Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
547BFB6E4D867CAEC1257A4E006888DC.html
HTML · 16.37 KB
No categories available
26 Cdo 4101/2009
26
Cdo 4101/2009
U S N E S E N Í
Jednoty, spotřebního družstva v Hodoníně
, se sídlem v Hodoníně, Národní tř. 13, IČ: 00032263, proti žalovanému
Ing. P. C.
, zastoupenému JUDr. Jaromírem Josefem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Masarykovo nám. 8, o zaplacení částky 458.023,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 7 C 677/2000 , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. listopadu 2008, č. j. 38 Co 10/2007 -161, takto:
I. Dovolání
se odmítá
.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Podle čl. II bodu 12 věty první zákona č. 7/2009 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Protože žalovaný dovoláním napadl potvrzující rozsudek Krajského soudu v Brně (odvolacího soudu) ze dne 27. listopadu 2008, č. j. 38 Co 10/2007 -161, tj. rozhodnutí vydané dne 27. listopadu 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. ”).
Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. o.s.ř. (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. o.s.ř.
Je-li přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. o.s.ř. ; není jím naopak důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. , jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu. Právě takový dovolací důvod (tj. nepřípustný dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. ) dovolatel – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. ) – uplatnil (námitkou, že z čl. III. smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 29. května 1995 vyplývá, že „udělené povolení Městského úřadu Hodonín ze dne 30.5.1995 se vztahuje právě k uzavřené předmětné nájemní smlouvě ze dne 29.5.1995“). Je přitom nerozhodné, že v této souvislosti formálně odkázal na dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. o.s.ř. , který nijak obsahově nekonkretizoval. Pro úplnost zbývá dodat, že k vadám podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. o.s.ř. (a také k vadám uvedeným v § 229 odst. 1 , § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. ), dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř. o.s.ř. ); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. o.s.ř. ) zásadně nezakládají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. října 2005, sp. zn. 26 Cdo 181/2005 , ve spojení s usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 20. července 2006, sp. zn. III. ÚS 51/06 , a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. března 2006, sp. zn. 26 Cdo 1829/2005 , a dále např. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06 , z 12. dubna 2006, sp. zn. IV. ÚS 155/06 , a z 15. srpna 2008, sp. zn. III. ÚS 1482/08 ).
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá rovněž na právním názoru, že smlouva o nájmu nebytových prostor ze dne 29. května 1995, které byly rozhodnutím stavebního úřadu určeny k provozování obchodu a služeb, je absolutně neplatná (§ 39 zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník , ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy /dále jen „obč. zák.“/ a § 3 odst. 4 zákona č. 116/1990 Sb. , o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění účinném do 2. prosince 1999 /dále jen „zákon č. 116/1990 Sb. “/) pro absenci předchozího souhlasu obecního úřadu ve smyslu § 3 odst. 2 věty druhé zákona č. 116/1990 Sb.
Soudní praxe se ustálila v názoru, že smlouva o nájmu nebytových prostor uzavřená před 3. prosincem 1999 v rozporu s ustanovením § 3 odst. 2 věty druhé zákona č. 116/1990 Sb. bez předchozího souhlasu obecního úřadu je absolutně neplatná (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. ledna 2004, sp. zn. 31 Cdo 1895/2002 , uveřejněný pod č. 7 v sešitě č. 1 z roku 2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a také pod č. 68 v sešitě č. 4 z roku 2004 časopisu Soudní judikatura, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. října 2007, sp. zn. 33 Odo 687/2005 /proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 9. října 2008, sp. zn. II. ÚS 212/08/ , a ze dne 26. března 2009, sp. zn. 26 Cdo 4771/2008 ). V rozsudku ze dne 20. ledna 2004, sp. zn. 31 Cdo 1895/2002 , Nejvyšší soud, odmítl jako nepřijatelný názor prezentovaný ve věci sp. zn. 28 Cdo 1346/2001 (a potažmo i ve věci sp. zn. 28 Cdo 718/2003 ) s odůvodněním, že by ve svých důsledcích zakládal nepřípustnou pravou retroaktivitu (zpětnou účinnost) zákona č. 302/1999 Sb.
Jestliže tedy odvolací soud na základě zjištěného skutkového stavu (v daném případě nezpochybnitelného prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. ) dovodil, že smlouva o nájmu nebytových prostor ze dne 29. května 1995 je pro absenci předchozího souhlasu obecního úřadu ve smyslu § 3 odst. 2 věty druhé zákona č. 116/1990 Sb. neplatná podle § 3 odst. 4 téhož zákona a § 39 obč. zák., neodchýlil se od výše uvedené – dnes již ustálené – judikatury; jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. o.s.ř. , a proto je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř. o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. února 2010
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu