Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 5105/2015

26 Cdo 5105/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Bytového družstva Horní 1427, se sídlem v Ostravě – Hrabůvce, Horní 1427/60, IČO: 25388908, zastoupeného JUDr. Martinem Skybou, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Preslova 361/9, proti žalované M. K., O. – H., zastoupené Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem v Ostravě – Slezské Ostravě, Jaklovecká 1249/18, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. března 2015, č. j. -484, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

„byt sestávající ze dvou pokojů, kuchyně a příslušenství, nacházející se ve čtvrtém nadzemním podlaží domu O. – H.“

(dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), a to „do zajištěného přístřeší do patnácti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí“; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě (dále též jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. března 2015, č. j. -484, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil „s tím, že žalovaná je povinna předmětný byt vyklidit do patnácti dnů od zajištění přístřeší“; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Dovolání žalované (dovolatelky) proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné podle ( , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII / – dále opět jen „ “), neboť v něm nastolené otázky zániku členství dovolatelky v bytovém družstvu (dále opět jen „bytové družstvo“, resp. „družstvo“) a formy bytové náhrady pro dovolatelku při vyklizení bytu odvolací soud (jakož i soud prvního stupně) vyřešil v souladu s dlouhodobě ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.

Předně však pokládá dovolací soud za potřebné – vzhledem k dovolacím námitkám týkajícím se ukončení členství dovolatelky v bytovém družstvu – předeslat, že její členství v bytovém družstvu nemohlo zaniknout, jak tvrdí v dovolání, již v roce 2001 na základě rozhodnutí členské schůze bytového družstva konané dne 18. dubna 2001, a to v důsledku rozhodnutí Krajského soud v Ostravě ze dne 15. října 2007, č. j. -136 (viz rozhodnutí na č. l. 367 až 368 spisu), jestliže Krajský soud v Ostravě teprve rozhodnutím ze dne 25. května 2009, č. j. -129 (viz rozhodnutí na č. l. 331 až 332 spisu) určil, že „je neplatné usnesení členské schůze Bytového družstva … konané dne 30. 5. 2002, které potvrdilo platnost vyloučení manželů K. z členství v družstvu tak, jak o tom rozhodla členská schůze družstva konaná dne 18.4.2001“. V této souvislosti nelze ani přehlédnout, že ještě v roce 2008, a to rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. října 2008, č. j. -158 (viz rozhodnutí na č. l. 328 až 330 spisu), bylo určeno neplatným také rozhodnutí členské schůze ze dne 26. září 2005 o vyloučení dovolatelky z družstva.

K otázkám specifikovaným na jiném místě odůvodnění tohoto rozhodnutí lze uvést následující. Již v rozsudku ze dne 25. dubna 2007, sp. zn. , uveřejněném pod č. 11/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud dovodil, že nařízením výkonu rozhodnutí postižením členských práv a povinností povinného člena družstva nebo vydáním exekučního příkazu k postižení členských práv a povinností povinného člena družstva po právní moci usnesení o nařízení exekuce zaniká „členství v družstvu“ bez zřetele k tomu, zda jde o členství společné (s manželem povinného) nebo výlučné. Jelikož v řízení nebylo ani tvrzeno, natož prokázáno, že by vymáhaná povinnost nebyla splněna z prostředků získaných postižením členských práv a povinností, nelze uvažovat o obnovení členství v družstvu (zaniklého v důsledku exekuce postihující členská práva a povinnosti) pro případ zániku účinků exekučního příkazu, jímž byly členská práva a povinnosti postiženy, jak to pro tento případ dovodil velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 20. května 2015, sp. zn. , uveřejněném pod č. 109/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Otázku bytové náhrady pro dovolatelku odvolací soud posoudil v intencích rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. srpna 2010, sp. zn. (ústavní stížnost podanou proti citovanému rozhodnutí Ústavní soud České republiky odmítl usnesením ze dne 5. ledna 2011, sp. zn. ), ve spojení s rozsudkem ze dne 27. dubna 2010, sp. zn. , uveřejněným pod č. 36/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Za této situace Nejvyšší soud dovolání podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. května 2016

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu