Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 812/2008

U S N E S E N Í

statutárního města Ostravy

,

městského obvodu Mariánské Hory a Hulváky

, se sídlem úřadu v Ostravě – Mariánských Horách, Přemyslovců 63, zastoupeného Mgr. Bedřiškou Lorenzovou, advokátkou se sídlem v Ostravě - Dubině, V. Košaře 87/23, proti žalované

V. Š

., zastoupené JUDr. Norou Štrajtovou, advokátkou se sídlem v Ostravě - Porubě, 17. listopadu 1790, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. září 2007, č. j. -58, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Podle čl. II. bodu 12 , kterým se mění ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno. Protože žalovaná dovoláním napadla potvrzující rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. září 2007, č. j. -58, tj. rozhodnutí vydané 11. září 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou (dále „ “) a ve znění uvedené novely.

Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle (rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle

Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, pak také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních, a způsobilým dovolacím důvodem je proto v tomto případě zásadně jen důvod podle

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle žalovaná zpochybnila správnost právního názoru, že její povinnost vyklidit byt (který užívá bez právního důvodu poté, co uplynutím doby zanikl nájemní poměr uzavřený na dobu určitou) nelze ani s ohledem na zákona číslu , , ve znění novely č. (dále „obč. zák.“) vázat na zajištění bytové náhrady. Namítá, že soudy obou stupňů v rámci této úvahy nepřihlédly ke skutečnostem svědčícím v její prospěch: řádně platila nájemné, její zdravotní stav není příznivý a je invalidní důchodkyně s důchodem 2.600,- Kč. Jako novou skutečnost uvedla žalovaná teprve v dovolání trvale nepříznivý zdravotní stav, resp. že je invalidní důchodkyně. Ještě v žádosti o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení doložila, že pobírá starobní důchod. Nové skutečnosti však v dovolání nelze uplatnit ( ).

Zpochybnila-li však dovolatelka správnost právního názoru, který odvolací soud přijal při posouzení věci podle § 3 odst. 1 obč. zák., lze konstatovat, že Nejvyšší soud České republiky opakovaně (srov. např. usnesení ze dne 15. 3 2001, sp. zn. , uveřejněné pod C 308 ve svazku 3 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, dále usnesení ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. , ze dne 20. 1. 2005, sp. zn. , ze dne 9. 2. 2005, sp. zn. , a ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. ) zaujal právní názor, který sdílí i v projednávané věci, že otázku, zda určitý výkon práva je podle zjištěných skutkových okolností významných pro posouzení konkrétní věci v rozporu s dobrými mravy, nelze považovat za otázku zásadního právního významu.

Bez zřetele k tomu však lze uvést, že výklad dovolatelkou zpochybněné otázky se v soudní praxi ustálil a odvolací soud se v daném případě od ustáleného řešení této otázky neodchýlil.

Soudní praxe dovodila, že ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Odpovídající úsudek soudu musí být podložen důkladnými skutkovými zjištěními a musí současně přesvědčivě dokládat, že tato zjištění dovolují v konkrétním případě závěr, že výkon práva je s dobrými mravy skutečně v rozporu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 8. 2003, sp. zn. , uveřejněný pod C 2084 ve svazku 26 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu). Přitom při posuzování věci podle § 3 odst. 1 obč. zák. nelze izolovaně zdůrazňovat a vytrhávat z kontextu pouze jednu okolnost a současně opomenout další právně významné okolnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2009, sp. zn. . Ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 3. 12. 2009, sp. zn. ).

Odvolací soud, který se ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně, vzal podle § 3 odst. 1 obč. zák. v úvahu okolnosti, které vyšly v řízení najevo. Okolnost, že žalovaná řádně platila nájemné, nebyla mezi účastníky sporná. Odvolacímu soudu tak nelze úspěšně vytýkat, že rozhodující význam přiznal tomu, že žalovaná a členové její rodiny se chovali k ostatním nájemcům v domě způsobem, který je v rozporu s dobrými mravy. Žalobci nemohla být odepřena ochrana jeho vlastnického práva, když v důsledku tohoto chování ani neplnil svoji povinnost pronajimatele zajistit řádné užívání bytů ostatním nájemcům. Nejde tedy o porušení povinnosti žalovanou a členy její rodiny, které se projevilo přímo jen ve vztahu k žalobci, ani o případ, že žalovaná nemohla popsanému chování zabránit.

Dovolání není přípustné ani proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení a který žalovaná dovoláním výslovně napadla (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu z 31. 1. 2002, sp. zn. , publikované pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné, a proto bylo Nejvyšším soudem podle a odmítnuto.

Podle , a by žalobci vůči žalované náležela náhrada nákladů dovolacího řízení, ty mu však nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. března 2010

JUDr. Marie Rezková, v. r.

předsedkyně senátu