Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1168/2009

U S N E S E N Í

Z. V.,

proti žalovaným:

1) P. V.,

2) J. V., 3) L. V.,

všem zastoupeným JUDr. Luďkem Lisse, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských Hrdinů 40, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 14. října 2008, č. j. -293, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Podle (dále jen „ “) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. srpna 2007, č. j. -236, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k „nemovitostem – domu čp. 4 na stavební parcele č. 8, stavební parcele č. 8 a pozemkovým parcelám č. 241, 242, 244, nacházejících se v katastrálním území K., zapsaných u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Pardubice na listu vlastnictví č. 180 pro obec K. n. L., katastrální území K. (výrok I.) – (dále též jen „předmětné nemovitosti“), předmětné nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně (výrok II. rozsudku), které uložil povinnost každému ze žalovaných zaplatit částku 83 750,- Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku (výrok III. rozsudku). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení a soudním poplatku (výroky IV., V. a VI. Rozsudku).

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 14. října 2008, č. j. -293 ve výrocích I. a II. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, ve výroku III. jej změnil tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit každému ze žalovaných 110 000,- Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku a dále rozhodl o nákladech řízení a soudním poplatku.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání s tím, že je přípustné podle , c) a uplatnili dovolací důvod podle a b) a

Žalobkyně se k odvolání žalovaných nevyjádřila.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů i dovolání je účastníkům znám, a dovolací soud proto na ně odkazuje.

Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle ve znění účinném do novely provedené

Dovolání není přípustné.

Podle dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodnutím měnícím pouze v části, v níž bylo rozhodováno o povinnosti žalobkyně zaplatit žalovaným částky představující výši vypořádacího podílu. Oproti rozhodnutí soudu prvního stupně byla rozsudkem odvolacího soudu žalobkyni uložena povinnost k zaplacení částky vyšší a v tomto směru byli žalovaní v odvolacím řízení úspěšní. Dovolání může podat jen ta strana (účastník řízení), které nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popřípadě které byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jejích právech, kterou by bylo možné odstranit zrušením rozhodnutí odvolacího soudu. V měnící části však dovolatelům žádná újma způsobena nebyla, neboť jim přisouzená částka je vyšší než rozhodnutím soudu prvního stupně; přípustnost dovolání podle tak není dána a potud je dán důvod pro odmítnutí dovolání podle věty první a , neboť v této části není dovolání žalovaných subjektivně přípustné. Přípustnost dovolání tak lze zvažovat pouze z hlediska , neboť ve zbylé části byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé odvolacím soudem potvrzen.

Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 3080 a řadu dalších, implicite též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. , uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky –

www.nsoud.cz

nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. , uveřejněné tamtéž).

Pokud dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, nevede ani polemiku s právními názory odvolacího soudu, ale zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu, pak nemůže být přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založena (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. října 2006, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 4666).

Dovolatel v dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, která by měla být dovolacím soudem řešena a existence takové otázky se nepodává ani z obsahu dovolání. Obsahem dovolání není nic, co by mohlo být dovolacím soudem považováno za otázku zásadního právního významu.

Dovolatelé v dovolání namítají nesprávnost znaleckého posudku, ze kterého soudy vycházely při stanovení obecné ceny předmětné nemovitosti, jež tvoří základ pro určení přiměřené náhrady.

Stanovení obvyklé ceny tvořící základ výše vypořádacího podílu v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví představuje otázku skutkovou, nikoliv právní. Námitka, že soud při stanovení ceny obvyklé chybně akceptoval nesprávné závěry podávající se znaleckého posudku znalce, představuje tvrzené pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, které nemůže založit přípustnost dovolání opírající se o řešení otázky zásadního právního významu (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. prosince 2007, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní rozhledy, 2008, č. 5, str. 179 a v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5758 a 5759 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. června 2007, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní rozhledy, 2008, č. 6, str. 217 a v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5211).

Tím, že dovolatelé na jimi tvrzených skutkových závěrech budují jiný názor na stanovení obvyklé ceny, nezpochybňují právní posouzení věci odvolacím soudem, ale jeho skutková zjištění, čímž uplatňují dovolací důvod podle Tímto důvodem však přípustnost dovolání podle založit nelze (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, 2005, pod pořadovým č. C 3078.

Dovolatelé dále odvolacímu soudu vytýkají, že neprovedl důkaz dalším znaleckým posudkem a výslechem Vladimíra Kellera a namísto toho vycházel při stanovení obvyklé ceny z revizního znaleckého posudku, s jehož závěry dovolatelé nesouhlasí.

Tím, že dovolatelé vytýkají odvolacímu soudu, že v řízení neprovedl jimi navržený konkrétní důkaz, vystihují dovolací důvod [ ], že odvolací soud zatížil řízení vadou mající za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V daném směru dovolací soud dodává, že k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle tohoto ustanovení může být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto pouze za předpokladu, že jde o řešení procesní otázky zásadního významu (jedná se o střet odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu – k tomu srovnej např. u

snesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. května 2005, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 3339.

Dovolatelé však žádnou procesní otázku zásadního významu nevymezují a tato se nepodává ani z obsahu dovolání; neprovedení konkrétních důkazů v souzené věci otázkou zásadního právního významu zjevně není. I kdyby v případě neprovedení navržených důkazů šlo o výtku důvodnou, jednalo by se o vadu řízení, která není důvodem k závěru o přípustnosti dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. dubna 2009, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní rozhledy, 2009, č. 11, str. 418-419, pod pořadovým č. 121).

Dovolatelé výslovně napadli i výroky rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení; proti výrokům o náhradě nákladů řízení však není dovolání přípustné (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaných proto podle věty první a , c) odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z , , a a skutečnosti, že úspěšné žalobkyni v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. dubna 2010

JUDr. František Balák, v. r.

předseda senátu