Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4131/2008

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

statutárního města Kladna

M. C.

, zastoupené Mgr. Tomášem Výborčíkem, advokátem se sídlem Kladno, nám. Starosty Pavla 40, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp.zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. března 2008, č.j. -53, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. března 2008, č.j. -53, a rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 2. října 2007, č.j. -36,

se zrušují

a věc

se vrací

okresnímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Kladně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 2. 10. 2007, č.j. -36, uložil žalované vyklidit do 3 měsíců od právní moci rozsudku byt

ve 2. podlaží domu č.p. 1898 v K. na ulici V. (dále „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“); současně rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalované Krajský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 19. 3. 2008, č.j. -53, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že „vyklizení žalované je vázáno na zajištění přístřeší“, potvrdil ho ve výroku o nákladech řízení a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud vzal ve shodě se soudem prvního stupně za prokázáno, že žalobce (vlastník předmětného domu) dal žalované (nájemkyni předmětného bytu) výpověď z nájmu bytu z důvodu podle ve znění po novele provedené (dále jen „“), neboť žalovaná nezaplatila na nájemném ničeho za dobu několika měsíců, že nepodala ve lhůtě 60-ti dnů od doručení výpovědi žalobu na její neplatnost, že v rámci exekučního řízení uhradila celý dluh na nájemném včetně nákladů spojených se soudním řízením, že v bytě bydlí se svojí dcerou a jejím nezletilým synem, a že její zdravotní stav není (zejména po prodělaném infarktu) dobrý. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že žalobce se právem ( ) domáhá vyklizení žalované, neboť tato užívá předmětný byt po uplynutí výpovědní lhůty bez právního důvodu. Shledal správným i jeho závěr, že povinnost žalované k vyklizení nelze vázat na zajištění náhradního bytu nebo náhradního ubytování; na rozdíl od něho však podmínil její vyklizení zajištěním přístřeší ( věta první a třetí ). Vycházel přitom z názoru, že vyšší forma bytové náhrady v podobě náhradního bytu nebo náhradního ubytování přichází v úvahu (za předpokladu existence mimořádných okolností na straně nájemce) jen tehdy, jedná-li se o rodinu s nezletilými dětmi. Tak tomu však v dané věci není, neboť „podle ustálené soudní praxe“ se za takovou rodinu považuje pouze případ, kdy děti jsou (na základě rodinněprávního vztahu nebo soudního rozhodnutí) v přímé péči nájemce bytu; jestliže tedy se žalovanou bydlí v předmětném bytě zletilá dcera, a tato má ve své péči nezletilé dítě, není splněna zákonná podmínka pro případné rozhodnutí o kvalitnější bytové náhradě než je přístřeší. Navíc – podotkl odvolací soud – lze tyto podmínky posuzovat jen k návrhu nájemce ( věta druhá ), a takovýto návrh nebyl v souzené věci učiněn.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost odůvodnila poukazem na ustanovení a uplatnila v něm výslovně dovolací důvod podle Vyjadřuje přesvědčení, že soudy „nesprávně aplikovaly ustanovení , které je již obsaženo v ustanovení pokud jde o přiznání lepší bytové náhrady než přístřeší“, a dovozuje, že o rodinu s nezletilými dětmi ve smyslu posléze uvedeného ustanovení jde i v souzené věci, kdy v bytě bydlí příbuzní v řadě přímé, z nichž jedna osoba je nezletilá. Odvolacímu soudu dále vytýká nepřesnost ve výroku o podmínkách vyklizení a namítá, že je (ve spojení s výrokem soudu prvního stupně) nevykonatelný. Navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podána.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 19. března 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „”).

Poté, co shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ve smyslu a 4 , se zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Napadeným rozsudkem – jak plyne z porovnání obsahu jednotlivých výroků napadeného rozsudku s rozsudkem soudu prvního stupně – byl

rozsudek soudu prvního stupně změněn pouze ve výroku o bytové náhradě pro žalovanou, ve zbývající části, tj. ohledně povinnosti k vyklizení byl potvrzen. Přitom po změnách, které byly v provedeny , je rozhodování soudů o bytové náhradě rozhodováním ve věci samé (srov. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 8. 1992, sp.zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1993).

Dovolání proti měnícímu výroku napadeného rozsudku je přípustné podle Přípustnost dovolání podle citovaného ustanovení se však omezuje pouze na měnící výrok týkající se bytové náhrady pro žalovanou; ostatně dovolatelka proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu námitky nevznáší. Propojení výroku rozsudku odvolacího soudu, proti němuž dovolání přípustné je, s výrokem, jehož věcnou správnost dovolací soud nebyl oprávněn přezkoumávat, se při rozhodnutí o dovolání projevuje v tom, že shledá-li soud důvody pro zrušení přezkoumávaného výroku, zruší současně i výrok, jehož sepětí se zkoumaným výrokem vymezuje ustanovení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 6. 1997, sp.zn. , uveřejněný pod č. 87 v časopise Soudní judikatura 11/1997).

Podle ustanovení je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a ; uvedené vady dovoláním nebyly namítány a jejich existence se nepodává z obsahu spisu.

Dovolatelka výslovně uplatnila dovolací důvod podle , jehož naplnění spatřuje v nevykonatelnosti napadeného rozsudku, dovolací soud je však toho názoru, že řízení namítanou vadou netrpí; ostatně tento rozsudek nemůže obstát z jiných důvodů, jež budou rozebrány dále.

Dovolatelka především zpochybňuje právní posouzení svého nároku na bytovou náhradu; obsahově tak jde o uplatnění dovolacího důvodu podle

O nesprávné právní posouzení ve smyslu uvedeného ustanovení jde tehdy, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle věty první skončí-li nájemní poměr výpovědí pronajímatele podle , b), c) a d), stačí při vyklizení poskytnout přístřeší. Ustanovení věty druhé pak uvádí, že jde-li o rodinu s nezletilými dětmi a skončil-li nájemní poměr výpovědí pronajímatele podle a d), může soud „na návrh nájemce“, jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, rozhodnout, že nájemce má právo na náhradní ubytování, popřípadě na náhradní byt; v těchto případech může být bytová náhrada poskytnuta i mimo obec, v níž se nachází vyklizovaný byt. Dovolací soud je toho názoru, že i když posléze citované ustanovení používá dikci „ a d)“, lze za pomoci výkladu dovodit, že se jedná o odkaz na ustanovení „ a b)“ , jak to ostatně vyplývá i z návaznosti věty druhé na větu první , z vymezení výpovědních důvodů v a d) , a v neposlední řadě i z předchozí právní úpravy obsažené v a d) ve znění účinném před novelou provedenou (dále jen „obč.zák. před novelou“).

Judikatura Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 25. 11. 1997, sp.zn. , dále např. rozsudky ze dne 22. 7. 2001, sp.zn. , ze dne 18. 12. 2002, sp.zn. , a ze dne 28. 4. 2003, sp.zn. , uveřejněné pod C 642, C 1630 a C 1875 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu) byla ve vztahu k ustanovení věty druhé před novelou ustálena v názoru, že přiznání práva na bytovou náhradu v podobě náhradního ubytování či náhradního bytu je především podmíněno tím, že jde o rodinu s nezletilými dětmi. Tak je tomu i v případě, je-li dítě potomkem nájemce ve druhém stupni (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2003, sp.zn. , uveřejněný pod C 1938 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1938, dále např. jeho rozsudek ze dne 4. 3. 2005, sp.zn. ). Není přitom rozumného důvodu, proč by uvedený názor neměl obstát i za současné právní úpravy, po účinnosti

Jestliže tedy odvolací soud dospěl k závěru, že v projednávané věci se nejedná o rodinu s nezletilými dětmi (resp. s nezletilým dítětem), ačkoliv žalovaná v předmětném bytě bydlí se svým nezletilým vnukem, nelze jeho právní posouzení jejího nároku na bytovou náhradu považovat za správné.

Odvolací soud dále uvedl, že o vyšší formě bytové náhrady v podobě náhradního bytu nebo náhradního ubytování rozhoduje soud na návrh nájemce. Potud lze s jeho názorem souhlasit, neboť odpovídá dikci ustanovení věty druhé před středníkem Je tedy na nájemci, aby – domáhá-li se této formy bytové náhrady – v rámci své procesní obrany v řízení o vyklizení bytu zahájeném na návrh pronajímatele, tvrdil rozhodné skutečnosti a nabídl k jejich prokázání důkazy; vzhledem k tomu, že povinnost tvrzení a povinnost důkazní jsou procesními povinnostmi, je soud povinen o nich účastníka poučit ( ). Protože odvolací soud takto nepostupoval, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ).

Protože rozsudek odvolacího soudu není správný, Nejvyšší soud podle věty druhé za středníkem napadené rozhodnutí zrušil; vzhledem k vzájemné vázanosti výroku o vyklizení a výroku o bytové náhradě (viz výše) bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu jako celek. Vzhledem k tomu, že důvod, pro který bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( věta druhá ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný ( věta první, ). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. dubna 2010

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu