Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1183/2008

U S N E S E N Í

ve věci žalobce

V. K.

, zastoupeného Mgr. Janem Olšiakem, advokátem se sídlem v Rakovníku, Vysoká 267/I, proti žalované

M. K.

, zastoupené Mgr. Zdeňkem Honzíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Rooseveltova 16, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2007, č. j. -212, takto:

I. Řízení o dovolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 26. června 2007, č. j. -175, se zastavuje.II. Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2007, č. j. -212, se odmítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.360,- Kč k rukám zástupce žalobce Mgr. Jana Olšiaka do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Podle (dále jen „“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud v Rakovníku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. června 2007, č. j. -175, rozhodl, že „do výlučného vlastnictví žalobce se přikazuje osobní automobil S. C. 1,6 CL, že „žalovaná je povinna žalobci na vypořádání podílu zaplatit 552.500,- Kč ve lhůtě 3 měsíců od právní moci rozsudku“, a dále rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21. listopadu 2007, č. j. –212, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu a výslovně též proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřuje v a uplatnila dovolací důvod podle a odst. 2 písm. b)

Žalobce navrhl odmítnutí dovolání.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání je účastníkům znám, společně s vyjádřením k dovolání tvoří obsah procesního spisu, a dovolací soud proto na ně odkazuje.

Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle ve znění účinném do novely provedené

Dovolatelka v dovolání kromě rozsudku odvolacího soudu napadla výslovně i rozsudek soudu prvního stupně. Funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána; řízení o takovém podání Nejvyšší soud zastaví podle (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 2006, pod pořadovým č. 47). Dovolací soud proto řízení o dovolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně podle zastavil.

Dovolání žalované v části, v níž směřovalo proti rozsudku odvolacího soudu, není přípustné.

Podle ustanovení dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam.

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolání je podle ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tedy důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelka spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v rozporu s hmotným právem potud, že soudy při vypořádání členského podílu nezohlednily skutečnost, že vyklizení žalobce z bytu bylo soudním rozhodnutím podmíněno zajištěním přiměřeného náhradního bytu a tuto skutečnost nepromítly do ocenění členského podílu, resp. do výše částky, kterou je žalovaná povinna žalobci zaplatit na vypořádání zaniklého společného jmění manželů.

Soudy v této souvislosti vyšly ze skutkového zjištění – opírající se o shodnou výpověď účastníků – že žalobce v předmětném bytě po odstěhování se fakticky nebydlí, byt užívá pouze žalovaná, přičemž v průběhu řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná přiměřený náhradní byt žalobci zajistila, resp. že by se žalobce domáhal např. soudní cestou, aby mu bylo užívání bytu umožněno, případně bytová náhrada zajištěna. To ostatně potvrzuje i sám žalobce v dovolání výslovným poukazem na skutečnost, že nevyužil svého práva požadovat přiměřený náhradní byt a z bytu se dobrovolně odstěhoval do bytu, který si zajistil sám. Ostatně ani žalovaná v dovolání netvrdí opak, pouze má za to, že i v současné době existuje „zatížení jejího členského podílu“ právem bydlení žalobce.

Dovolací soud vychází ze závěrů ustálené judikatury potud, že jestliže se ten, jemuž bylo rozhodnutím soudu uloženo byt vyklidit, dobrovolně z bytu vystěhuje, splnil tím svou povinnost; nemůže tu už dojít k obnovení závazku ani k navrácení lhůty k jeho splnění a tím méně k opětovnému oprávnění byt užívat do doby, než bude přidělen náhradní byt nebo poskytnuto náhradní ubytování (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. dubna 2006, sp. zn. , publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod C 4294 a tam uvedenou judikaturu).

V usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. února 2010, sp. zn. , uveřejněném na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky –

www.nsoud.cz

vyslovil dovolací soud názor, podle kterého soudy při vypořádání společného jmění manželů k tzv. právu bydlení osoby, které svědčilo právo bydlení do zajištění bytové náhrady, správně nepřihlédly v situaci, kdy oprávněná osoba byt po jejím svémocném vyklizení osobou povinnou neužívala a povinná oprávněnému rozhodnutím stanovenou formu bytové náhrady nezajistila.

Závěry uvedené judikatury jsou v dané věci aplikovatelné potud, že pokud došlo žalobcem k odstěhování se z bytu, v němž v důsledku toho nebydlí, přičemž žalovaná žalobci soudním rozhodnutí stanovenou bytovou náhradu nezajistila, pak postup odvolacího soudu, který při zjišťování obvyklé ceny členského podílu v bytovém družstvu v rámci vypořádání společného jmění manželů vycházel ze skutečnosti, že hodnota tohoto členského podílu není zatížena tzv. právem bydlení žalobce, je třeba považovat za správný.

Žalovaná dále v dovolání namítala, že „se jí zdá v rozporu s dobrými mravy“, jestliže v důsledku délky trvajícího řízení došlo na straně jedné „k podstatnému zvýšení obecné ceny bytu“ a na straně druhé k podstatnému snížení ceny vypořádávaného osobního automobilu. Přestože v této souvislosti neformuluje otázku zásadního právního významu, je zřejmé, že fakticky soudům vytýká, že v případě v kratší doby, v níž by bylo řízení skončeno, by nedošlo k cenovým disproporcím u vypořádávaných hodnot, jako je tomu při v daném případě při delší době řízení.

Uvedenou problematikou se dovolací soud již opakovaně zabýval (k tomu srovnej např. rozsudek ze dne 8. září 2008, sp. zn. nebo rozsudek ze dne 22. června 2009, sp. zn. , uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky –

www.nsoud.cz

) se závěrem, že pokud v důsledku délky řízení dojde k nárůstu ceny vypořádávané věci (mutatis mutandis stejný závěr platí i pro snížení ceny), nelze tuto skutečnost při rozhodování o vypořádání zohlednit změnou kritérií, podle kterých se tato cena určuje, ale případné nároky vyplývající z průtahů v řízení lze uplatnit podle zvláštního předpisu – , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkon veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu , a dovolání proti němu není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci vznikly náklady (, , a ). Náklady vzniklé žalobci představují odměnu advokáta za jeho zastoupení v dovolacím řízení, která činí podle , 3 a . , v platném znění – (dále jen „“), 10.000,- Kč (po snížení ve smyslu , ve spojení s vyhlášky o 50 % a o dalších 50 % podle vyhlášky), přičemž žalobci dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření žalobce k dovolání žalované) podle ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 10.300,- Kč. Žalobci dále náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč ( ), a celkové náklady dovolacího řízení tak činí 12.360,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z a ,

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nebude-li ve stanovené lhůtě splněna povinnost tímto usnesením uložená, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 27. dubna 2010

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu