Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2352/2008

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce AVERSEN ENTERPRISES LIMITED, se sídlem Simis 12, Kiti, Larnaca, Kyperská republika, zastoupeného JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 7, Argentinská 38/286, PSČ 170 00, proti žalovaným 1)Ing. P. M., 2)M. M., a 3) Ing. J. K., všem zastoupeným JUDr. Radomilem Mackem, advokátem, se sídlem v Lanškrouně, nám. J. M. Marků 92, PSČ 563 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. října 2007, č. j. -235, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 29. října 2007, č. j. -235, potvrdil rozsudek ze dne 5. září 2006, č. j. -141, jímž Krajský soud v Hradci Králové ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 20. listopadu 2002, č. j. -14, kterým žalovaným uložil, aby společně a nerozdílně zaplatili původní žalobkyni Agrobance Praha, a. s. v likvidaci (dále jen „banka“) částku 1,500.000,- Kč s 6% úrokem od 3. července 2001 do zaplacení a náklady řízení.

Odvolací soud – odkazuje na ustanovení (dále jen „“) a čl. I (dále jen „“) – shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalovaným se prostřednictvím včas uplatněných námitek správnost směnečného platebního rozkazu zpochybnit nepodařilo.

Přitom zdůraznil, že:

1) Směnka, o jejíž úhradě bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem (dále jen „směnka“), vystavená 1. března 1996 výstavkyní SelMic, s. r. o. (dále jen „společnost“), na řad banky, zní na směnečnou sumu vyjádřenou jednak „4,652.411,- Kč“, jednak „čtyři miliony šest set dvaapadesát tisíc čtyři sta jedenáct korun“, je splatná 30. června 2001 a obsahuje platební místo „u Agrobanky Praha, a. s. filiálky Pardubice, jednatelství Hradec Králové ve prospěch účtu č. 20001-169102-424/0600 var. symbol 524022037“;

2) Byla vystavena k zajištění pohledávky banky za společností dle smlouvy o úvěru ze dne 1. března 1996, a to původně jako blankosměnka bez uvedení údajů data splatnosti, směnečné sumy a čísla účtu, v jehož prospěch má být placeno;

3) Banka doplnila chybějící údaje na blankosměnce v souladu s dohodou o způsobu vyplnění blankosměnky ze dne 1. března 1996;

4) Žalovaní podepsali blankosměnku jednak jménem společnosti, jednak jako směneční rukojmí za společnost.

Jde-li o údaje měny směnečné sumy, odvolací soud uzavřel, že nezpůsobují neplatnost směnky, když „jde o zcela běžné označení téže měny a různost vyjádření k neplatnosti směnky vést nemůže“. K výhradě ohledně „neexistence platebního místa v době vystavení směnky“ akcentoval, že platební místo musí obsahovat geografický údaj místa, kde má být placeno, popř. kde je směnka domicilována. V daném případě směnka tento údaj obsahuje a skutečnost, že platební místo v mezidobí mezi vystavením blankosměnky a jejím doplněním zaniklo, je bez významu. Rozhodné je to, že údaje o platebním místu (domicilu) blankosměnka obsahovala.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, které mají za přípustné podle ustanovení , považujíce napadené rozhodnutí za zásadně právně významné, „neboť řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem“.

Namítají existenci dovolacího důvodu podle ustanovení , tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelé především uvádějí, že rozsudek soudu prvního stupně je „zjevně nepřezkoumatelný“, když z jeho odůvodnění nelze zjistit, jakým způsobem soud hodnotil námitky žalovaných proti směnečnému platebnímu rozkazu, resp. jaké skutečnosti jej vedly k závěru o jejich nesprávnosti; to se týká zejména námitky „absolutní neplatnosti směnky“, kterou se soud prvního stupně nezabýval. Dále nesouhlasí se závěry odvolacího soudu ohledně (ne)platnosti směnky z hlediska rozporných údajů měny směnečné sumy a poukazují na „nemožnost plnění pro neexistenci platebního místa“. Opakují, že ke dni vystavení blankosměnky (k 1. březnu 1996) existovala v Hradci Králové dvě jednatelství banky a naopak ke dni „údajného vyplnění blankosměnky“ (k 1. červnu 2001) již neexistovalo ani jedno z nich. Přitom upozorňují, že u označení místa splatnosti nejde pouze o geografický údaj, nýbrž „rovněž o to, komu má být směnka k placení předložena“.

Proto požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání žalovaných je přípustné podle ustanovení ; není však důvodné.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení čl. I vlastní směnka obsahuje:

1. označení, že jde o směnku, pojaté do vlastního textuy a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato sepsána;

2. bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu;

3. údaj splatnosti;

4. údaj místa, kde má být placeno;

5. jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno;

6. datum a místo vystavení směnky;

7. podpis výstavce.

Ustanovení čl. I. dále určuje, že, v které chybí některá náležitost uvedená v předchozím paragrafu, není platná jako vlastní směnka, s výhradou případů uvedených v následujících odstavcích (odstavec 1). O vlastní směnce, v níž není údaj splatnosti, platí, že je splatná na viděnou (odstavec 2). Není-li zvláštního údaje, platí, že místo vystavení směnky je místem platebním a zároveň místem výstavcova bydliště (odstavec 3). Není-li ve vlastní směnce udáno místo vystavení, platí, že byla vystavena v místě uvedeném u jména výstavce (odstavec 4).

Z výše citovaných ustanovení je nepochybné, že nezbytnou náležitostí vlastní směnky je údaj místa, kde má být placeno, když její výstavce se právě v platebním místě zavazuje směnku zaplatit a věřitel má právo jen v tomto platebním místě na dlužníkovi plnění podle směnky požadovat. Platební místo je tak místem, kde má být směnka při splatnosti k placení předložena a případně také pro neplacení protestována. Přitom údaje o místu, kde má být placeno, nesmí být rozporné, a nelze akceptovat ani uvedení místa placení způsobem alternativním. V takových případech by totiž nebylo možno jednoznačně a bez jakýchkoli pochybností určit, kde (v jakém místě) má výstavce směnky vlastní povinnost plnit a majitel takové směnky právo plnění vyžadovat (k tomu srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2006, sp. zn. ).

K naplnění požadavku určitosti údaje platebního místa postačí, je-li platební místo na směnce vyznačeno alespoň s přesností obce nebo města (k tomu srov. např. v právní teorii Kovařík, Z., Zákon směnečný a šekový. Komentář. 4., dopl. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, str. 14 a v rozhodovací praxi např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2009, sp. zn. ).

V poměrech projednávané věci směnka obsahuje údaj, podle něhož je splatná „u Agrobanky Praha, a. s. filiálky Pardubice, jednatelství Hradec Králové“.

Jelikož žalovaní ve včasných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu nenamítali, že směnka obsahuje rozporné údaje ohledně místa, kde mělo být placeno, nýbrž pouze to, že „jednatelství v Hradci Králové bylo v roce 1998 zrušeno“, soudy nižších stupňů se správně (vzhledem k zásadě koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu – ) zabývaly otázkou (ne)platnosti směnky a povinnosti žalovaných plnit na směnku pouze z hlediska uplatněné námitky.

Podle ustanovení čl. I směnku lze učinit splatnou u třetí osoby, a to buď v místě směnečníkova bydliště, nebo v místě jiném.

Je-li určeno, u koho se má směnka zaplatit, komu se má k placení předložit, tedy u koho je splatná, je tím obvykle i určeno platební místo směnky. Je-li však na směnce údaj platebního místa a ještě domicil, nesmí jít o údaje rozporné (k tomu srov. opět výše citované dílo, str. 34, jakož i důvody rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2009, sp. zn. ).

Z hlediska určitosti platebního místa přitom není významné, zda se v rámci směnkou vymezeného platebního místa případně nachází více provozoven označené osoby, v nichž by mohla být směnka k placení předložena (podle tvrzení žalovaných se k datu vystavení blankosměnky nacházely v Hradci Králové dvě jednatelství banky). V takovém případě by totiž majitel mohl směnku k placení předložit podle své volby v kterékoli z nich (srov. důvody shora zmíněného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. ). Přitom na povinnost zaplatit směnku bez jakýchkoli pochybností nemůže mít vliv ani skutečnost, že k datu její splatnosti v rámci vymezeného platebního místa provozovna osoby, u níž má být placeno, neexistuje (byla v mezidobí zrušena); rozhodující totiž je, že i nadále zůstává jednoznačně určené místo placení (v daném případě Hradec Králové).

Opodstatněnou Nejvyšší soud neshledává ani výhradu dovolatelů ohledně neplatnosti směnky z důvodu neurčitého, respektive rozporného vyjádření údaje směnečné sumy – měny.

Jak je zřejmé ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů (z obsahu směnky), směnka obsahuje údaj směnečné sumy vyjádřený jednak „4,652.411,- Kč“, jednak „čtyři miliony šest set dvaapadesát tisíc čtyři sta jedenáct korun“.

Patří-li mezi náležitosti vlastní směnky (mimo jiné) bezpodmínečný slib zaplatit určitou peněžitou sumu, není pochyb o tom, že vyjma vyjádření určité peněžité sumy (směnečného penízu), určitost směnečného příkazu vyžaduje vyjádřit také měnu, ve které má být směnečná suma zaplacena. Musí přitom jít o měnu v době vystavení směnky existující (platnou) a směnka nesmí obsahovat údaje měny rozporné. Z hlediska shora vymezených kritérií v poměrech projednávané věci nemá ani Nejvyšší soud žádné pochybnosti o tom, že na směnce vedle sebe existující údaje měny „Kč“ a „korun“ rozporné nejsou; jde-li o použitou zkratku, tato odpovídá ustanovení , o České národní bance, v případě slovního vyjádření není pochyb o tom, že jde o koruny české (viz čl. I. )

Jelikož Nejvyšší soud neshledal opodstatněnou ani výhradu dovolatelů ohledně „nepřezkoumatelnosti“ rozhodnutí soudu prvního stupně (důvody, pro které soud prvního stupně ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti, byť stručně, vyjádřeny byly), dovolání žalovaných podle ustanovení zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalovaných bylo zamítnuto a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. března 2010

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu