Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
16A255077DE81928C1257A4E0065C4B7.html
HTML · 22.69 KB
No categories available
26 Cdo 1881/2008
26 Cdo 1881/2008 -171
U S N E S E N Í
Pozemkového fondu České republiky
1)
L. T.
, bytem XY,
2)
L. T.
, bytem tamtéž, a
3) V. T.
, naposledy bytem XY, o zaplacení částky 26.678,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp.zn. 10 C XY , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. listopadu 2007, č.j. 42 Co XY, takto:
I. Dovolání
se odmítá.
II. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 1), 2) nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
III. Žalovanému 3) se náhrada nákladů dovolacího řízení nepřiznává.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Bruntále (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 4. 5. 2007, č. j. 10 C XY , výrokem I. uložil žalovaným zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 26.678,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v tomto rozsahu povinnost ostatních žalovaných, výrokem II. určil, že žalovaný 3) je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku poplatek z prodlení ve výši 2,5 promile denně, nejméně však 25,- Kč za každý i započatý měsíc prodlení za období od 15. 9. 2004 z částky 26.678,- Kč do zaplacení a poplatek z prodlení ve výši 64.485,- Kč, výrokem III. zamítl návrh, aby žalovaný 3) zaplatil žalobci poplatek z prodlení ve výši 99.315,27 Kč, výrokem IV. uložil žalovaným 1) a 2) zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku úroky z prodlení od 29. 5. 2003 v tam specifikované výši a výrokem V. zamítl návrh, aby žalovaní 1) a 2) zaplatili žalobci poplatek z prodlení ve výši 2,5 promile denně z částky 26.678,- Kč, nejméně však 25,- Kč za každý i započatý měsíc prodlení za dobu od 15. 9. 2004 do zaplacení a poplatek z prodlení ve výši 163.800,27 Kč; současně rozhodl o nákladech řízení (výroky VI. a VII.).
K odvolání žalobce a žalované 2) Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 7. 11. 2007, č.j. 42 Co XY, zastavil řízení o odvolání žalované 2) proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně (výrok I.), zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV. a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok II.), a rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích III., V. a VI. potvrdil (výrok III.); dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky IV., V. a VI.).
Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že zastavil odvolací řízení v části týkající se zaplacení částky 26.678,- Kč, neboť žalovaná 2) vzala se souhlasem žalobce své odvolání v tomto rozsahu zpět. Vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vzal za prokázáno, že žalovaný 3) užíval byt č. 4 v domě č.p. XY v obci XY (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“) na základě nájemní smlouvy č. XY uzavřené s žalobcem dne 31. 1. 1997, že v dohodě o ukončení nájemního vztahu k bytu ze dne 30. 9. 2002 a v prohlášení o uznání dluhu ze dne 2. 10. 2002 uznal svůj dluh na nájemném za dobu od 1. 1. 1997 do 30. 9. 2002 ve výši 57.050,- Kč s dodatkem „plus příslušenství co do důvodu i výše“ a zavázal se dluh uhradit, aniž by byla stanovena lhůta k jeho zaplacení. Rovněž vzal za prokázáno, že žalovaní 1) a 2) uzavřeli s žalobcem dne 30. 9. 2002 smlouvu o přistoupení k závazku žalovaného 3) a zavázali se splácet dluh ve výši 57.050,- Kč s dodatkem „plus příslušenství co do důvodu i výše“ v měsíčních splátkách (dohodnutých pod ztrátou výhody splátek) po 2.000,- Kč s tím, že první splátka ve výši 10.000,- Kč bude zaplacena v říjnu 2002, že žalovaní 1) a 2) spláceli dluh řádně do dubna 2003, že poté nedodržovali výši dohodnutých splátek, takže k 15. 9. 2004 zůstalo nezaplaceno 26.678,- Kč, a že dle vyčíslení poplatku z prodlení z dlužného nájemného činí výše poplatku z prodlení za dobu od 22. 7. 2002 do 14. 9. 2004 částku 64.485,- Kč. Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že z obsahu listin o uznání dluhu žalovaným 3) lze učinit závěr, že uznává dluh pouze co do dlužného nájemného ve výši 57.050,- Kč, neboť dovětek „plus příslušenství co do důvodu i výše“ je natolik neurčitý a nesrozumitelný, že je dle § 37 odst. 1 obč. zák. neplatný. Jelikož podle § 558 obč.zák. lze uznat také jen část dluhu, jistinu či pouze příslušenství, musí být dle názoru odvolacího soudu z „listiny“ zřejmé, v jakém rozsahu dlužník svůj dluh uznává, přičemž označení dluhu musí být určité a srozumitelné; v této souvislosti dodal, že příslušenstvím pohledávky vzniklé z nájmu bytu jsou totiž nejen poplatky z prodlení, ale také náklady spojené s uplatněním a vymáháním nájemného včetně poplatků z prodlení (§ 121 odst. 3 obč.zák.). K námitce žalobce, že příslušenství nebylo možné vyčíslit, neboť se jednalo o částku, která nebyla ke dni 30. 9. 2002 konečná a měnila se, odvolací soud uvedl, že požadavek určitosti vymezení příslušenství představovaného poplatky z prodlení by splňovalo nejen jejich vyčíslení k datu uznání závazku, ale i např. uvedení způsobu jejich stanovení a výpočtu. Shodně se soudem prvního stupně hodnotil odvolací soud také smlouvu o přistoupení k závazku žalovaného 3) uzavřenou žalovanými 1) a 2), ve které nebylo dle jeho názoru příslušenství pohledávky rovněž řádně vymezeno (v této souvislosti odkázal na své závěry, které učinil výše ve vztahu k označení příslušenství v rámci uznání dluhu) a přisvědčil též jeho závěru, že žalovaní 1) a 2) přistoupili podle § 533 obč. zák. jen k dluhu na jistině ve výši 57.050,- Kč, a pouze v tomto rozsahu se stali dlužníky vedle žalovaného 3). Za situace, kdy se uznání dluhu žalovaným 3) nevztahovalo na poplatky z prodlení z částky 57.050,- Kč a žalovaný 3) vznesl námitku promlčení, nepřiznal odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně ) žalobci poplatky z prodlení splatné do 22. 7. 2002 (tj. 3 roky před podáním žaloby dne 22. 7. 2005 – § 100 odst. 1 a § 101 obč. zák.), jakož i poplatky z prodlení vůči žalovaným 1) a 2), neboť jejich přistoupení k dluhu žalovaného 3) se poplatků z prodlení netýkalo. Na rozdíl od soudu prvního stupně, který žalovaným 1) a 2) uložil zaplatit žalobci úroky z prodlení, odvolací soud v této části rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil, neboť žalobce se domáhal zaplacení částky 26.678,- Kč spolu s poplatky z prodlení a zaplacení úroků z prodlení nenavrhoval (§ 153 odst. 2 o.s.ř. ).
Proti rozsudku odvolacího soudu (a to výslovně proti výrokům II., III., V. a VI.) podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a uplatnil v něm dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Namítá, že žalovaný 3) jednoznačně uznal „celý svůj dluh“ ve výši 57.050,- Kč včetně příslušenství a uvádí, že příslušenství nemůže být v prohlášení o uznání dluhu specifikováno, neboť s ohledem na splátky je možné je dopočítat a vyčíslit až po té, když se zastaví jeho navyšování (tj. po úhradě celé jistiny), a dodává, že vzhledem k tomu, že se jedná o platby na nájemném, může být příslušenství tvořeno pouze poplatky z prodlení. V této souvislosti dovozuje, že „k uznání celého dluhu“ došlo také v případě žalovaných 1) a 2), neboť ve smlouvě o přistoupení k závazku ze dne 30. 9. 2002 se zavázali uhradit částku 57.050,- Kč spolu s příslušenstvím. Dále namítá, že odvolací soud posoudil otázku promlčení poplatků z prodlení v rozporu s platnou právní úpravou a uvádí, že jelikož byla žaloba u soudu prvního stupně podána dne 22. 7. 2005, měl s ohledem na § 101 obč.zák. žalobě vyhovět ohledně poplatků z prodlení alespoň za období od 22. 7. 2002 do zaplacení, neboť dle jeho názoru nejsou promlčeny. Navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K dovolání podal za žalovaného 3) vyjádření advokát Mgr. Jaroslav Ličman, který namítl, že dovolání není přípustné, ztotožnil se s argumentací soudů obou stupňů a navrhl, aby bylo odmítnuto.
Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 7. listopadu 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o.s.ř. ”).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř. ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř. ), se zabýval jeho přípustností.
V dané věci dovolatel sice výslovně napadá rozsudek odvolacího soudu ve výrocích II., III., V. a VI., z obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o.s.ř. ) se však podává, že jeho námitky směřují toliko proti výroku III. rozsudku odvolacího soudu v té části, pokud jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v zamítavých výrocích pod body III. a V.
Dovolání není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. (směřuje proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé), ani podle § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným výrokem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci).
Podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolatel neoznačuje právní otázku, s níž spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, s odkazem na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. zpochybňuje správnost právního závěru odvolacího soudu, že uznání dluhu žalovaným 3) a rovněž tak i přistoupení žalovaných 1, 2) k dluhu žalovaného 3) se nevztahuje na příslušenství pohledávky žalobce na dlužné nájemné, neboť vymezení příslušenství je neplatné pro neurčitost. Tvrdí především, že s ohledem na provedené dokazování je zřejmé, o jaké příslušenství se jedná a v jakém rozsahu bylo uznáno. Zjišťuje-li soud obsah smlouvy (v dané věci právního úkonu uznání dluhu a přistoupení k dluhu), a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp.zn. 2 Cdon 1548/97 , uveřejněného pod č. 73 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2000, dále např. rozsudek ze dne 31. 1. 2001, sp.zn. 20 Cdo 1145/99 , rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp.zn. 20 Cdo 2900/99 , uveřejněný pod č. 46 v časopise Soudní judikatura 3/2002, a usnesení ze dne 25. 9. 2003, sp.zn. 26 Cdo 1682/2003 , a ze dne 6. 1. 2005, sp.zn. 26 Cdo 728/2004 ). Otázka, k čemu směřovala vůle žalovaných, je proto otázkou skutkovou. Dovolatelem uplatněný dovolací důvod tak spočívá v námitce, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování podle § 241a odst. 3 o.s.ř. Dovolatel však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit a že dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř. nelze úspěšně uplatnit v případě dovolání, jehož přípustnost je zvažována podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Dovolatel dále namítá nesprávnost právního posouzení promlčení jeho nároku na zaplacení poplatku z prodlení za období od 22. 7. 2002 do zaplacení, blíže ji však nekonkretizuje, a to ani ve vztahu k jednotlivým žalovaným. Z obsahu napadeného rozhodnutí přitom vyplývá, že odvolací soud rozhodoval o poplatku z prodlení ve vztahu k žalovaným 1), 2) ve výroku III., jímž potvrdil výrok V. rozsudku soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení poplatku z prodlení nikoliv z důvodu promlčení, ale z důvodů věcných – proto, že přistoupení k dluhu se na ně nevztahovalo. Pokud jde o žalovaného 3) odvolací soud ve výroku III. potvrdil rovněž výrok III. rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na zaplacení poplatku z prodlení za období od 6. 8. 1998 do 22. 7. 2002; o zaplacení poplatku za období od 22. 7. 2002 tedy nerozhodoval (vyhovující výrok II. rozsudku soudu prvního stupně odvoláním nebyl napaden). Z uvedeného je zřejmé, že otázka promlčení nároku na zaplacení poplatku z prodlení za období od 22. 7. 2002 do zaplacení nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. , neboť na jejím posouzení napadené rozhodnutí nespočívá.
Nezbývá tedy než učinit závěr, že dovolání není podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 větu první, § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalovaným 1), 2) nevznikly (dle obsahu spisu) v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti dovolateli právo. Žalovanému 3) nebyla přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení za podání vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta, neboť vzhledem k obecnému obsahu vyjádření, nelze tyto náklady považovat za účelně vynaložené ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. března 2010
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu