Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2305/2008

U S N E S E N Í

Honebního společenstva Nedrahovice - Jesenice,

se sídlem Nedrahovice - Jesenice,

zastoupeného JUDr. Hanou Kloudovou, advokátkou se sídlem Sedlčany, Komenského nám. 47, proti žalovanému

P. B.

,

zastoupenému JUDr. Tomášem Samkem, advokátem se sídlem Příbram, Zahradnická 140, o vyklizení honitby, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp.zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. ledna 2008, č.j. -185, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800,- Kč, k rukám JUDr. Hany Kloudové, advokátky se sídlem Sedlčany, Komenského nám. 47, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Příbrami (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. 7. 2007, č.j. -158, uložil žalovanému povinnost vyklidit „honitbu Nedrahovice – Jesenice uvedenou do souladu se zákonem o myslivosti rozhodnutím Městského úřadu Sedlčany ze dne 3. 11. 2005, č.j. ŽP 73/03/05-B“, nejpozději do 31. 12. 2007; dále rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobce Krajský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 30. 1. 2008, č.j. -185, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve lhůtě k vyklizení, kterou stanovil do 31. 3. 2008, a v dalším jej potvrdil; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud (vycházeje z důkazů provedených soudem prvního stupně) vzal zejména za prokázáno, že ke dni účinnosti , o myslivosti (dále jen „“), tj. ke dni 1. 7. 2002, existovala honitba Nedrahovice – Jesenice (dále též „Honitba“), uznaná rozhodnutím Okresního úřadu v Příbrami ze dne 9. 3. 1993, č.j. ŽP 1581/92-iT, že k návrhu žalobce na uvedení honitby do souladu se ve smyslu tohoto zákona, vydal Okresní úřad v Příbrami dne 13. 11.2002 rozhodnutí č.j. ŽP 1840/02-iT, kterým výše uvedené rozhodnutí změnil v popisu hranice s honitbou P. a ve výměře Honitby s tím, že bude celkem 2.689 ha, že toto rozhodnutí bylo z důvodu chybného součtu výměry pozemků změněno rozhodnutím Městského úřadu v Sedlčanech ze dne 29. 1. 2003, č.j. ŽP 73/03-B, tak, že výměra Honitby činí 2.558 ha, že naposledy uvedené rozhodnutí bylo zrušeno v rámci přezkumu mimo odvolací řízení z důvodu nesprávného postupu při uvádění honiteb do souladu se , že následně rozhodnutím Městského úřadu v Sedlčanech ze dne 3. 11. 2005, č.j. ŽP 73/03/05-B, byla Honitba uvedena do souladu se s tím, že byly vymezeny všechny náležitosti honitby a že její výměra činí 2.572 ha, že dne 7. 3. 2003 uzavřel žalobce jako pronajímatel s Mysliveckým sdružením Nedrahovice – Jesenice jako nájemcem smlouvu o nájmu Honitby, uznané rozhodnutím Městského úřadu Sedlčany pod č.j. ŽP 73/03-B, které nabylo právní moci 20. 2. 2003 (dále jen „Nájemní smlouva z 7. 3. 2003“), že doba nájmu byla sjednána na dobu deseti let (od. 1. 4. 2003 do 31. 3. 2013), a že dne 24. 1. 2006 uzavřel žalobce jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce smlouvu o nájmu Honitby, uznané rozhodnutím Městského úřadu Sedlčany ze dne 3. 11. 2005, č.j. ŽP 73/03/05-B., které nabylo právní moci 25. 11. 2005 (dále též jen „Nájemní smlouva z 24. 1. 2006“).

Na tomto skutkovém podkladě odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Uvedl, že vzhledem k tomu, že v době nabytí účinnosti Honitba existovala v té podobě, jak byla uznána rozhodnutím Okresního úřadu Příbram ze dne 9. 3. 1993, č.j. 1581/92-iT, s výměrou splňující požadavek citovaného zákona, a honební společenstvo podalo v zákonné lhůtě návrh na uvedení honitby do souladu s tímto zákonem, Honitba nezanikla ke dni 31. 3. 2003 ( ). Nájemní smlouva z 7. 3. 2003 se nestala neplatnou tím, že odkazuje na rozhodnutí v té době platné, avšak později zrušené a nahrazené rozhodnutím novým, neboť (), ani samotná smlouva takový způsob zániku smlouvy o nájmu honitby neobsahují. Není neplatná ani z důvodu neurčitosti ve smyslu obč.zák., neboť zrušením a nahrazením původního rozhodnutí v téže věci nedošlo k zániku honitby, ohledně níž byla nájemní smlouva sjednána (31 odst. 6 ); ostatně ani rozhodnutím o změně honitby nájem nezaniká ( ); skutečnost, že v novém rozhodnutí je výměra Honitby o 14 ha větší, pak neznamená takovou změnu, která by představovala pochybnost o určitosti předmětu Nájemní smlouvy z 7. 3. 2003. Jestliže tedy účastníci uzavřeli dne 24. 1. 2006 nájemní smlouvu k téže Honitbě (o stejném předmětu nájmu), aniž byla předchozí smlouva zrušena, je nutno považovat Nájemní smlouvu z 24. 1. 2006 za neplatnou ve smyslu ustanovení a obč.zák., neboť plnění ze smlouvy bylo v době jejího uzavření právně i fakticky nemožné. Poukázal na to, že podle Nájemní smlouvy z 7. 3. 2003 bylo postupováno až do uzavření nové nájemní smlouvy, a nikdo její platnost nezpochybňoval. Naopak uzavření Nájemní smlouvy z 24. 1. 2006 pouhý den před konáním valné hromady honebního společenstva, na kterém se očekávala změna ve složení výboru, působí dojmem účelovosti takového jednání. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, změnil jej pouze ve lhůtě k vyklizení, kterou stanovil (s ohledem na zásady chovu zvěře) do 31. 3. 2008.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení , a uplatnil v něm dovolací důvod dle Konstatuje, že napadené rozhodnutí má věci samé zásadní právní význam, neboť „řeší tam popsanou právní otázku v rozporu s hmotným právem, přičemž uvedená otázka nebyla v rozhodování dovolacího soudu doposud řešena“. Je toho názoru, že Nájemní smlouva ze 7. 3. 2003 je neplatná pro neurčitost, protože jako předmět nájmu označuje „honitbu, definovanou rozhodnutím MÚ Sedlčany ze dne 29. 1. 2003, č.j. ŽP 73/03-B, a to přímým odkazem na toto rozhodnutí“, a že tudíž předmětem nájmu není Honitba před jejím přizpůsobením , ale honitba definovaná citovaným rozhodnutím. Pokud však toto rozhodnutí bylo zrušeno rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 30. 6. 2004, č.j. R 8453/70053/04/OŽP – Kon., pak Nájemní smlouva ze 7. 3. 2003 (počínaje dnem právní moci zrušujícího rozhodnutí) začala odkazovat – pokud jde o předmět nájmu – na neexistující rozhodnutí státní správy. Tímto okamžikem se tak Nájemní smlouva ze 7. 3. 2003 stala neurčitou co do vymezení jejího předmětu. Skutečná Honitba pak po jejím opětovném přizpůsobení dosahovala odlišné výměry, a obsahovala tak částečně odlišný okruh nemovitých a movitých věcí, než honitba vymezená rozhodnutím obsaženým v Nájemní smlouvě ze 7. 3. 2003. Uvedené skutečnosti měly za následek neplatnost uzavřené nájemní smlouvy ve smyslu obč.zák. a obč.zák. (vymezení předmětu nájmu v rozporu s platnými rozhodnutími státní správy). Namítá dále, že ustanovení , na nějž soudy obou stupňů odkazovaly, řeší naprosto odlišnou právní situaci, a to kontinuitu nájemních smluv uzavřených před účinností tohoto zákona (viz odst. 3 citovaného ustanovení). Vyjadřuje nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, že až do uzavření Nájemní smlouvy z 24. 1. 2006 byla předchozí smlouva považována za platnou, a poukazuje na to, že žalobci bylo již v průběhu roku 2005 sděleno, že podle názoru správního orgánu je Nájemní smlouva ze 7. 3. 2003 neplatná, a že je třeba užívání honitby vyřešit znovu; ze svědeckých výpovědí vyplynulo, že obě strany toto stanovisko respektovaly minimálně na podzim roku 2005. Navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení; současně požádal o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Žalobce v dovolacím vyjádření uvedl, že odvolací soud posoudil platnost Nájemní smlouvy ze 7. 3. 2003 v souladu s hmotným právem, a namítl, že dovolání není (z důvodů jím uváděných) přípustné. Navrhl, aby bylo odmítnuto.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 30. ledna 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „”).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), se zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ohledně vyklizení, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu, (proti měnícímu výroku ohledně lhůty k vyklizení nebrojí), nejde tedy o přípustnost dovolání podle , b/ Dovolání tak může být přípustné podle jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu ( ).

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ) nebo existenci vad, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ).

Jelikož ve smyslu je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil.

Dovolatel, který výslovně neoznačuje otázku zásadního právního významu, vyjadřuje nesouhlas se závěrem odvolacího soudu o platnosti Nájemní smlouvy ze 7. 3. 2003, přičemž zejména namítá, že je – s ohledem na vymezení předmětu nájmu – neplatná pro neurčitost ve smyslu § 37 odst. 1 obč.zák.

Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z učiněných skutkových zjištění dovozuje, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp.zn. , uveřejněného pod č. 73 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2000, dále např. rozsudků z 31. 1. 2001, sp.zn. , z 19. 7. 2001, sp.zn. , a z 31. 10. 2001, sp.zn. , uveřejněného pod č. 46 v časopise Soudní judikatura 3/2002, a usnesení ze dne 31. 10. 2002, sp.zn. , ze dne 5. 12. 2002, sp.zn. , z 25. 3. 2004, sp.zn. , z 27. 5. 2004, sp.zn. , a ze dne 7. 10. 2004, sp.zn. ). Otázka, co bylo obsahem Nájemní smlouvy z 7. 3. 2003, resp. co bylo předmětem nájmu, je proto otázkou skutkovou.

Zpochybňuje-li dovolatel shora zmíněný závěr odvolacího soudu poukazem na to, co bylo – dle jeho názoru – předmětem Nájemní smlouvy ze 7. 3. 2003, napadá správnost skutkového (nikoliv právního) závěru odvolacího soudu. Přehlíží tak, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle a b) – přípustné ( ). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní. Totéž platí i o námitce, že Myslivecké sdružení Nedrahovice – Jesenice a žalobce považovali Nájemní smlouvu z 7. 3. 2003 za platnou až do uzavření Nájemní smlouvy z 24. 1. 2006.

Přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení nemůže založit ani námitka nesprávné aplikace ustanovení . Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, odvolací soud se správně zabýval otázkou, zda Honitba ke dni účinnosti existovala, resp. zda byl ve stanovené lhůtě podán návrh na uvedení honitby do souladu s tímto zákonem ( ), neboť existence Honitby je základním předpokladem platnosti Nájemní smlouvy ze 7. 3. 2003. Nelze tedy dovodit, že by napadené rozhodnutí bylo v rozporu s hmotným právem.

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání žalovaného není podle přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání podle věty první a odmítl.

O návrhu na odklad vykonatelnosti ( ), jenž neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal dovolatele, který zavinil, že jeho dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalobci v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (, , , ve spojení s , , ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny ( ve spojení s a 3 , ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 28. dubna 2010

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu