyně dovozuje, že vlastnické právo V. S. k předmětným pozemkům bylo dodatečně obnoveno v důsledku zrušení trestu propadnutí majetku, takže po jeho smrti přešlo na dědice, a restituční předpisy na ně nelze vztahovat. Touto otázkou, tj. konkurencí , soudních rehabilitacích a zákonů restitučních, se však opakovaně zabývaly nejen obecné soudy, ale i Ústavní soud České republiky, např. v usnesení z 20.1.1998, sp.zn. nebo v nálezu ze dne 29.10,1997, sp. zn. . V něm vyslovil, že i když zákon o soudní rehabilitaci v stanovil, že trestní rozsudky se zrušují k datu, kdy byly vydány, a došlo ke stavu, kdy rehabilitovaný tedy neztratil vlastnictví, pak ustanovení téhož zákona nedovolovalo, aby rehabilitovaný získal svůj majetek zpět reivindikací. Teprve samostatný zákon měl stanovit, jak budou nároky uplatňovány, jaký bude jejich rozsah a jak bude náhrada provedena.Zvláštní zákon pak řešil řadu souvisejících otázek, např. lhůtu pro uplatnění nároku, jejíž nedodržení bylo sankcionováno ztrátou nároku. Ne každému původnímu vlastníkovi také zákon přiznal postavení oprávněné osoby. Ústavní soud též poukázal na to, že i Evropská komise pro lidská práva ve svých rozhodnutích akceptovala, že státy mají právo stanovit vlastní podmínky pro zákonnou restituci majetku.

Protože tedy právní problematika, kterou dovolatelka považuje za zásadní právní otázku, byla již dostatečně řešena obecnými soudy i soudem ústavním, a to v souladu s právními závěry odvolacího soudu, neshledal dovolací soud jeho rozhodnutí za zásadně právně významné a dovolání jako nepřípustné odmítl ( odst., 4, ).

Výrok o nákladech dovolacího řízení vychází z toho že žalovanému, který by měl nárok na jejich náhradu podle , a , prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. dubna 2003

JUDr. Josef Rakovský

předseda senátu