Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Nd 88/2010

U S N E S E N ÍNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty ve věci žalobce J. H. , proti žalovaným 1) JUDr. J. B. , 2) Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou, Mírové náměstí 5, 466 59 Jablonec nad Nisou, 3) JUDr. Vladimíru Velenskému, soudci Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec,U Soudu 540/3, 460 72 Liberec,4) Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec, U Soudu 540/3, 460 72 Liberec, 5) České republice – ministerstvu spravedlnosti, Vyšehradská 16/424, 128 10 Praha 2, o ochranu osobnosti a náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. , podle ustanovení a , t a k t o :I.Všichni soudci Vrchního soudu v Praze jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí o námitce podjatosti soudců krajského soudu v Ústí nad Labem ve věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. .

se přikazuje

Vrchnímu soudu v Olomouci

.

O d ů v o d n ě n í :

Podáním ze dne 30. 9. 2009 navrhl žalobce vyloučení všech soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem (jako soudu odvolacího) z projednávání a rozhodování věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. a současně podáním z téhož dne navrhl vyloučení všech soudců Vrchního soudu v Praze z projednávání a rozhodování jakékoli věci s jeho účastí (včetně rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem). Svůj návrh žalobce odůvodnil tvrzením, že s Vrchním soudem v Praze vede v jiném řízení soudní spor pro jeho protiprávní postup, který je veden u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , proto je Vrchní soud v Praze nezpůsobilý vyřizovat jakoukoli věc, kde je žalobce účastníkem řízení.

Následně byla věc ze strany Vrchního soudu v Praze předložena Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí podle s tím, že podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze připadalo rozhodování v dané věci na senát 1 Cmo ve složení JUDr. Jiří Hess, JUDr. Jiří Stareček a JUDr. Radomír Křivánek. Jmenovaní soudci připojili svá vyjádření, ze kterých plyne, že žalobce ani žalované neznají, k projednávané věci nemají žádný vztah a není jim známa ani žádná jiná okolnost svědčící pro jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci.

Podle ustanovení jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě ( věta první ). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud České republiky.

Rozhodnutí o vyloučení soudce podle představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (d).

Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.

Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti.

K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a nezávisle ve věci rozhodnout.

Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. § 116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod.

Soudcův poměr k účastníkům řízení může být založen mj. i vztahem ekonomické závislosti, kdy lze mít důvodnou pochybnost, že nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.

V případě projednávané věci nebyly sice u jednotlivých dotčených soudců Vrchního soudu v Praze shledány žádné konkrétní skutečnosti, na jejichž základě by vznikala pochybnost o jejich nepodjatosti s ohledem na poměr k věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, na straně druhé však Nejvyšší soud České republiky musel přihlédnout k výše zmíněné skutečnosti, že žalobce vede s Vrchním soudem v Praze v jiném řízení soudní spor (u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. ), tedy v jiné věci žalobce vystupuje Vrchní soud v Praze v postavení účastníka řízení (žalovaného).

Danou problematikou se Nejvyšší soud České republiky již zabýval a při svém rozhodování dospěl k závěru, že je-li Vrchní soud v Praze (či jiný soud) označen jako žalovaný, lze mít objektivně zato, že soudci tohoto soudu by mohli být ve věci podjatými a že v situaci, kdy jsou všichni soudci daného soudu vůči tomuto soudu (žalovanému) v postavení obdobném vztahu zaměstnaneckému či služebnímu, lze danou skutečnost pokládat za důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci ve smyslu (srov. usnesení Nejvyššího soudu České repubiky ze dne 12. 6. 2001, sp. zn. , ze dne 11. 7. 2002, sp. zn. a ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. ).

V návaznosti na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že z hlediska spravedlivého procesu a z důvodu preventivního vyloučení byť i případné pochybnosti o objektivním rozhodování není vhodné, aby posuzovanou věc rozhodoval Vrchní soud v Praze, nýbrž jiný soud téhož stupně.

Podle ustanovení nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni, musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně.

Vzhledem k tomu, že všichni soudci Vrchního soudu v Praze byli tímto rozhodnutím vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, bylo nutno rozhodnout o delegaci nutné v souladu s ustanovením Soudem stejného stupně jako je Vrchní soud v Praze je v rámci soustavy českých soudů pouze Vrchní soud v Olomouci, bylo tedy nadbytečné činit dotazy na stanoviska účastníků řízení k delegaci ve smyslu

Z uvedených důvodů Nevyšší soud České republiky rozhodl podle ustanovení a , tak, jak je uvedeno ve výrocích tohoto rozhodnutí.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí

není

přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. března 2010

Předseda senátu:

JUDr. Jiří Pácal